Článek
Při zmínce jmen Siegfried a Roy, se většině lidí okamžitě vybaví třpytivé kostýmy, kouř na jevišti, iluze, které působily skoro nadpřirozeně, a vedle nich obrovské šelmy s bílou srstí a tmavými pruhy. Jejich příběh začal dávno před vystoupením v Las Vegas. Oba pocházeli z Německa a potkali se ještě jako velmi mladí muži, když pracovali na lodi. Siegfried byl ten, kdo měl blíž ke kouzlům a iluzím, Roy byl fascinovaný zvířaty a právě on později přinesl do jejich společného vystupování exotickou šelmu, z níž se stala senzace. To, co zprvu působilo jako odvážný nápad, se časem proměnilo v celé impérium založené na přesném spojení iluzionismu a nebezpečné krásy. Z evropských podniků a klubů se dostali až do Las Vegas, kde se z nich stali jedni z nejvýraznějších symbolů města. Jejich show v hotelu Mirage patřila k jeho hlavním tahákům a pomáhala vytvářet obraz Las Vegas jako místa, kde je možné úplně všechno.
Siegfried a Roy
Právě v tom spočívala jejich síla. Nebyli to jen kouzelníci. V očích publika byli skoro něco mezi králi exotického snu a krotiteli nemožného. Dokázali na pódiu působit tak, že člověk na chvíli zapomněl, co je realita a co dokonale nacvičený prvek. Bílí tygři a bílí lvi se kolem nich pohybovali jako se někdy pohybuje obyčejný pes kolem svého pána. Divák často neměl možnost vidět takové zvíře, které by v přírodě bylo vrcholovým predátorem s vlastními instinkty, teritorialitou a obrovskou silou. Jenže někdy se taková úžasná podívaná změní v naprostou katastrofu. Jednoho dne se vše zvrtlo a šelma jednoho z kouzelníků napadla.
Šelmou, která Roye těžce zranila, byl bílý tygr jménem Mantacore, často také psaný jako Montecore. Média ho běžně popisovala jako bílého tygra a v souvislosti s útokem se objevovalo i označení bengálský tygr. Jenže bílý tygr není samostatný druh ani zvláštní poddruh. Jde o vzácnou barevnou variantu tygra, nejčastěji spojenou s bengálským tygrem, která vzniká v důsledku genetické mutace zvané leucismus. Uvádí se, že bílý tygr může být variantou bengálského tygra, sibiřského tygra, nebo i hybridem těchto linií. Jinými slovy to, co veřejnost často vnímá jako mimořádně vzácný typ šelmy, je ve skutečnosti především barevná odchylka, která byla v zajetí často cíleně šlechtěna právě proto, že přitahovala pozornost lidí.
Siegfried a Roy s impozantním bílým lvem
Bílá srst, modré oči a exotický vzhled zní romanticky jen do chvíle, než člověk začne číst, jak taková zvířata v zajetí vznikala. National Geographic upozorňuje, že chov bílých tygrů v zajetí nemá skutečnou ochranářskou hodnotu a bývá spojen s úzkým příbuzenským křížením, které vede k častějším zdravotním problémům. Association of Zoos and Aquariums dokonce tuto praxi pro své akreditované instituce zakázala. To znamená, že zvířata, která publikum obdivovalo jako zázrak přírody, byla mnohdy výsledkem lidské touhy po něčem neobvyklém, co se dobře prodává. Nešlo tedy jen o krásu, ale především obchod.
Ale zpátky k podstatnému. Siegfried a Roy sami o sobě mluvili jako o lidech, kteří zvířata milují a pečují o ně. Veřejně podporovali ochranu ohrožených druhů a kolem jejich jména existovaly také projekty spojené s péčí o velké kočky. Zároveň ale čelili kritice, že šelmy využívají jako rekvizity ve světě, který s jejich přirozeným životem nemá nic společného. Ať už si člověk vybere jakýkoli pohled, pravdou zůstává, že jejich kariéra stála na tom, že divoké zvíře bylo proměněno v součást výdělečné podívané. Bez tygrů a lvů by jejich vystoupení nikdy nemělo takovou sílu, takovou reklamu ani takovou cenu. Možná právě proto působilo jejich impérium tak neotřesitelně. Desítky let budovali obraz dokonalé souhry člověka a šelmy. Publikum mělo uvěřit, že mezi nimi existuje zvláštní, téměř mystické pouto. Že Roy není jen cvičitel a Mantacore není jen tygr. Že mezi nimi funguje cosi hlubšího, co běžný člověk ani nedokáže pochopit. Jenže ani silné pouto nevymaže silný instinkt. Neudělá z tygra přerostlou domácí kočku.
Pak přišel 3. říjen 2003, datum, které všechno změnilo. Během vystoupení v Mirage se stalo něco, co si do té doby nikdo nechtěl připustit. Mantacore, sedmiletý bílý tygr vážící kolem 400 liber, tedy zhruba 180 kilogramů, změnil během vystoupení své běžné chování. Podle pozdějších zpráv zamířil k přední části jeviště směrem k publiku. Roy se ho snažil vrátit na správné místo. Následoval zlom během několika vteřin. Tygr se zakousl, Roy ustupoval, pak přišel další pohyb, který způsobil Royův pád a tygr jej sevřel v oblasti krku. Šelma ho odtáhla mimo scénu. To, co diváci ještě vnímali jako součást představení, se najednou proměnilo v hrůzu, kterou nešlo zastavit.
Stačí jeden instinktivní pohyb. Jedno zaváhání. Jedna změna v tónu hlasu, v postoji, v rovnováze a napětí zvířete vygraduje. Vyšetřování později definitivně neprokázalo jedinou jasnou příčinu. Federální vyšetřovatelé podle tehdejších zpráv nedokázali přesně určit, proč tygr zaútočil. V různých rekonstrukcích se objevovalo, že Roy mohl být v neobvyklém fyzickém stavu, že zvíře zareagovalo na odlišný pohyb, nebo že se něco na jevišti prostě v jednu chvíli vymklo známému rytmu. Ne vždycky existuje vysvětlení. Jasné je jenom to, že predátor prostě zůstane predátorem.
Roy Horn utrpěl devastující zranění. Měl těžké poranění krku, přišel o velké množství krve a po útoku prodělal i mrtvici. Jeho rehabilitace byla dlouhá, bolestivá a nikdy už ho nevrátila do stavu, v jakém býval předtím. Část života mu zůstala navždy vzatá. Zůstal naživu, ale za cenu obrovského fyzického i psychického následku. Pro veřejnost to byl šok. Pro jejich tým konec jedné éry. A pro samotného Roye něco, co muselo být téměř nepochopitelné i na té nejhlubší osobní úrovni. Protože když věříte, že zvířeti rozumíte, že jste s ním propojeni, a právě ono vás téměř zabije, nezhroutí se jen tělo. Zhroutí se i určitá představa o světě.
Roy po útoku opakovaně tvrdil, že Mantacore se ho nepokoušel zabít, ale že se ho snažil dostat do bezpečí. Pro mnoho lidí to znělo neuvěřitelně. Bylo to spíš naprosté popření reality. Jiní v tom viděli poslední záchranu jeho životní víry, protože přiznat si, že zvíře, kterému zasvětil kus života, prostě zareagovalo jako šelma, by bylo možná příliš bolestivé. Tahle interpretace se už asi nikdy úplně nerozsoudí. Můžeme o ní přemýšlet a můžeme ji zpochybňovat. Co však uzavřít můžeme, je prostý fakt, že tygr způsobil zranění, která ukončila Royovu kariéru a navždy změnila životy obou mužů.
Jejich show přitom byla postavená právě na tom, co lidé chtěli vidět. Čím nepravděpodobnější a nebezpečnější podívaná, tím větší pozornost a větší zisk. Exotické šelmy v lidské péči vždy fungovaly jako mocný magnet. Ať už v cirkusech, soukromých zoo, turistických atrakcích nebo velkých jevištních show, princip je stále podobný. Člověk zaplatí za možnost být blízko něčemu, co je krásné, vzácné a současně potenciálně smrtící. Publikum si nekupuje jen pohled na zvíře. Kupuje si pocit, že je svědkem něčeho zakázaného, neobvyklého a výjimečného. A provozovatel na tom vydělává. Právě z téhle fascinace vznikají celé modely podnikání. National Geographic v širším kontextu chovu tygrů v zajetí upozorňoval, že poptávka po atrakcích a zábavě pohání rozmnožování těchto zvířat, přestože jejich chov bývá drahý, problematický a pro ochranu druhu často bez skutečného přínosu. To neznamená, že bych tím říkala, že každý člověk pracující se zvířaty je cynik, který vidí jen peníze. U Siegfrieda a Roye by to navíc bylo příliš jednoduché a tím i nepoctivé. Jenže lidé si často myslí, že když mají zvířata rádi, mohu je zároveň využívat v prostředí, které pro ně není přirozené a není ideální.
Tygr Mantacore nebyl na žádost Roye utracen. Žil s nimi dál v jejich areálu Secret Garden v hotelu Mirage, kde měli své šelmy dlouhodobě umístěné. Jejich společný příběh už po roce 2003 nikdy nedokázal navázat a pokračovat. Ještě se objevili na veřejnosti, ještě se mluvilo o návratech a symbolických vystoupeních, kde se s nimi údajně objevil i Mantacore, ale svět, v němž byli nedotknutelnými vládci jeviště, skončil. Roy později zemřel v roce 2020 na komplikace spojené s covidem a Siegfried zemřel v roce 2021 na rakovinu slinivky. Mantacore uhynul 19. března 2014 ve věku 17 let po krátké nemoci.
Zdroje:
https://www.rd.com/article/siegfried-and-roy-tiger-attack/
https://wegotthiscovered.com/celebrities/what-happened-to-siegfried-and-roy-explained/
https://www.distractify.com/p/what-happened-to-siegfried-and-roy
https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2022/11/siegfried-roy-fame-rise-and-fall/671528/
https://www.sydneyfestival.org.au/stories/the-real-siegfried-and-roy
https://www.cbsnews.com/news/roy-horn-tiger-mauling-case-closed/?utm_source
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/tigers-in-the-united-states-outnumber-those-in-the-wild-feature?
