Článek
Mick Fanning byl zvyklý na tlak. Celý život surfoval v obrovských vlnách, cestoval po světě a závodil v podmínkách, které by většinu lidí vyděsily ještě předtím, než by vůbec vstoupili do vody. Patřil mezi největší hvězdy profesionálního surfingu. Trojnásobný mistr světa. Muž, který strávil většinu života v oceánu. Jenže ani on netušil, že se jednoho dne ocitne v situaci, kterou budou v přímém přenosu sledovat miliony lidí po celém světě. Situaci, kdy se z vrcholového sportu během několika sekund stane boj o holý život.
Mick Fanning
Bylo 19. července 2015. Finále slavného závodu J-Bay Open v jihoafrickém Jeffrey’s Bay. Jedno z nejikoničtějších surfových míst na světě. Nekonečné dlouhé vlny, obrovské publikum a přímý televizní přenos. Ve vodě proti sobě stáli dva Australané. Mick Fanning a Julian Wilson. Atmosféra byla elektrizující. Jenže pod hladinou se pohybovalo něco, co nikdo neviděl.
Jeffrey’s Bay je nádherné místo, ale zároveň patří mezi oblasti, kde se pravidelně objevují velcí bílí žraloci. Právě pobřeží Jižní Afriky je jedním z nejznámějších míst výskytu tohoto predátora. Velký bílý žralok je nejznámější mořský predátor na světě. Dorůstá délky přes šest metrů, váží více než dvě tuny a jeho čelisti obsahují několik řad trojúhelníkových zubů schopných rozřezat maso i kost během jediného kousnutí. Dokáže vyvinout obrovskou rychlost, útočí zdola a často zasahuje kořist takovou silou, že ji doslova vymrští z vody.
Právě velcí bílí žraloci jsou spojováni s většinou nejznámějších útoků na lidi. A právě jeden z nich se toho dne pohyboval pod Fanningem. Mick seděl na surfu a čekal na další vlnu. Všechno působilo klidně. Diváci sledovali přenos, komentátoři rozebírali závod a nic nenasvědčovalo tomu, že za několik sekund uvidí celý svět něco, co připomínalo scénu z hororu. Pak ze sebou Mick ucítil pohyb. Později říkal, že měl zvláštní pocit. Možná to byl instinkt. Pocit, že za ním něco je. Otočil se, a v tu chvíli uviděl ploutev. Černou trojúhelníkovou ploutev těsně vedle sebe. Pak přišel náraz.
Žralok se zachytil do jeho leashu - popruhu, kterým je surf připoutaný k noze surfaře. Voda kolem Micka explodovala. Kamery zachytily obrovské cáry pěny, zmítající se surf a ploutev kroužící kolem něj. Komentátoři na několik sekund úplně ztichli. Nikdo nechápal, co přesně sleduje. Pak nastala zcela pochopitelně panika. Mick začal kopat kolem sebe a snažil se dostat pryč. Později popisoval, že cítil, jak ho něco táhne pod vodu za nohu. Žralok se zmítal kolem něj a narážel do surfu. Mick se snažil vrazit prkno mezi sebe a zvíře. V jednu chvíli dokonce žraloka udeřil pěstí.
Celý incident je děsivý hlavně proto, že se nestal někde daleko od lidí, na otevřeném moři. Stalo se to živě před miliony diváků a relativně blízko pláže. Celý svět sledoval, jak člověk zápasí s jedním z nejnebezpečnějších predátorů oceánu. Mick později říkal, že čekal, kdy ucítí zuby a uvidí kolem sebe krev. Viděl ploutev. Viděl vířící vodu kolem sebe. A čekal okamžik, kdy ho žralok kousne. Jenže to se nestalo. Někteří mořští biologové později tvrdili, že nešlo o klasický predátorský útok. Spíš o zkoumání nebo zmatený kontakt. Žralok se zachytil do leashu, narážel do prkna a zřejmě proto se mu nepodařilo kousnout přímo Micka. Jiní odborníci ale upozorňovali, že šlo o regulérní útok klasifikovaný International Shark Attack File jako shark attack. Názory se liší.
Jenže v tu chvíli na tom nezáleželo. Mick byl ve vodě úplně sám. A pod ním byl velký bílý žralok. Ve chvíli, kdy se leash přetrhl, začal Mick zběsile plavat pryč. Voda kolem něj byla pořád rozvířená. Každou sekundu čekal další útok. A právě tehdy se odehrál jeden z nejsilnějších momentů celého incidentu. Julian Wilson, jeho soupeř ve finále, nezačal plavat pryč. Naopak. Pádloval směrem k Mickovi, aby mu pomohl. Později říkal, že vůbec nepřemýšlel. Jen viděl kamaráda ve vodě se žralokem a automaticky vyrazil k němu. Klobouk dolů před jeho chováním. Mnoho lidí by se v panice snažilo dostat co nejdál do bezpečí.
Záchranné čluny se k nim řítily maximální rychlostí. Komentátoři byli v šoku. Diváci na pláži zůstali stát úplně ztuhlí. A miliony lidí po celém světě sledovaly, jestli se Mick dostane z vody živý. Pak ho konečně vytáhli do člunu. A tehdy přišel šok číslo dvě. Mick nebyl pokousaný. Neměl jedinou vážnou ránu. Jen obrovský psychický otřes. Mnoho lidí mluvilo o zázraku. Protože útok velkého bílého žraloka obvykle končí úplně jinak. Tito predátoři často útočí jediným devastujícím kousnutím. Člověk pak většinou umírá na masivní ztrátu krve nebo devastující poranění. Velký bílý nepotřebuje útočit opakovaně. Jediný zásah většinou stačí.
Mick Fanning přežil bez jediného kousnutí. A přesto ho tato chvíle změnila. Když seděl po útoku v záchranném člunu, vypadal úplně otřeseně. Hlas se mu třásl a několikrát opakoval, že cítil, jak ho něco tahá pod vodu. Přiznal, že si myslel, že umře. Právě v tom je oceán děsivý. Člověk může být mistr světa, může mít zkušenosti a může strávit ve vodě celý život. A stejně se během jediné sekundy ocitne v situaci, kdy není nic víc než tvor na hladině vedle predátora dokonale přizpůsobeného životu v oceánu.
Velcí bílí žraloci nejsou bezhlavé příšery, jak je vyobrazil například film Čelisti. Jsou to extrémně efektivní lovci. Mají citlivé receptory schopné zachytit vibrace ve vodě, dokážou detekovat elektrické impulzy svalů kořisti a útočí s neuvěřitelnou přesností. Často loví tuleně, ryby a jiné živočichy. Surfaři na prknech přitom mohou zespodu připomínat právě tuleně, což je jedna z teorií vysvětlujících některé útoky. Jenže právě kolem útoku na Micka vznikla obrovská debata. Někteří odborníci tvrdili, že žralok neútočil s úmyslem zabít. Jiní upozorňovali, že podobné „testovací“ kontakty mohou být stejně smrtelné. Ale pravda je jednoduchá, kdyby žralok skutečně kousl plnou silou, celý příběh by dnes vypadal úplně jinak.
Mick se po incidentu stáhl zpět do Austrálie. Celý svět o něm mluvil. Video útoku obletělo internet během několika hodin a stalo se jedním z nejslavnějších záběrů se žralokem v historii. Lidé sledovali znovu a znovu okamžik, kdy se za jeho zády objevila ploutev. Jenže pro Micka to nebylo virální video. Byla to chvíle, kdy si myslel, že zemře. Později přiznával, že psychické následky byly mnohem horší než fyzické. Nemohl spát. Neustále si přehrával okamžik pod vodou. Přemýšlel, jak blízko smrti vlastně byl. A hlavně jestli se vůbec ještě někdy vrátí surfovat.
Jenže oceán byl celý jeho život. A právě proto se nakonec do vody vrátil. To je na podobných příbězích zvláštní. Mnoho lidí by po podobném zážitku do vody už nikdy nevlezlo. Jenže surfaři často popisují oceán skoro jako závislost. Něco, bez čeho neumí existovat. Mick později říkal, že surfing mu dává klid a že nechce žít ve strachu. A tak se vrátil zpět mezi vlny. Dokonce znovu surfoval i v Jižní Africe. Pocit bezpečí už asi nikdy nebude stejný.
Já sama žraloky obdivuji. Jsou to fascinující predátoři oceánu. Vždy byl můj sen vidět velkého bílého na vlastní oči. Ten sen se mi nikdy nesplní a možná je to dobře. Protože člověk by se nacházel na jejich území, v jejich světě a vždy by musel počítat s tím, že se něco může stát. Nicméně všechny takové lidi, kteří takový útok zažili zcela respektuji. A nejvíc jejich odvahu se do vody vrátit.
Zdroje:
https://www.bbc.com/news/world-africa-33585853
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/150720-shark-attack-surfer-mick-fanning-south-africa
https://sahof.org.au/hall-of-fame-member/mick-fanning/
https://www.surfer.com/culture/full-story-mick-fanning-shark-attack
https://www.idnes.cz/sport/ostatni/surfar-mick-fanning-utok-zralok.A150722_151623_sporty_tny
https://www.mickfanning.com.au/profile/
https://www.abc.net.au/news/2015-07-20/mick-fanning-clashes-with-shark-in-south-africa-surfing-event/6632214
