Článek
Nebezpečný syndrom vyhoření se týká především lidí s vysokým pracovním nasazením. Není ale výjimkou i u méně náročných profesí.
Už římský filozof Publilius Syrus věděl, že duševní bolest je vždy mnohem horší než ta fyzická. Zná to mnoho z nás. Lidé, kteří pracují na vyšších pozicích, mnohdy pracují i z domova a vlastně neví, kdy přestat. Podceňují varovné signály vlastního těla, které hlásí, že je unavené a je třeba ubrat a dát si pauzu. Ten, kdo pracuje pod velkým tlakem a je v neustálém stresovém stavu, si na syndrom vyhoření svým způsobem zadělává sám. Neschopnost odmítat další a další úkoly je problém mnoha zaměstnanců napříč profesemi.
U tohoto syndromu je velmi obtížné vůbec rozeznat, že se blíží. Je to většinou zdlouhavý proces. Naše tělo nám neustále dává najevo, že se něco děje, ale málokdo je k sobě tak pozorný, že si uvědomí, že se jedná právě o tento syndrom. Od deprese se vyznačuje především tím, že se většinou jedná a vztahuje k dané krizové oblasti (většinou zaměstnání) a vnáší pochybnosti o dalším smyslu této práce.
Většinou má tento syndrom jasně danou skupinu příznaků. V emoční oblasti je to především bezmocnost, popudlivost nebo sklíčenost. V dalších oblastech je to nechutenství, zapomínání, nesoustředěnost a cynismus. V mezilidských vztazích je to zejména snížená chuť pracovat s lidmi, soukromé konflikty a stažení se do sebe. Co se týče tělesných příznaků, tak je to hlavně velká únava, potíže s konzumací jídla, potíže se spánkem a zvýšení krevního tlaku.
Syndrom vyhoření má v podstatě několik fází.
- Fáze nadšení - na počátku je zaměstnanec plný elánu a energie, pro svoji práci je schopen hodně obětovat, úplně zapomíná na své volnočasové aktivity
- Fáze stagnace - počáteční nadšení většinou upadá, nic není tak ideální, jak se zdálo, počínající chuť se více věnovat svým koníčkům
- Fáze frustrace - začínají pochybnosti ohledně své práce, které jsou založené na špatných zkušenostech s klienty nebo nadřízeným
- Fáze apatie - pracující již vykonává pouze nejnutnější povinnosti, práci má již jako nutnost pro přežití
- fáze vyhoření - je to poslední stádium a pracovník má již viditelné příznaky vyčerpání jak psychického, tak fyzického
Takovým dobrým příkladem je nové zaměstnání, na které se člověk těší. Je to jeho oblíbená profese a chce v ní skutečně vyniknout. Dává do práce více, než se od něj očekává. Snaží se být perfekcionistou. Postupně si přidává více práce, než je opravdu schopen zvládnout. Začne se postupně dostávat do situace, kdy nedotáhne vše do konce. Špatně si organizuje čas a začíná se i díky tomu dostávat do velkého stresu.
Syndrom vyhoření je nemoc a jako k nemoci je tak nutné přistupovat. Protože většina takto postižených nedokáže sama včas zasáhnout, je nutné se svěřit do rukou odborníků (psycholog nebo psychiatr). Zvolený přístup léčby zvolí lékař dle vašeho konkrétního stavu. Vždy je ale důležitá pomoc celého okolí včetně pomoci zaměstnavatele. Ten by neměl vytvářet soutěživé prostředí a měl by jasně nadefinovat pracovní povinnosti tak, aby toho jeden neměl hodně a další nic. Člověk si ale může pomoct i sám. Měl by umět zvolnit, věnovat se svým oblíbeným koníčkům a třeba i relaxovat při procházkách. A skoro nutností je o problému hovořit, a to jak s rodinou, tak s kamarády.
Nebojte se požádat o pomoc, pokud cítíte, že jste již v jedné z fází. Když to nenecháte plavat, máte reálnou šanci to zvládnout bez větších následků.
Zdroje:
zkušenosti známé
https://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/
https://www.zzmv.cz/syndrom-vyhoreni
https://nemoci.vitalion.cz/syndrom-vyhoreni/
https://www.cestazelvy.cz/clanky-co-to-je-syndrom-vyhoreni-a-jak-se-projevuje.html?gclid=EAIaIQobChMI6KvWkrbTggMVrJGDBx25BwYpEAAYAiAAEgIHHPD_BwE
