Článek
Při pohledu na dravce vysoko nad krajinou, vždycky vyvolá zvláštní pocit. Není to strach, spíš taková zvláštní úcta a obdiv. Sokol stěhovavý, který letí rychleji než auto na dálnici, harpyje s pařáty většími než lidská ruka, orli mořští, kteří se vznesou bez téměř jediného mávnutí. Každý z nich představuje trochu jiný konec evoluční větve. A přesto je něco spojuje. Klid, nadhled a absolutní soustředění. Mezi nimi má orel bělohlavý zvláštní pozici. Nejen jako symbol jednoho národa, ale jako tvor, který působí, jako by se nezastavil ve svém vývoji už tisíce let. Příliš velký na to, aby ho přehlédl kdokoli, kdo žije poblíž vody. Příliš přizpůsobivý na to, aby ho ohrozilo to, co skolilo spoustu jiných druhů.
Orel bělohavý (Liaeetus leucocephalus)
Orel bělohlavý, latinsky Haliaeetus leucocephalus, patří mezi mořské orly. To není jen tak nějaká skupinka, ale stará rodová linie ptáků, která se drží vody, jako by ji k životu potřebovala stejně nutně jako vzduch. Je to dravec Severní Ameriky, kontinentu, kde volnost prostoru vždy hrála roli, a kde i orel jako by k této zemi neodmyslitelně patřil.
Jeho rozšíření je poměrně široké. Zasahuje hluboko do Aljašky, kde nachází jedno z nejlepších prostředí pro svůj život. Kanada je doslova posetá jezery, která mu vyhovují, a v USA obývá pobřeží, velké řeky a oblasti bohaté na ryby. Dříve byl všude běžný, tak běžný, že lidé ani nepřemýšleli o tom, že by jednoho dne mohl zcela vymizet. Jenže dvacáté století mělo jiné plány. Nejdřív přišla ztráta stanovišť, kácení lesů, výstavba a tlak na velká území.
Pak přišel DDT, pesticid, který měl původně chránit úrodu, ale ptákům způsobil téměř katastrofu. Skořápky jejich vajec začaly být tak tenké, že nevydržely ani vlastní hmotnost rodičů. A protože orli nejsou druh, který má dvacet mláďat za sezónu, následky byly devastující. Je skoro zázrak, že se to podařilo otočit. Ochranné zákony, zákaz DDT a postupná obnova přírody udělaly své. V mnoha oblastech, kde kdysi býval orel bělohlavý jen vzpomínkou starých lidí, se dnes opět vrací do přírody. A ne jen v malých počtech, skutečně se vzchopil.
Kdo někdy viděl orla bělohlavého zblízka, většinou řekne, že je větší, než se zdál. A není to jen subjektivní dojem. Dospělí jedinci dorůstají délky kolem 70 až 100 centimetrů, samice jsou celkově mohutnější než samci. Váha se pohybuje někde mezi třemi a šesti kilogramy, podle regionu, potravy a celkové kondice. To nejpůsobivější ale přichází, když roztáhne křídla. Rozpětí může být 180 až 230 centimetrů, což je neuvěřitelná velikost. Není to pták, který by neustále mával křídly. On spíš klouže, nechává se nést stoupavými proudy a jen občas křídly napomůže. Když chce, dokáže se spustit dolů s nečekanou rychlostí, ale většinou vystačí s elegancí a silou, která jako by nevycházela z přehnané námahy.
Zbarvení dospělců je ikonické. Bílá hlava, bílý ocas a tmavé tělo. Mladí jedinci vypadají ale úplně jinak. Jsou nepravidelně skvrnití, hnědaví, občas tak nenápadní, že je laik snadno zamění s jiným druhem dravce. Teprve kolem pátého roku života se jim objeví typická bílá koruna na hlavě. Zrak je kapitolou sám pro sebe. Lidé často říkají, že orel vidí jako člověk při pohledu do dalekohledu. Ve skutečnosti je to ještě působivější. Má dvakrát více fotoreceptorů než člověk, dokáže rozlišit detaily na ohromné vzdálenosti a navíc vnímá ultrafialovou složku světla. To mu dává schopnost vidět odlesky ryb pod hladinou i stopy, které pro lidské oko vlastně ani neexistují.
A potom jsou tu jejich pařáty. Těžko se popisuje, jak působí, dokud člověk nemá možnost vidět je skutečně zblízka. Každý dráp je ostrý jako jehla a tlak, který orel vyvine při sevření, dosahuje stovek PSI. Nejenže zvládne propíchnout šupiny, ale dokáže pevně držet kluzkou rybu i savce, který se brání.
Orel bělohlavý má slabost pro vodu. Jde o strategii. Tam, kde je dost ryb, je dost potravy. Výběr stanoviště je tedy logický. Má rád pobřeží oceánů, velké řeky, jezera, bažiny i umělé nádrže. Hnízda staví vysoko, nejčastěji v korunách vzrostlých stromů, které vydrží desítky let používání. Postupem času je hnízdo tak velké, že připomíná spíše obrovskou stavbu než ptačí obydlí. Lov začíná pozorováním. Orel většinou dlouho krouží nebo sedí na vyvýšeném místě a sleduje vodní hladinu. Jakmile zaznamená vhodnou rybu, mění se z klidného pozorovatele na bleskově přesného a rychlého predátora. Jeho útok na rybu je přesný do poslední vteřiny. Pařáty se dotknou hladiny jen minimálně a kořist je většinou okamžitě znehybněná.
Ne vždy loví pouze ryby. Umí přepadnout vodní ptáky, někdy i malé savce. A občas si prostě počká, až jiný pták něco uloví, a pak mu to sebere. Tohle chování je pro dravce celkem typické, ale orli bělohlaví jsou v tom opravdu zdatní. Ryby tvoří základ jeho potravy. Lososi, pstruzi, okouni, sledi, v podstatě všechno, co je ve správný okamžik na hladině nebo těsně pod ní. Kromě toho však chytá i kachny, racky, pižmoně, příležitostně i menší savce. V zimě se často živí mršinami, což je běžný a efektivní způsob, jak přežít období, kdy je ryb méně.
A teď ta část, která zní jako pouhá historka, ale je naprosto reálná. Existují doložené případy, kdy orel bělohlavý ulovil malého žraloka. Typicky jde o mladé jedince žraloka leopardího nebo malého kladivouna, kteří se příliš přiblížili k hladině. V takové situaci orel neváhá. Útok je rychlý, pařáty projedou vodou a dravec odnese žraloka, který váží jen tolik, aby to zvládl unést. Není to sice běžná událost, ale pokud by někdo tvrdil, že orli bělohlaví loví pouze ryby, nebyla by to zcela pravda. Jsou adaptabilní, oportunističtí a když se naskytne příležitost, neváhají ji využít.
Orli bělohlaví jsou známí svou věrností. Pokud se vytvoří pár, většinou spolu zůstane celý život. Každý rok se vracejí ke stejnému místu a postupně navyšují velikost hnízda. Někdy tak moc, že hnízdo váží stovky kilogramů. Samice snáší jedno až tři vejce. Inkubace trvá asi pět týdnů a oba rodiče se u vajec střídají. Po vylíhnutí mláďat začíná několik měsíců trvající péče. Sourozenci mezi sebou soupeří, což je u dravců normální. Přežívá ten nejsilnější, případně dva, pokud je potravy dost. Když mladí orli začnou létat, nejsou ještě ani zdaleka samostatní. Několik týdnů se pohybují poblíž hnízda a rodiče je dál dokrmují. K dospělosti se dopracují až kolem čtvrtého roku života, to je doba, kdy se jim zbarvení konečně změní do klasické podoby.
Orel bělohlavý Je symbolem Spojených států od roku 1782, přesto byl v té době mnohými považován za škodnou. Dokáže létat rychlostí přes 120 km/h, ačkoli většinou preferuje letmé klouzání ve vzduchu. Údajně největší zaznamenané hnízdo mělo přes čtyři metry v průměru. Orli se mohou dožít i přes 30 let, v zajetí i více. Přestože působí majestátně, občas se chovají skoro vtipně, třeba když kradou ryby vydrám, a ty se na ně přitom vrhají s neuvěřitelnou drzostí.
Orel bělohlavý je víc než jen dravec. Jeho silueta nad vodní hladinou, bílá hlava kontrastující s tmavými perutěmi, působí na člověka zvláštním způsobem. Připomíná sílu přírody, která funguje, ať chceme nebo ne. A zároveň v něm vidíme něco, co přesahuje hranice biologie. Je symbolem volnosti a odhodlání. Ať už loví ryby, brání hnízdo nebo jednou za čas překvapí tím, že si poradí i s malým žralokem, vždycky zůstane jedním z nejpůsobivějších tvorů Ameriky.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/birds/facts/bald-eagle
https://animaldiversity.org/accounts/Haliaeetus_leucocephalus/
https://www.fws.gov/species/bald-eagle-haliaeetus-leucocephalus
https://northamericanlandtrust.org/bald-eagle-haliaeetus-leucocephalus/
https://www.stoplusjednicka.cz/happy-end-orla-belohlaveho-vzkriseny-symbol-americke-svobody
https://www.nationalgeographic.cz/priroda/orel-belohlavy-symbol-usa-navrat-z-vyhynuti/
https://www.nationalgeographic.cz/priroda/myty-o-krali-orel-belohlavy-nekrici-a-lovi-jenom-nekdy/
