Článek
Rychlost či razance útoků divokých zvířat je mnohdy fascinující a někdy až překvapivá. Každé zvíře na naší planetě bylo obdarováno nějakou schopností. Ať už jde o schopnost maskování, schopnost vydržet pod vodou či třeba enormní rychlost. Svoji rychlost může využívat například lovná zvěř, či naopak predátor, který musí být rychlejší než jeho kořist. Pojďme se společně podívat na jednoho neuvěřitelně rychlého živočicha z říše hadů.
Smrtonoš zmijí (Acanthophis antarcticus)
Přesto, že tento druh hada nese ve svém jméně náznak toho, že by mohl mít něco společného se zmijí, patří do čeledi korálovcovití. Jediné, v čem je zmijím podobný, je jeho krátké svalnaté tělo a trojúhelníkový tvar hlavy. Jeho domovinou jsou mnohá území v Austrálii, Nová Guinea a přilehlé ostrovy. Velmi dobře se mu daří jak v tropických deštných pralesích, tak v travnatých oblastech.
Jak bylo zmíněno výše, jejich tělo je robustní s délkou něco mezi 50 až 70 cm. Výjimkou však nejsou ani jedinci, kteří mohou dosáhnout 100 cm. Zbarvení smrtonoše je velmi podobné místům, kde se vyskytuje, což mu umožňuje dokonalé krytí. V závislosti na lokaci mohou být zbarveni od šedé po černou, od žluté po červenou, hnědozelenou či hnědou. Na těle jsou velmi patrné pruhy. Špička ocasu je zbarvena světle či tmavě a je tenká. Má to své opodstatnění. Na svoji špičku totiž lákají svoji kořist.
Smrtonoš rozhodně nepatří mezi aktivní hady, co se lovu týče. Had své tělo ukryje pod listí nebo zahrabe do půdy. Venku zůstane pouze hlava a jeho tenký konec ocasu. Tím se snaží rychle pohybovat „mrskat“ a čeká na svoji kořist. Vrtění špičky ocasu působí jako červ a to nenechává kořist chladnou. Hýbajícího ocasu si tak může povšimnout pták, menší hlodavci či třeba ještěrka.
Smrtonoš má velkou trpělivost a na svoji kořist je schopen čekat klidně i pár dní. V momentě, kdy se kořist pokusí zmocnit se hadova ocasu, ten bleskurychle zaútočí. Dlouho se pokládal za jednoho z nejrychleji útočících hadů. To je však třeba ještě více zkoumat. Rychlost útoku je 0,15 vteřiny. Do své kořisti, kterou drží, jedovými zuby napumpuje jed a následně ji celou spolkne.
Samice smrtonoše jsou větší než samci a za dospělé je lze považovat mezi 2. a 3. rokem. Jsou to hadi samotáři, vyjma období rozmnožování. Pokud je páření hadů úspěšné, samice po zhruba pětiměsíční březosti porodí mláďata. Samice jsou ovoviviparní, což znamená vejcoživorodé. Háďata se vyvíjí ve vejcích uvnitř těla samice. Klubou se těsně před porodem nebo v jeho průběhu a na svět přicházejí již hotová mláďata. Háďat může být až 30, což je na tak malého hada poměrně velké číslo.
Jed smrtonoše je velmi silně toxický a je to čistý neurotoxin, který neobsahuje další látky jako je myotoxin či hemotoxin, jako to bývá u většiny hadů s tímto jedem. Pro člověka je tento jed velmi nebezpečný. Při uštknutí dochází k paralýze, kterou si zpočátku člověk nemusí uvědomit. Pokud se nedostane poškozenému lékařské pomoci, může do šesti hodin po uštknutí zemřít na zástavu dýchání a celkové selhání organismu. Protijedu je dostatek a díky tomu je smrtnost minimální. Smrtonoš nepatří mezi agresivní hady a raději zvolí ústup. Pokud je ovšem vyrušen, zaútočí svoji neskonalou rychlostí.
Zdroje:
https://zoom.iprima.cz/priroda/smrtonos-video-352986
https://animalia.bio/common-death-adder
https://apps.des.qld.gov.au/species-search/details/?id=511
https://www.inaturalist.org/taxa/35060-Acanthophis-antarcticus
https://en.wikipedia.org/wiki/Acanthophis
