Článek
Pandí vosa nebo pandí mravenec, jak se jí říká v angličtině, klame už svým jménem. „Pandí“ zní měkce, skoro mile, jako by šlo o drobného maskota přírody. „Vosa“ by v nás zase naopak mohla vyvolat představu žlutých a černých pruhů, papírového hnízda někde pod střechou a nepříjemného bzučení u limonády. Jenže Euspinolia militaris, jak se tento druh jmenuje odborně, nesplní ani jedno z těchto očekávání.
Není to mravenec, i když se jí v angličtině říká „panda ant“. A není to ani typická vosa, jakou známe z léta. Patří do čeledi Mutillidae, česky sametnicovití nebo sametnice. Jde o skupinu blanokřídlého hmyzu, jehož samičky často nemají křídla, pohybují se po zemi a na první pohled připomínají chlupaté mravence. Často se objevuje na fotografiích s komentářem, že jde o „nejroztomilejší vosu světa“. Roztomile možná působí. Ale realita je podstatně tvrdší.
Proč se jí říká pandí?
Přezdívku dostala kvůli nápadnému černobílému zbarvení. Hlava a část těla jsou pokryté světlými chloupky, zatímco jiné části nesou tmavé skvrny. Výsledný dojem opravdu vzdáleně připomíná pandu velkou. Jen v miniaturním, hmyzím a podstatně méně mazlivém provedení.
U přírody ale podobné barvy nebývají samoúčelné. Černobílý kontrast tady nejspíš nefunguje jako ozdoba pro lidské oči, ale jako varování. Takzvané aposematické zbarvení je v živočišné říši běžné - výrazné barvy říkají predátorům, že kořist může být jedovatá, nechutná, bolestivá nebo jinak nevýhodná. U sametnic to platí dvojnásob. Samičky jsou vybavené žihadlem a jejich bodnutí bývá u příbuzných druhů známé jako extrémně bolestivé. U samotné Euspinolia militaris je ale potřeba dodat, že její biologie není zdaleka tak dobře prozkoumaná jako u některých severoamerických sametnic. Spousta informací je převzatá obecně z čeledi Mutillidae, ne přímo z podrobných studií tohoto konkrétního druhu. Je však vysoce pravděpodobné, že většina charakteristik čeledi bude platná i pro tento konkrétní druh.
Euspinolia militaris
Odkud pochází?
Euspinolia militaris je spojovaná hlavně s Chile. Uvádí se jako chilský endemit, tedy druh známý z této části Jižní Ameriky. Některé zdroje občas zmiňují i Argentinu, ale primárně je uváděna jako druh z Chile. Popsána byla v roce 1938 americkým entomologem Clarencem Eugenem Mickelem.
Její prostředí se popisuje jako chilské sklerofylní lesy. To nezní moc srozumitelně, ale znamená to krajinu tvrdolistých dřevin, keřů a suchomilné vegetace, přizpůsobené delším obdobím sucha. Není to vlhký tropický prales, spíš svět prachu, listů odolných proti vysychání, otevřených míst a půdy, v níž si jiný hmyz buduje hnízda. Právě ta jsou pro sametnice důležitá, protože jejich život je úzce propojený s hnízdy samotářských včel a vos.
Sameček a samička jako dva různí tvorové
Jedna z nejzajímavějších věcí na sametnicích je rozdíl mezi pohlavími. Samička pandí vosy je bezkřídlá. Leze po zemi, rychle se schovává a spoléhá na pevné tělo, výstražné zbarvení a žihadlo. Sameček naopak křídla má. U mnoha sametnic bývají samci a samice tak rozdílní, že je entomologové někdy jen těžko přiřazují ke stejnému druhu, pokud je nenajdou při páření.
Rozdíl v těle znamená i rozdíl v životě. Samec musí létat a vyhledávat samice. Samička musí zvládnout pohyb v členitém terénu, pronikat do cizích hnízd a přežít kontakt s hostiteli i predátory. Její tělo je proto malé, nízké, obrněné a nenápadně účelné. Nejde o hmyz stavěný pro eleganci letu, ale pro přežití na zemi.
Život parazitoida
Pandí vosa je často označována za parazita, přesnější je ale slovo parazitoid. Rozdíl je důležitý. Parazit si z hostitele bere živiny, ale obvykle ho nechává žít alespoň po určitou dobu. Parazitoid se vyvíjí na úkor hostitele tak, že ho nakonec usmrtí. U sametnic bývá typický scénář ten, že samička vyhledá hnízdo jiného blanokřídlého hmyzu, například samotářské včely nebo vosy, a naklade vajíčko k larvě nebo kukle hostitele. Larva sametnice se pak živí hostitelem a dokončí na něm svůj vývoj.
Z našeho pohledu to může znít krutě. Jenže v přírodě nejde o krutost, ale o strategii. Samotářské včely a vosy investují energii do zásobených hnízdních komůrek, kde jejich larvy mají potravu a relativní bezpečí. Sametnice se naučily tento systém využívat. Nezakládají vlastní složitá společenství, nestaví velká hnízda a nevychovávají potomstvo jako sociální vosy. Místo toho samička vsadí na přesné vyhledání cizího hnízda a na schopnost dostat se dovnitř.
Proč je tak těžké ji zabít?
Sametnice mají pověst mimořádně odolného hmyzu. U celé čeledi Mutillidae se popisuje velmi pevný exoskelet, tedy vnější kostra. Ta má několik funkcí. Chrání před predátory, pomáhá při pronikání do hnízd jiného hmyzu a pravděpodobně také omezuje ztrátu vody v suchém prostředí. U některých sametnic bylo prokázáno, že jejich tělo vydrží mnohem větší tlak než tělo včely medonosné.
Tohle je dobré mít na paměti i při pohledu na pandí vosu. Její roztomilý vzhled není známkou křehkosti. Husté chloupky, tvrdý krunýř, nízké tělo a výstražné zbarvení tvoří dohromady velmi účinný obranný balík. Predátor, který ji zkusí chytit, se může setkat s něčím, co se špatně drží, špatně kouše, vydává zvuk a ještě to bolestivě bodne.
Bodnutí a slavná pověst „zabiják krav“
U sametnic se často objevuje přezdívka „cow killer“, tedy něco jako „zabiják krav“. Je to dramatické a dobře zapamatovatelné. Nevzniklo to však kvůli tomu, že by sametnice skutečně běžně zabíjely dobytek. Tato přezdívka spíš vyjadřuje, že jejich bodnutí může být extrémně bolestivé. U některých druhů, hlavně severoamerických, je bolest dobře známá a popsaná. Samotná toxicita jedu však nemusí být mimořádně vysoká, problémem je hlavně bolestivost.
Její přezdívku je proto potřeba brát s nadsázkou. Samička sametnice má žihadlo a může velmi bolestivě bodnout a rozhodně není vhodné ji brát do ruky. Důležité je i to, že sametnice nebývají agresivní v tom smyslu, že by aktivně napadaly člověka. Bodnutí je obrana. Přichází ve chvíli, kdy ji někdo zmáčkne, sevře nebo jinak ohrozí.
Hmyz, který umí „mluvit“
Další pozoruhodnou vlastností sametnic je stridulace, tedy vydávání zvuku třením částí těla o sebe. Když je sametnice vyrušená nebo ohrožená, může vydávat skřípavý či cvrlikavý zvuk (podobně jako třeba cvrčci). U chilských druhů, včetně Euspinolia militaris, byla popsána také vysokofrekvenční složka těchto obranných zvuků. Studie z roku 2019 se věnovala právě distresové stridulaci několika chilských sametnic a upozornila, že o jejich ekologii se stále ví poměrně málo.
Obrana pandí vosy tak není postavená jen na jednom triku. Není to pouze žihadlo. Není to pouze barva. Je to celá sada signálů a fyzických vlastností. Predátor ji nejdřív vidí, pak ji případně slyší, pak zjistí, že ji není snadné poškodit, a nakonec může přijít bolestivá zkušenost.
Pandí vosa je drobný, ale dokonale vybavený zástupce sametnic, skupiny hmyzu, která vsadila na samotářský život, parazitoidní rozmnožování a mimořádně silnou obranu. Její černobílé zbarvení připomíná pandu, ale za touhle podobou se skrývá tvor přizpůsobený tvrdému životu na zemi, v suché chilské krajině a v blízkosti hnízd jiného hmyzu.
Zdroje:
https://www.livescience.com/animals/insects/panda-ant-the-wasps-whose-black-and-white-females-have-giant-stingers-and-parasitic-babies
https://biohavoc.com/euspinolia-militaris-important-facts/
https://suchscience.net/panda-ant/
https://www.amazinglife.bio/post/the-panda-ant-euspinolia-militaris
https://www.denik.cz/zvireci-denik/pandi-mravenec.html
https://pandaant.org/
