Článek
Tato velice silná, obrovská a nádherná zvířata jsou na planetě již několik miliónů let. S námi lidmi mají mimo jiné společné velmi silné příbuzenské vazby a rodinné soužití. Pro mnoho lidí je toto zvíře velmi fascinující a není čemu se divit.
Chobotnatci
Před zhruba 55 milióny lety byl slon obojživelníkem. Podle tvrzení některých vědců se z předchůdce vyvinulo až tři sta druhů. Sloni patří do řádu Proboscidea, což znamená chobotnatci. Chobotnatci pocházejí z Afriky a jihovýchodní Asie. Druhy, které jsou poměrně mladé, se rozšířily na všechny kontinenty krom Austrálie a Antarktidy. Kvůli tomu, že se sloni poměrně dobře rozmnožovali, museli hledat nové zdroje potravy a místa, kde budou žít. Někteří sloni si našli svůj domov v nejteplejších a nejvyprahlejších stepích a některé druhy zase v nejmokřejších lesních oblastech.
Základní fyzická vlastnost slona je především jeho gigantická velikost. I když obrovský savec je i žirafa, která je skutečně veliká, slon ji, co do váhy hravě překoná. Takový samec váží v průměru kolem 4,5-5 tun. Vzácně mohou dosáhnout i váhy větší jak 7 tun. Průměrná výška samce se pohybuje někde kolem 330 cm, ale dají se najít i samci, kteří měří i 372 cm. Samice jsou menší. Jejich váha se průměrně pohybuje okolo 3-4 tun a měří okolo 305 cm. Okolo 25. roku života samic se jejich růst zpomaluje, až se zcela přeruší. Samci však mohou stále ještě růst.
I když sloní tělo může působit celkem primitivně, je dokonale přizpůsobeno nést svoji váhu. Jejich nohy jsou výsledkem dlouhého vývoje. Když slon došlapuje, dotýkají se země pouze články jejich prstů. Jsou tedy stejně jako psi nebo koně prstochodci. Rosolovité vazivo, „tlumič“, poskytuje slonům skvělé rozložení váhy a tlumení při chůzi po hrbolech. Díky tomuto tlumiči se slon pohybuje neslyšně. Kdyby nebyl tak velký a nepraskaly o jeho tělo při průchodu mezi stromy větve, nebyl by vůbec slyšet a člověka by mohl velmi nemile překvapit.
Dalším a nejvíc charakteristickým znakem slona je jeho chobot. Postupem vývoje se stal chobot slona nejlepším nástrojem, jak získat potravu a jak se snadno napít, aniž by si tento gigant musel klekat. Chobot má pro slona obrovský význam. Používá ho stejně jako člověk ruku, k uchopení věcí. Chobot vzniknul slynutím horního rtu a nosu slona. Dosahuje délky až 215 cm. Na konci chobotu mají sloni dle druhu umístěné laloky, které slouží jako prsty. Tyto laloky mají dokonale vyvinutý hmatový smysl. Chobot slona může dosahovat váhy dospělého člověka. Proto je občas vidět slon, který si chobot přehodí přes kel.
Chobot slona umožňuje především nasávání vzduchu do dýchací dutiny. Čich mají chobotnatci daleko vyvinutější než třeba sluch či zrak. Slon je schopen ucítit vodu až na neuvěřitelných 20 km. I slepý slon dokáže díky svému chobotu žít celkem slušný život. Mají v něm takovou sílu, že jenom pouhým chobotem dokáže slon vyvrátit obrovský strom. Slon svůj chobot používá i jako zbraň proti případným útočníkům. Je velmi známo, že chobotem dokáže omotat a odhodit potencionálního nepřítele.
Nejcennější kly
Jako dvousečnou zbraň používají sloni i své drahocenné kly. Jedná se o přerostlé řezáky, které mají sklovinu až na konci klu. Kly rostou slonům po celý jejich život. Složení a struktura klů, stejně jako jejich rozměr či váha, závisí především na stravě, kterou slon přijímá, a na podnebí. U některých slonů se stává, že se jim kly odlupují nebo praskají. U jedinců, kterým kly nevyrostou, se poměrně často stává, že jsou agresivnější. Agresivitu způsobuje především to, že takové zvíře postrádá svůj obranný nástroj.
Kly neslouží pouze jako nástroj na obranu. Sloni je používají i k přemisťování předmětů, které jim překáží v cestě nebo třeba k rytí půdy, když slon vyhledává vodu. Díky klům mohou sloni vytrhávat kořeny rostlin nebo odtrhávat kůru ze stromů. Bohužel kly jsou většinou důvodem úmrtí slonů. Pytláci kly slonům uřezávají jako trofeje a také pro prodej na černém trhu. Z nich se pak vyrábí věci „ze slonoviny“. Je hrozné, kolik zvířat uhyne jen pro potěchu člověka.
Sloni tvoří rodinné skupiny
Iain Douglas Hamilton roku 1960 při své studii zjistil, že skupiny tvoří samice a jejich mláďata. Samice slonů jsou příbuzné. Jedná se o matky, sestry, sestřenice a babičky. Sloni jsou silně matriarchální. Skupinu vede vždy ta nejstarší a nejmoudřejší samice. Když se zastaví, zastaví celá skupina a čeká na pokyn, až budou moct pokračovat. V životě slonů má velmi silný význam fyzický kontakt. Hodně často se jeden druhého dotýká chobotem nebo se o sebe opírají. Většinou drží seskupení a různé činnosti provádí společně. Na určitou vzdálenost se oddělí pouze při přijímání potravy. Pokud se v hustém porostu nevidí, neustále spolu komunikují. Většinou se jedná o zvukové signály.
Samice jsou skvělé matky a své mladé neustále hlídají. O ta nejmladší mláďata ve skupině se starají převážně mladší slonice. Sloni jsou k sobě velice ohleduplní a vzájemně si pomáhají, z čehož lze již vidět jistou podobnost jako u lidí. Když se ve skupině stane, že některý ze slonů je třeba pomalejší, tak stádo zpomalí a přizpůsobí svoji rychlost tomuto jedinci. Někdy mu v chůzi třeba pomáhají tím, že se tento slon může chytnout chobotem za ocas u slona před sebou. Pokud některý ze slonů uhyne, skupina u něj tráví spoustu času a truchlí.
Sloni mají silné emoce
Sloni mají emoce, stejně jako lidé. Cítí radost, smutek, vztek a dokáží i plakat. Bylo zaznamenáno mnoho videí, kde uhynul někdo ze skupiny. Sloni pro ztrátu opravdu truchlí. Je vidět jejich smutek a celá skupina je jím zasažena. Setrvávají u mrtvého těla opravdu dlouhou dobu. Při ochraně mláďat samice vytvoří kruh a máváním uší, troubením a kýváním hlavou zastrašují útočníky. Pytláci většinou směrují svůj útok na hlavní nejstarší samici. Pokud ji zabijí, skupina se stává dezorientovanou a nedokáže se s její ztrátou snadno vyrovnat.
Samce, kromě mláďat, ve skupině nenajdete. I mláďata samců musí po dosažení dospělosti skupinu opustit. Zprvu je samice vyloučí ze skupiny, ale po nějaký čas zůstávají ještě na dohled skupině. Postupně se samci mohou dostat do skupin „svobodných samců“, ale jejich vazby, které jsou ve skupině samic, zde chybí. Někdy okolo 30. roku života se samec pouští na dráhu osamoceného sloního samce. I tady existují výjimky a někteří samci ani po tomto věku nechtějí žít osamocený život. Vyhledávají takzvaný „pánský klub“, kde žijí společně vedle mladších samců. Skupina samic do skupiny pustí samce pouze v době, kdy je samice v říji.
Pohlavní zralost nastupuje u samic asi kolem 8. roku jejího života. V této době se samice dostává do říje asi čtyřikrát do roka. Říje trvá zhruba 3-6 dnů. V určité fázi říje se k samici připojí samec. Samec u samice zůstává od dvou hodin až po tři dny. Během této doby se spolu páří. V této době samici neobtěžují jiní samci. To se stane až s odchodem samce od samice. Mladí a nezkušení samci samici poměrně dost nahánějí a snaží se o páření. Některým se to dokonce povede. Párové chování není tedy vrozené, ale získané.
Březost a mláďata
Březost sloní samice trvá většinou 20-22 měsíců. Porod u slonů je událost a většinou se ho účastní celá skupina. Na ochranu většinou vytvoří okolo rodící samice kruh. Ze vzrušení skupina často hlasitě troubí. Mláďata mají porodní váhu něco okolo 100 kg a jsou pokryta černou srstí. Slůňata jsou velmi roztomilá. Snaží se postavit na nohy a zjišťují, co mají dělat se svým chobotem. Matka své mládě kojí několik let. Někdy od 6. měsíce se k jejich výživě přidá pojídání rostlin a trávy. Mláďata jsou většinou tak malá, že se krásně vejdou pod břicho své matky. To je chrání před spálením od slunce.
Mláďata mají do svých čtyř let naprosto pohodové dětství. Skupina po nich nic nechce a nechává je si hrát. Někdy se stane, že mládě spadne do jámy a neumí se dostat zpět nahoru. Na pomoc přijde matka. Pokud se jí samotné nedaří mládě vytáhnout, přijde zbytek skupiny a při pomoci kooperují, dokud mládě nevytáhnou. Další roky se mládě učí od členů skupiny různým dovednostem a učí se, kde je jeho místo ve skupině. Se svými vrstevníky si stále hrají. Pokud ale dospělý jedinec zavelí, mládě musí uposlechnout a hry zanechat. Většinou se tak stane při hrozícím nebezpečí.
Matka chránící své mládě může být velmi agresivní a zaútočit. Také samec, který je frustrovaný, může být silně agresivní. Často se stává, že takový jedinec zaútočí i na projíždějící vůz v národním parku. Slon je velice rychlé zvíře a šance na útěk je bohužel velmi malá. I v zajetí je třeba si dávat velký pozor při manipulaci se slonem.
Sloní jedlíci
Sloni jsou velcí jedlíci. Svým putováním za potravou spotřebují velkou energii, kterou musí doplňovat. Hledáním potravy a vody tráví i více jak 18 hodin denně. Zbytek věnují odpočinku a spánku. Jejich nejoblíbenější potravou jsou semena a ovoce. Nemohou si však tolik vybírat. Jejich hlavní stravou je tráva, listí, kůra, kořeny, a dokonce i některé dřevo, které mohou svými silnými čelistmi drtit. Jejich velkou lahůdkou je šťavnaté a měkké dřevo baobabu. Kořeny rostlin si před podáním do úst očistí od hlíny máváním chobotem.
Sloni milují vodu a vodní koupele. Když doputují na místo, kde se nachází vodní nádrž, rádi si do ní lehají. Chobotem nasají velké množství vody a tu si pak rozstřikují na sebe. Když najdou bahniště, vyválí se v něm. Bahno pak slouží jako ochrana před sluncem a parazity. Dospělý slon vypije denně zhruba 75-100 litrů vody. Pokud ví, že vodu nebudou mít delší dobu, vypijí mnohem více, než je nutné. Do chobotu jsou schopni nasát až 9,5 litru vody. Tu si pak stříknout do úst.
„Paměť jako slon“ je velice známé přirovnání. Slon má opravdu neuvěřitelnou paměť. Je prokázané, že sloni poznají jedince i po několika letech odloučení. V zajetí sloni poznají svého ošetřovatele, kterého mnoho let neviděli. Pamatují si přesná místa, kde najdou vodu a potravu, a to i na několik set kilometrů. Bez navigace. Prostě si cestu pamatují. Je to naprosto fascinující zvíře.
Tato úžasná zvířata by měla mít mnohem lepší ochranu před pytláky, než mají doposud. Jsou soustavně vybíjena kvůli jejich slonovině. Zbytečně umírají v bolestech a celá jejich rodina velmi trpí. Nejsem zastánce cirkusů, kde z těchto silně emočních a rodinných zvířat, dělají cvičené opice. Někdy i v zoologických zahradách můžeme vidět slona, který se kývá ze strany na stranu a tím vlastně ukazuje svůj stres. Pro některé návštěvníky je to zábavná činnost, ale takový slon bohužel trpí silnou depresí.
Zdroje:
https://www.denik.cz/veda/serial-100-otazek-a-odpovedi-sloni-pamet.html
https://www.saveafricananimals.org/ochrana-zvirat/ohrozena-zvirata/slon
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slon
Literatura:
Jaké je to být slonem od Christine and Michel Denis-Huot
