Článek
Na první pohled může působit nenápadně. Tenké modré tělíčko, průsvitná křídla a let, který se v porovnání s mohutnými vážkami zdá téměř neviditelný. Šidélko kroužkované patří k živočichům, kolem nichž lidé často projdou bez většího povšimnutí. Stačí se však na chvíli zastavit u rybníka, zatopeného lomu nebo klidnějšího břehu přehrady a pozorně sledovat vegetaci nad vodou. Mezi stébly se mohou objevit desítky drobných modrých záblesků, které usedají, znovu vzlétají a při slunečném počasí neúnavně pročesávají okolí. Jedním z nejčastějších původců této podívané bývá právě šidélko kroužkované, latinsky Enallagma cyathigerum. Přestože jde o jeden z nejhojnějších druhů našich šidélek, jeho život rozhodně není obyčejný. Většinu své existence tráví skrytě pod vodou jako dokonale vybavený predátor a teprve na samém konci života získá podobu jemného okřídleného hmyzu, kterou dobře známe.
Šidélko kroužkované (Enallagma cyathigerum)
Šidélko kroužkované patří do řádu vážek a čeledi šidélkovitých. Popsal je roku 1840 německý entomolog Toussaint de Charpentier. Český název odkazuje na modré články zadečku, které jsou přerušovány černými kresbami, a proto mohou při pohledu z určité vzdálenosti připomínat pravidelné kroužky. Anglický název „common blue damselfly“ je ještě přímočařejší a označuje ho jako obyčejné modré šidélko. Slovo obyčejné zde ovšem znamená především rozšířené, nikoliv nezajímavé. V přírodě totiž představuje pozoruhodně přizpůsobivý druh, který dokázal obsadit obrovskou část Evropy a severní Asie a přežívá od nížin až po poměrně chladné oblasti daleko na severu. V České republice se vyskytuje prakticky na celém území a v některých vhodných lokalitách může být vůbec nejpočetnějším druhem vážky.
Dospělé šidélko kroužkované měří přibližně tři až tři a půl centimetru. Jeho tělo je velmi štíhlé a může působit skoro jako barevná jehla opatřená čtyřmi průhlednými křídly. Samec má po dosažení pohlavní dospělosti obvykle jasně modré zbarvení s výraznými černými znaky. Modrá barva se objevuje na hrudi i na větší části zadečku, který je rozdělen do deseti článků. Zvlášť důležitá je kresba na druhém článku zadečku. Mívá tvar připomínající kalíšek, pohár nebo houbu na tenké stopce a pro zkušenější pozorovatele představuje jeden z nejlepších znaků, podle nichž lze samce určit.
Čerstvě vylíhlí jedinci však zdaleka nevypadají tak nápadně. Jejich tělo bývá bledé, našedlé, narůžovělé nebo nafialovělé a teprve během následujících dnů získává sytější zbarvení. Takovému mladému, dosud plně nevybarvenému jedinci se říká tenerální. Jeho tělesná schránka je po opuštění larvální pokožky měkká, křídla se teprve narovnávají a zpevňují a hmyz je v této fázi mimořádně zranitelný. Stačí silný vítr, déšť, útok ptáka nebo neopatrný pohyb ve vegetaci a život šidélka může skončit ještě před prvním skutečným letem.
Samice jsou na pohled proměnlivější než samci. Některé mohou být modře zbarvené a samcům se poměrně výrazně podobají, jiné jsou zelenavé, olivové, nahnědlé, žlutohnědé nebo šedé. Modrým samicím se někdy říká andromorfní, protože svým vzhledem napodobují samce. Ostatní barevné formy se označují jako heteromorfní. Rozdílné zbarvení samic není jen estetickou zvláštností. Předpokládá se, že může ovlivňovat pozornost, kterou jim věnují samci. Samice podobající se samcům mohou být v některých situacích méně často obtěžovány opakovanými pokusy o páření, a získají tak více času na lov, odpočinek nebo kladení vajíček. Poměr různých barevných forem se přitom může měnit podle místa, roční doby i denní aktivity jednotlivých pohlaví.
Pro člověka, který se ve vážkách příliš nevyzná, mohou všechna drobná modrá šidélka vypadat téměř stejně. Šidélko kroužkované se často zaměňuje například za šidélko páskované nebo za některé druhy rodu Coenagrion. U samce pomáhá již zmíněná kresba na druhém článku zadečku. Důležitým znakem je také široký světlý pruh na horní straně hrudi. Při pohledu z boku má šidélko kroužkované zpravidla pouze jeden krátký černý proužek pod hlavním hrudním pruhem, zatímco řada podobných druhů má v této oblasti černé čáry dvě nebo má kresbu jinak uspořádanou. U samic je určování složitější a někdy vyžaduje detailní fotografii, prohlídku zadečku a hrudi nebo zkušenost s více druhy. Barva sama o sobě k bezpečnému určení nestačí.
Šidélko kroužkované patří mezi druhy, které nejsou vázány pouze na jediný přesně vymezený typ vodního prostředí. Dokáže obývat rybníky, jezera, přehradní nádrže, zatopené pískovny a lomy, větší zahradní jezírka, slepá ramena, kanály i pomalu tekoucí úseky řek. Zvlášť početné populace se často objevují u větších, otevřenějších vodních ploch, kde mohou dospělí jedinci létat dál od břehu než mnohá jiná šidélka. Na rozlehlých jezerech a nádržích někdy vytváří skutečně početné kolonie a modří samci se za příznivého počasí pohybují nad hladinou téměř nepřetržitě.
Určitá přizpůsobivost ovšem neznamená, že mu vyhovuje úplně každá voda. Pro rozmnožování potřebuje především místo, kde se mohou vyvíjet larvy a kde samice naleznou vhodné rostliny pro uložení vajíček. Důležitá bývá ponořená nebo částečně ponořená vegetace, kořeny, stonky, listy a další struktury, mezi nimiž se larvy mohou ukrývat a lovit. Výzkumy ukázaly, že larvy dávají přednost členitějšímu prostředí s bohatší strukturou. Vodní rostliny jim neposkytují pouze úkryt před rybami a většími bezobratlými, ale také místo, odkud mohou přepadávat kořist. Přesto se dokážou udržet i v jednodušších podmínkách, což pravděpodobně patří k důvodům, proč je druh tak rozšířený.
Dospělá šidélka se nemusí držet přímo u vody po celý život. Po vylíhnutí často odlétají do okolních luk, křovin, lesních okrajů, zahrad a cest, kde dospívají a loví drobný hmyz. Především nezralé samice mohou být od vody vzdálenější a na rozmnožovací místo se vracejí až později. Jednotlivé kusy proto člověk může najít i tam, kde na první pohled žádná vodní plocha není. Někdy stačí, aby se rybník nebo tůň nacházely několik set metrů za porostem či terénní vlnou.
Když si člověk představí šidélko, obvykle vidí dospělý hmyz odpočívající na stéble. Tato okřídlená fáze však tvoří jen závěrečnou a poměrně krátkou část jeho života. Mnohem déle žije šidélko pod hladinou jako larva. V této podobě se od elegantního dospělce výrazně liší. Má zavalitější tělo, šest dobře vyvinutých nohou a na konci zadečku tři lupínkovité přívěsky, které se nazývají ocasní neboli rektální lupínky. Pomáhají při dýchání, udržování rovnováhy i pohybu ve vodě.
Larva je dravec. Nečeká pasivně na zbytky potravy, ale aktivně loví jiné drobné vodní živočichy. Její nejpozoruhodnější zbraní je přeměněný spodní pysk označovaný jako maska. V klidu je složený pod hlavou, ale při útoku jej larva prudce vymrští dopředu, zachytí kořist háčky a přitáhne ji k ústům. Celá akce může proběhnout tak rychle, že ji lidské oko bez zpomaleného záznamu téměř nepostřehne. Larva se živí drobnými korýši, larvami pakomárů, komárů a jiného vodního hmyzu, červy i další kořistí, kterou dokáže přemoci. V potravním řetězci tak stojí přibližně uprostřed. Sama loví menší živočichy, ale zároveň se stává potravou ryb, obojživelníků, vodních brouků, znakoplavek, větších larev vážek a dalších predátorů.
Život v husté vegetaci je proto otázkou přežití. Členitý porost zpomaluje pohyb ryb a snižuje pravděpodobnost, že si larvy všimnou. Současně však musí larva pravidelně opouštět bezpečnější místa, aby získala potravu. Na přítomnost predátorů dokáže reagovat změnou chování. Chemické látky uvolňované rybami či jinými nebezpečnými živočichy mohou larvu přimět k omezení pohybu, změně doby lovu nebo k delšímu setrvávání v úkrytu. Takové rozhodování je vždy kompromisem. Larva, která se příliš ukrývá, sice snižuje riziko napadení, ale pomaleji roste. Ta, která loví bez přestávky, může rychleji nabrat potřebnou velikost, současně však snadněji skončí v žaludku predátora.
Během růstu se larva opakovaně svléká. Její pevná vnější kostra se totiž nemůže průběžně zvětšovat, a proto ji musí vždy po určité době odhodit. Po každém svlékání je nová pokožka krátce měkká a larva se stává zranitelnější. Počet svlékání i rychlost růstu ovlivňuje teplota vody, množství potravy, délka vegetační sezony a další podmínky. V teplé vodě může metabolismus probíhat rychleji, to však neznamená, že vyšší teplota je vždy výhodná. Pokud se spojí s nedostatkem potravy, znečištěním nebo přítomností pesticidů, může organismus zatížit natolik, že se následky projeví ještě po proměně v dospělce. Když larva dosáhne posledního vývojového stadia a nastanou vhodné podmínky, začne se připravovat na opuštění vody. Přestává přijímat potravu, její tělo se mění a stále častěji se pohybuje v blízkosti hladiny. Nakonec vyleze po stonku rostliny, kořenu, kameni nebo jiném pevném podkladu nad vodu. Někdy se může od břehu vzdálit i několik metrů a proměnu dokončit v nízké okolní vegetaci.
Šidélko
Na suchém místě se larva pevně zachytí nohama. Pokožka na hřbetě praskne a dospělé šidélko z ní začne pomalu vystupovat. Nejprve se uvolní hlava a hruď, potom nohy a nakonec dlouhý zadeček. Křídla jsou zpočátku složená, měkká a téměř bezbarvá. Hmyz do nich postupně vhání tělní tekutinu, narovnává je a čeká, až se zpevní. Šidélka na rozdíl od motýlů, brouků nebo much neprocházejí stadiem kukly. Jejich proměna je nedokonalá. Z larvy tedy nevzniká kukla, uvnitř níž by se celé tělo přestavělo, ale při posledním svlékání se přímo objeví okřídlený dospělec. Přesto jde o dramatickou změnu. Vodní predátor dýchající pomocí přívěsků na zadečku se během několika hodin promění v létajícího lovce, který už pod hladinu dobrovolně nevstoupí, s výjimkou samic při kladení vajíček.
Dospělé šidélko kroužkované se živí drobným létajícím hmyzem. Loví mušky, komáry, mšice, drobné chrostíky a další bezobratlé, které dokáže zachytit ve vzduchu. K letu využívá dva páry křídel, s nimiž může do určité míry pohybovat nezávisle. Není tak rychlé a mohutné jako některé velké vážky, přesto dovede prudce měnit směr, zastavit, krátce se vznášet a přistát na tenkém stéble. Při lovu hraje zásadní roli zrak. Oči vážek jsou složeny z tisíců drobných oček a dokážou velmi dobře zachytit pohyb. Šidélko nevidí svět stejně jako člověk, jeho zrak je však dokonale uzpůsobený sledování malé kořisti a včasnému zpozorování nebezpečí. Jakmile něco vhodného proletí kolem, odrazí se z místa, kořist zachytí nohama a často se vrátí na stejné nebo blízké stanoviště, kde ji pozře.
Dospělci jsou aktivní především za teplého a slunečného počasí. Při ochlazení, silném větru nebo dešti se ukrývají níže v porostu. V noci odpočívají na stéblech a listech, kde mohou sedět s křídly složenými podél těla. Právě způsob držení křídel patří k obecným rozdílům mezi šidélky a většinou velkých vážek. Šidélka je při odpočinku obvykle skládají nad zadeček, zatímco velké vážky je většinou ponechávají roztažená do stran.
Rozmnožování vážek patří k nejpozoruhodnějším událostem v životě hmyzu. Samec šidélka kroužkovaného nejprve uchopí samici přívěsky na konci zadečku za oblast za hlavou. Vznikne spojení nazývané tandem. Samice potom ohne zadeček dopředu a přiloží jeho konec k druhotným pohlavním orgánům samce na přední části zadečku. Dvojice vytvoří typický pářící kruh, kterému se říká kopulační kolo. Při pohledu z boku může připomínat srdce. Celý mechanismus je anatomicky složitější, než se na první pohled zdá. Samčí pohlavní otvor se nachází na konci zadečku, zatímco orgán používaný při páření leží mnohem blíže hrudi. Samec proto musí před kopulací přenést spermie z konce zadečku do druhotného kopulačního aparátu. Teprve potom může dojít ke spojení se samicí. U vážek navíc často probíhá výrazná konkurence mezi spermiemi různých samců. Samice se během života může pářit opakovaně a samec se při kopulaci snaží zvýšit pravděpodobnost, že vajíčka oplodní právě on.
Po páření se dvojice často pohybuje v tandemu. Samec zůstává připojený k samici a doprovází ji při hledání vhodného místa pro kladení vajíček. Tím snižuje možnost, že ji okamžitě získá jiný samec. Samice klade vajíčka do pletiv vodních rostlin nebo do částí vegetace těsně pod hladinou. Pomocí kladélka vytvoří v rostlině drobný otvor a vajíčko uloží dovnitř, kde je lépe chráněno před vyschnutím i některými predátory. Šidélko kroužkované dokáže při kladení sestupovat pod hladinu. Samice se posouvá po ponořeném stonku stále hlouběji a v některých případech ji následuje i samec, který zůstává přichycený za její hlavu. Jindy se samec na hladině odpojí a čeká, až se samice vrátí. Tělo šidélka není vybaveno žábrami pro dlouhodobý pobyt pod vodou, ale kolem povrchu se může udržet tenká vrstva vzduchu, která mu na omezenou dobu umožní ponoření přežít. Po nakladení vajíček se samice vyšplhá zpět nebo vystoupá k hladině, kde jí může partner pomoci z vody. Některá ponoření mohou trvat překvapivě dlouho.
Z vajíček se po určité době líhnou drobné larvy a celý cyklus začíná znovu. V chladnější části roku se vývoj zpomaluje. Larvy mohou projít obdobím snížené aktivity a jejich růst se znovu naplno rozběhne až po oteplení. Druh tak dokáže sladit závěrečnou proměnu s obdobím, kdy je dostatek kořisti a příznivé podmínky pro létání i rozmnožování. Při fotografování je vhodné přibližovat se pomalu a bez prudkých pohybů. Šidélko obvykle reaguje na stín i rychlý pohyb člověka, ale pokud není vyplašeno, často se po krátkém letu vrátí na stejné stéblo. Zajímavé je fotografovat nejen dospělé jedince, ale také pářící dvojice a kladení vajíček. Právě exuvie mohou odhalit, kolik šidélek se na lokalitě skutečně vylíhlo.
Za jeho zdánlivě jednoduchým a bleskovým pohybem se skrývá dlouhá cesta. Začíná vajíčkem uloženým v rostlině, pokračuje měsíci nebo roky života pod hladinou, stovkami drobných loveckých výpadů a neustálým vyhýbáním se predátorům. Potom přichází jediný okamžik, kdy larva opustí prostředí, v němž dosud žila, vyšplhá nad vodu a promění se v tvora schopného letu. Dospělý život je ve srovnání s larválním obdobím krátký. Během několika týdnů musí šidélko dospět, najít partnera, rozmnožit se a předat další generaci šanci začít znovu.
Zdroje:
https://animalia.bio/enallagma-cyathigerum
https://plantiary.com/insect/enallagma-cyathigerum_7377.html
https://dragonflies.online/damselflies-zygoptera/coenagrionidae-pond-damselflies-or-narrow-winged-damselflies/enallagma-cyathigerum-common-bluet/
http://www.naturabohemica.cz/enallagma-cyathigerum/
https://www.riconoscerelepiante.it/insetti/291/enallagma-cyathigerum-damigella-azzurra-comune.html
https://www.inaturalist.org/cs/taxa/99901-Enallagma-cyathigerum
