Vypadá jako kříženec cvrčka, raka a krtka. Krtonožka je postrach zahrádkářů, zničí klidně celý záhon

Když člověk poprvé uvidí krtonožku obecnou, často neví, kam si ji zařadit. Není to brouk, i když tak na první pohled může působit. Není to ani krtek, přestože má přední nohy jako malý rypadlový stroj. Není to ani rak, ačkoli její silné končetiny a hnědavé tělo v člověku vyvolávají zvláštní dojem něčeho obrněného, starobylého a trochu nepatřičného. Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) patří mezi rovnokřídlý hmyz, tedy do příbuzenstva kobylek, sarančí a cvrčků. Jenže zatímco cvrčka si většina lidí spojí s letním večerem, suchou mezí a pronikavým cvrkáním, krtonožka je mnohem tajemnější. Většinu života tráví v zemi, v chodbách, které si sama vyhrabává.

Její české jméno je vlastně velmi výstižné. „Krtonožka“ zní skoro pohádkově, ale přesně vystihuje to, co na ní člověka zarazí nejvíc - přední nohy přeměněné v mohutné hrabací nástroje. Vědecké jméno má podobnou logiku. Spojuje představu cvrčka a krtka, tedy zvířete, které zpívá jako hmyz, ale žije jako podzemní kopáč. Právě tahle zvláštní kombinace z ní dělá jednoho z nejpozoruhodnějších obyvatel evropských zahrad, luk, břehů potoků a vlhkých půd.

Dospělá krtonožka je poměrně velký hmyz. Obvykle měří několik centimetrů, samice bývají o něco mohutnější než samci. Tělo má protáhlé, válcovité, hnědé až hnědošedé a jemně ochlupené. Právě krátké sametové ochlupení přispívá k tomu, že nepůsobí jako obyčejný „brouk“, ale spíš jako drobný podzemní savec v hmyzím provedení. Zdroje uvádějí u samců zhruba 35–45 mm a u samic asi 40–50 mm délky těla.

Nejnápadnější jsou přední končetiny. Jsou široké, silné, zploštělé a ozubené, uzpůsobené k rozhrnování půdy. Kdyby člověk nevěděl, že se dívá na hmyz, snadno by si pomyslel, že příroda krtonožce přidělila malá kopací rýpadla. Zadní nohy přitom nejsou tak skákavé jako u lučních kobylek. Krtonožka není tvor, který by se spoléhal na dlouhé skoky. Její svět je pod povrchem a tomu odpovídá celé tělo.

Má křídla, ale vidět ji létat není úplně běžné. Dospělci se mohou šířit letem, zejména v době rozmnožování, ale většina života se odehrává v zemi. Mnohem typičtější je pro ni pohyb chodbami. Tam se cítí bezpečně, tam hledá potravu, tam se páří, klade vajíčka a vychovává potomstvo.

Krtonožka je příbuzná cvrčků, a tak není překvapivé, že umí vydávat zvuky. Překvapivé je spíš to, odkud ten zvuk přichází. Samec se neozývá z trávy nebo z kamene, ale z podzemního systému chodeb. Jeho nora není jen úkryt. Je to zároveň jakási akustická aparatura. U krtonožek a příbuzných druhů se popisují speciálně tvarované chodby, které pomáhají zesilovat volání samce a šířit je do okolí. Přesně v tom je krtonožka fascinující - i něco tak zdánlivě jednoduchého, jako je díra v zemi, může být ve skutečnosti jemně vyladěný nástroj.

Člověk ji proto často spíš uslyší, než uvidí. Večer, za teplého počasí, se může z vlhčí části zahrady nebo od břehu ozývat hlubší, vrčivý, monotónní zvuk. Není to ostré cvrkání lučního cvrčka. Je to temnější hlas, který k tvorovi žijícímu v podzemí docela sedí.

Krtonožka obecná je druhem vlhčích, měkčích a živinami bohatších půd. Vyhovují jí zahrady, kompostové okolí, záhony, skleníky, pařeniště, břehy vodních toků a nádrží, vlhké louky nebo půdy s vyšší hladinou spodní vody. V suché, kamenité, tvrdé půdě se jí bude hrabat špatně. Potřebuje prostředí, kde může budovat chodby a hnízdní komůrky.

V České republice se vyskytuje, ale její přítomnost bývá lokální. Někde ji lidé neviděli nikdy, jinde se objeví opakovaně a dokáže zahrádkáře pořádně potrápit.

Zajímavé je, že pro její výskyt může být důležitá teplota půdy v zimě. Tam, kde půda silně promrzá, to pro krtonožku není ideální.

Krtonožka není náhodný návštěvník půdy. Ona je pro podzemní život postavená. Vyhrabává si chodby těsně pod povrchem i hlouběji v zemi. Mělké chodbičky mohou poškodit kořeny rostlin, nadzvednout sazenice nebo narušit výsev. Hlubší části systému slouží jako úkryt, místo pro přezimování a prostor pro rozmnožování.

Když člověk najde v záhonu mladé rostliny povadlé, podryté nebo jakoby ustřižené u kořenů, bývá krtonožka jedním z podezřelých. Není ovšem fér připsat jí každou škodu. Podobně mohou působit larvy chroustů, drátovci, hryzci, ponravy, slimáci nebo obyčejné přeschnutí. Krtonožka je nápadný viník, protože vypadá dramaticky, ale na zahradě je potřeba vždycky rozlišovat skutečný výskyt od domněnky.

Její chodby bývají mělké, někdy zřetelné jako vyvýšené linky v půdě. V lehčí a vlhčí zemině se pohybuje rychle. Na povrch vystupuje spíš výjimečně, například při přemokření, při vyrušení, při přesunech nebo v době rozmnožování. Proto ji zahrádkář často objeví až při rytí, přesazování, vybírání brambor nebo práci v kompostu.

Krtonožka má pověst škůdce, který ničí všechno, co mu přijde do cesty. Skutečnost je složitější. Není to čistý býložravec. Živí se rostlinnou potravou, kořínky, hlízami a klíčícími rostlinami, ale také drobnými živočichy v půdě. Uvádí se, že může požírat larvy hmyzu, červy a další drobnou kořist. Je tedy všežravá, což z ní dělá tvora dvojí pověsti - umí škodit rostlinám, ale zároveň se může podílet na lovu jiných půdních bezobratlých.

Pro zahrádkáře je ovšem rozhodující praktický výsledek. Když krtonožka poškodí kořínky salátu, rajčat, paprik, okurek nebo mladých sazenic, je úplně jedno, že si jindy pochutnala na larvě škodlivého hmyzu. Na malém záhonku může být i několik jedinců problém. Ve větším a pestřejším prostředí ale není nepřítel. Je součástí půdního života a její škodlivost závisí na početnosti, místě a pěstovaných rostlinách.

Jedna z nejzajímavějších věcí na krtonožce je způsob rozmnožování. Samice si v zemi vytváří hnízdní komůrku, často popisovanou jako komůrka velikosti pěsti, uloženou několik centimetrů až desítek centimetrů pod povrchem. Do ní klade vajíčka. U krtonožky obecné se běžně uvádí snůška přibližně 100 až 300 vajíček.

Tím ale její role nekončí. Samice o snůšku pečuje. To je u hmyzu vždycky moment, který člověka donutí trochu změnit pohled. Krtonožka není jen škůdce, který anonymně požírá kořínky. Je to tvor s poměrně složitým rozmnožovacím chováním. Samice hnízdo udržuje, hlídá a po vylíhnutí mladých se o ně ještě určitou dobu stará. Zdroje uvádějí, že larvy nejprve zůstávají v hnízdě a teprve později se rozlézají a zakládají vlastní chodby.

Vývoj není úplně rychlý. V teplejších oblastech může trvat kolem jednoho roku, v chladnějších podmínkách déle. U nás je třeba počítat s tím, že část života stráví krtonožka v půdě jako nymfa, přezimuje a dospívá postupně. To vysvětluje, proč se někde problém neobjeví náhle jedním velkým výbuchem, ale vrací se v dalších sezonách.

Krtonožka je sice dobře vybavená pro život v zemi, ale není bez nepřátel. Mohou ji lovit ptáci, ježci, rejskové, krtci, obojživelníci, větší střevlíci nebo další predátoři, kteří se dostanou k půdním bezobratlým. Vejce a mladé nymfy mohou ohrožovat i jiní drobní půdní živočichové.

V zahradě proto dává smysl podporovat pestrost. Tam, kde je jen sterilní trávník, holá půda a chemie, bývá rovnováha křehčí. Tam, kde je živý kompost, křoviny, ptáci, ježci, obojživelníci a různé typy úkrytů, se škůdci častěji drží v mezích. Neznamená to, že krtonožka zmizí. Znamená to, že nebude mít tak snadné stát se jediným vítězem.

Pokud krtonožka na vaší zahradě skutečně škodí, nejrozumnější je postupovat opatrně a cíleně. Na malých plochách má smysl mechanický sběr při rytí nebo přesazování. Někdy se používají lapací nádoby zapuštěné do země, do kterých krtonožky při pohybu spadnou. Pomoci může také opatrné vyhledávání hnízdních komůrek v době rozmnožování, i když to není jednoduché a člověk přitom může poničit záhon víc než samotná krtonožka.

Důležité je nepřelévat zbytečně místa, kde pěstujeme citlivé sazenice, a nedělat z každého záhonu trvale vlhké lákadlo. Ve skleníku nebo pařeništi může být vhodné půdu pravidelně kontrolovat, zejména pokud se škody opakují. U vzácnějších nebo čerstvě vysazených rostlin lze chránit kořenový bal mechanickou bariérou, například košem nebo pletivem, podobně jako se to dělá proti hryzcům, pokud to konkrétní výsadba dovolí.

Chemická likvidace by měla být až krajní možnost a vždy podle platných pravidel. Zahrada není jen výrobní plocha. Je to živý systém. Krtonožka v něm může být protivník, ale i signál, že půda je vlhká, živá a pro řadu organismů zajímavá.

Krtonožka je nepohodlný soused, ale také fascinující tvor. Žije skrytě, pracuje v hlíně, zpívá z podzemí a staví si hnízdní komůrky, o které pečuje s překvapivou důsledností. Vypadá jako drobný tank, ale její život je mnohem zajímavější, než by se podle vzhledu zdálo. A právě proto stojí za to se na ni nedívat jen jako na „hnusného škůdce“, ale jako na zvláštního obyvatele zahrady.

Zdroje:

https://www.denik.cz/chovatelstvi/krtonozka/

http://www.naturabohemica.cz/gryllotalpa-gryllotalpa/

https://temata.rozhlas.cz/krtonozka-obecna-7946623

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-6/ze-soukromeho-zivota-krtonozky.html

https://www.nkz.cz/praxe/choroby-skudci/krtonozka-vam-zlikviduje-urodu-zbavte-se-ji-jednou-provzdy-diky-vyzkousenym