Článek
Když člověka začne bolet zub, většinou dlouho neváhá. Nejdřív sáhne po prášku proti bolesti, pak začne hledat nejbližší volný termín u zubaře. Ví totiž, že bolest sama od sebe obvykle nezmizí. U psů a koček je to jiné. I je mohou trápit stejné potíže, jenže nikomu neřeknou, že je při kousání píchá v čelisti nebo že je každý dotek dásní nepříjemný. Často jen nepatrně změní své chování a doufají, že si toho někdo všimne. Právě proto patří onemocnění dutiny ústní mezi nejčastěji přehlížené zdravotní problémy domácích mazlíčků. Mnoho majitelů si jich všimne až ve chvíli, kdy pes odmítá oblíbený pamlsek nebo kočka přestane normálně jíst. V té době ale nemoc často trvá týdny, někdy i měsíce.
Ve své profesi se často setkávám se zvířaty, která mají velmi zanedbaný chrup. Lidé mnohdy vůbec netuší, že zadělávají svému zvířeti na velké zdravotní problémy. Někdy je jim to dokonce skutečně jedno a sami prohodí, že to mají dlouho a nic jim není. To nemá snad ani smysl komentovat. Veterináři přitom upozorňují, že většině těchto potíží lze předejít. Stejně jako u lidí totiž hraje hlavní roli pravidelná péče, prevence a včasné odhalení prvních příznaků. Nejde přitom jen o zuby samotné. Dlouhodobé záněty v dutině ústní mohou ovlivňovat celý organismus a zhoršovat zdravotní stav zvířete mnohem více, než si většina lidí uvědomuje.
Zdravý chrup znamená víc než jen schopnost rozkousat granule
Když se řekne chrup psa nebo kočky, většina lidí si představí především ostré špičáky nebo silné stoličky. Ve skutečnosti mají zuby mnohem více funkcí. Pes je používá při hře, při nošení předmětů, při obraně i při běžném zkoumání okolí. Kočky si jimi přidržují kořist, pečují o srst nebo přenášejí svá koťata. Jakmile se v dutině ústní objeví bolest, zasáhne to prakticky každou z těchto činností. Zvíře začne být opatrnější. Někdy přestane tahat za přetahovadlo, jindy odmítne tvrdé pamlsky, přestože je dříve milovalo. Někteří psi přestanou nosit aport, protože sevření čelistí je pro ně nepříjemné. Kočky mohou být méně aktivní, více se schovávat, mohou slinit nebo si přestat pečlivě upravovat srst.
Právě tyto nenápadné změny bývají první známkou, že není něco v pořádku. Jen málokdy totiž pes nebo kočka přestanou jíst ze dne na den. Většinou se snaží bolest přizpůsobit. Žvýkají pomaleji, potravu přesouvají na jednu stranu tlamy nebo začnou polykat větší kusy bez pořádného rozkousání. Pro člověka to může vypadat jako drobnost, ve skutečnosti ale jde o důležitý signál. Kočky jsou v tomto ohledu ještě méně čitelné. Bolest totiž skrývají velmi dlouhou dobu.
Největším nepřítelem bývá obyčejný zubní plak
Mnoho lidí překvapí, že problémy se zuby začínají u psů i koček úplně stejně jako u člověka. Na povrchu zubů se po jídle vytváří tenký povlak složený ze zbytků potravy, slin a bakterií. Pokud se pravidelně neodstraňuje, postupně tvrdne a mění se v zubní kámen. Právě v něm se bakteriím mimořádně daří. Dráždí okolní dásně, které začnou červenat, otékat a někdy i krvácet. Mnozí majitelé si toho ani nevšimnou, protože pes nebo kočka otevřou tlamu jen na okamžik. Přesto už v této fázi může být žvýkání nepříjemné.
Jakmile se zánět dostane hlouběji pod dáseň, začnou se poškozovat tkáně, které drží zub pevně v čelisti. Zub se postupně uvolňuje a v pokročilých případech může samovolně vypadnout. Nejde přitom jen o estetický problém. Takový zub bývá zdrojem dlouhodobé bolesti a chronického zánětu. Veterinární lékaři se s podobnými nálezy setkávají velmi často, především u starších psů menších plemen. To ale neznamená, že velcí psi nebo kočky mají vyhráno. I u nich se mohou zubní kámen a záněty objevit poměrně brzy, pokud se o chrup pravidelně nepečuje. Některá plemena koček jsou problémy se zuby velmi známá.

ChatGPT Image 31. 7. 2026 15_38_53
Když z tlamy zapáchá, není dobré nad tím mávnout rukou
„To je pes, tomu z tlamy přece vonět nebude.“ Podobnou větu slyší veterináři poměrně často. Jenže mezi běžným pachem a opravdu silným zápachem je velký rozdíl. Zdravá dutina ústní sice nemá vůni máty jako po vyčištění zubů, ale rozhodně by neměla připomínat hnilobu nebo zkažené maso. Právě výrazný zápach bývá jedním z prvních příznaků, že se v tlamě něco děje. Nejčastěji za ním stojí přemnožené bakterie, zánět dásní nebo nemocný zub. Čím déle problém přetrvává, tím intenzivnější bývá i zápach. Někteří majitelé si na něj postupně zvyknou natolik, že ho přestanou vnímat. O to větší bývá jejich překvapení po profesionálním ošetření chrupu, kdy nepříjemný pach během několika dnů prakticky zmizí.
Psi i kočky bolest dlouho skrývají
Ve volné přírodě představuje nemoc nebo slabost nevýhodu. Zvíře, které dává najevo bolest, se může stát snadnější kořistí nebo ztratit své postavení ve smečce. Přestože dnešní domácí mazlíčci žijí úplně jiný život, tento instinkt v nich zůstal. Proto mnoho psů ještě několik týdnů normálně jí, i když je bolí zub. Některé kočky pokračují v běžném režimu navzdory tomu, že mají v tlamě rozsáhlý zánět. Neznamená to, že je nic nebolí. Jen se snaží bolest co nejdéle nedávat najevo. Majitelé by proto měli sledovat i drobnosti. Třeba to, že pes najednou mnohem déle kouše granule. Že začne odmítat sušené pamlsky, které dříve miloval. Nebo že po jídle nechává kolem misky drobky, protože mu sousta vypadávají z tlamy.
Kočky bývají ještě nenápadnější. Někdy si sednou před misku, chvíli na potravu jen hledí a pak odejdou. Jindy granuli vezmou do tlamy, ale po několika vteřinách ji vyplivnou. Některé si častěji olizují pysky nebo si tlapkou přejíždějí přes čenich, jako by se snažily zbavit nepříjemného pocitu. Tyto změny samy o sobě ještě nemusí znamenat nemoc zubů. Pokud se ale objeví společně se zápachem z tlamy nebo viditelným zubním kamenem, je důvod objednat se na vyšetření.
Ne každý nemocný zub je na první pohled vidět
Při běžném pohledu do tlamy většinou vidíme jen korunky zubů. Skutečný problém se ale může odehrávat pod dásní, kam lidské oko nedohlédne. Typickým příkladem jsou zlomené zuby. Pes může při hře překousnout příliš tvrdý předmět, praskne mu stolička a dojde k obnažení zubní dřeně. Zvenčí přitom nemusí být poškození téměř patrné. Přesto jde o velmi bolestivý stav, který vyžaduje veterinární ošetření.
Kočky zase často trpí takzvanými resorpčními lézemi. Při tomto onemocnění se zub začne postupně rozpadat, aniž by si toho majitel včas všiml. Mnohé změny odhalí až rentgenové vyšetření, které je dnes běžnou součástí moderní veterinární stomatologie.
Kdy už nestačí běžná kontrola u veterináře
Při běžné preventivní prohlídce se veterinář podívá i na zuby a dásně. Často už tehdy pozná, že je v tlamě zubní kámen, zánět nebo zub, který nevypadá dobře. Jenže ne všechno se dá posoudit během krátkého otevření tlamy. Některé potíže se skrývají pod dásní, jiné nejsou bez rentgenu vidět vůbec. Právě tehdy přichází na řadu veterinární stomatolog. Pro mnoho lidí je to stále trochu neznámý pojem, ale podobně jako u lidí se i ve veterinární medicíně někteří lékaři zaměřují přímo na zuby, dásně a celou dutinu ústní. Mají k tomu potřebné vybavení, zkušenosti i nástroje, bez kterých se složitější zákroky dělají jen obtížně.
Velkou roli hraje hlavně dentální rentgen. Na zubu totiž vidíme jen jeho horní část. Kořen zůstává schovaný v čelisti a právě tam se může odehrávat něco, co při běžném pohledu vůbec nepoznáme. Zub může zvenčí vypadat ještě docela dobře, ale pod dásní už může být kořen poškozený, zanícený nebo částečně odumřelý. Ke specialistovi by se proto nemělo chodit jen ve chvíli, kdy už zvíře skoro nejí. Smysl to má i tehdy, když se záněty opakují, zvíře má dlouhodobě silný zápach z tlamy, některý zub změnil barvu, viklá se nebo je podezření na prasklinu. Čím dřív se zjistí, co se skutečně děje, tím větší je šance, že se problém vyřeší dříve, než se výrazně zhorší.
Proč se čištění zubů dělá v narkóze
Když veterinář doporučí odstranit zubní kámen v celkové anestezii, někteří majitelé znejistí. Připadá jim zvláštní uspávat zvíře kvůli něčemu, co na první pohled vypadá jako běžné čištění. Jenže právě to je rozdíl mezi pouhým oškrábáním viditelného kamene a skutečným ošetřením chrupu. Pes ani kočka nevydrží dlouho bez hnutí s otevřenou tlamou. Už vůbec ne ve chvíli, kdy veterinář potřebuje pracovat těsně u dásně nebo pod jejím okrajem. Kdyby se zvíře pohnulo ve špatný okamžik, mohlo by dojít k poranění. V narkóze je možné prohlédnout jeden zub po druhém, odstranit kámen i z míst, kam se doma nebo při běžné kontrole nedostaneme, a zároveň pořídit potřebné snímky.
Teprve při takovém vyšetření se často ukáže, jak na tom chrup opravdu je. Některé zuby vypadají lépe, než ve skutečnosti jsou. Jiné mohou mít hluboké kapsy kolem dásní nebo poškozené kořeny, a přitom si toho majitel před zákrokem vůbec nevšimne. Občas se nabízí i odstranění zubního kamene bez uspání. Výsledek může na první pohled vypadat pěkně, protože zmizí část nánosu z povrchu zubů. Pod dásní ale problém často zůstane. Zánět tak pokračuje dál, jen je nějakou dobu méně vidět.

ChatGPT Image 31. 7. 2026 15_52_40
Vytržený zub není prohra
Majitelé se někdy extrakce zubu bojí víc než samotného onemocnění. Představují si, že pes nebo kočka už nebude umět normálně jíst, že zůstane omezený nebo že se jeho život výrazně změní. Ve skutečnosti bývá nemocný zub pro zvíře větší překážkou než jeho odstranění. Zub, který je silně zanícený, prasklý nebo uvolněný, bolí při každém kousnutí. Zvíře si sice najde způsob, jak potravu přijímat, ale dělá to opatrně a často s bolestí. Po vytržení takového zubu a zahojení rány se mnohým zvířatům viditelně uleví. Začnou znovu ochotně jíst, více si hrají a někdy se zlepší i jejich nálada.
Psi i kočky se navíc umějí přizpůsobit mnohem lépe, než lidé čekají. I zvířata, kterým bylo nutné odstranit větší počet zubů, mohou po zotavení normálně fungovat. Některá dál jedí granule, jiná přejdou na měkčí krmení, ale hlavní rozdíl je v tom, že už je při jídle nic nebolí. Potíže se zuby se mohou objevit u jakéhokoli psa nebo kočky, ale u některých zvířat bývají častější. Typickým příkladem jsou malá psí plemena. Jejich zuby jsou v malé čelisti často hodně natěsnané, takže se mezi nimi snadněji drží plak a zbytky potravy.
Jorkšírští teriéři, čivavy, maltézští psíci nebo trpasličí pudlové tak mohou mít výrazný zubní kámen už poměrně mladí. Není neobvyklé, že se první větší potíže objeví kolem třetího nebo čtvrtého roku života, někdy i dříve. U velkých psů zase častěji vídáme prasklé zuby. Silné čelisti a obliba tvrdých předmětů jsou nešťastná kombinace. Kameny, jelení parohy nebo tvrdé lisované kosti mohou působit jako dobrá zábava, ale zub proti nim nemusí vydržet.
Některé choroby se mohou objevit u prakticky jakékoli kočky, ať už žije doma, nebo chodí ven. Zvlášť resorpční léze bývají zákeřné tím, že dlouho nejsou vidět a kočka navíc bolest dobře skrývá. Plemeno, které hodně trpí na problémy se zuby je například mainská mývalí kočka.
Co může majitel dělat doma
Největší službu udělá chrupu pravidelná péče ještě dřív, než se objeví první větší problém. Zní to jednoduše, ale právě v tom bývá kámen úrazu. Mnoho lidí začne řešit zuby až ve chvíli, kdy už pes nebo kočka zapáchají z tlamy nebo mají na zubech silný nános. Nejúčinnější zůstává čištění kartáčkem a pastou určenou pro zvířata. Lidská pasta se používat nemá. Zvíře ji neumí vyplivnout a některé její složky pro něj mohou být nevhodné nebo přímo nebezpečné.
Nejlépe se začíná pomalu. Nejdřív jen dotykem kolem tlamy, potom krátkým nadzvednutím pysku a teprve později přidáním kartáčku. Když se na zvíře spěchá, často si čištění znechutí a každé další sezení je horší. Když se postupuje po malých krocích, bývá šance na úspěch mnohem větší. U psů to jde obvykle snáz, ale ani u kočky není všechno ztracené. Některé si nechají zuby čistit překvapivě dobře, jiné zvládnou alespoň krátkou péči o přední část chrupu. I to je lepší než nic. Navíc existují i enzymatické gely, které aktivně ničí zubní plak. I u něj je však dobré předem alespoň dásně a zuby přetřít.
Co čekat od dentálních pamlsků
Dentální pamlsky mají mezi majiteli velkou oblibu, protože jejich použití je snadné. Pes je sní rád a člověk má pocit, že zároveň něco dělá pro jeho zuby. Určitý smysl opravdu mají, jen od nich nelze čekat zázraky. Jejich povrch může při kousání setřít část měkkého plaku a některé výrobky obsahují látky, které zpomalují jeho další usazování. To je užitečné hlavně jako doplněk pravidelné péče. Pokud už má ale pes na zubech silný kámen nebo zánět dásní, pamlsek to nevyřeší. Stejné je to s hračkami na kousání. Měkčí pryžové hračky mohou být vhodné, protože zuby při žvýkání trochu očistí a zároveň je neohrozí. Naopak extrémně tvrdé předměty jsou zbytečné riziko.
Nejčastější omyly začínají u misky
Jedna z vět, které mohou majitele ukolébat, zní: „Když jí, tak ho zuby nebolí.“ Jenže to není pravda. Zvíře jíst musí, a tak si často poradí i s bolestivým chrupem. Sousta z nich začne polykat, kouše jen na jedné straně nebo si vybírá měkčí kousky. Hlad bývá silnější než bolest. Dalším omylem je, že zubní kámen je jen nevzhledný povlak. Ve skutečnosti je plný bakterií, které dráždí dásně a postupně poškozují okolí zubu. Hnědý nános není jen kosmetická vada, ale známka toho, že se v tlamě něco děje.
Někteří lidé se snaží kámen seškrábat doma kovovým nástrojem. To ale není dobrý nápad. Zvíře může cuknout, dáseň se snadno poraní a nešikovným pohybem lze poškodit i povrch zubu. Časté je také čekání. Majitel doufá, že zápach přejde, otok splaskne nebo že zvíře začne znovu normálně jíst. Jenže zubní problémy se samy od sebe spraví jen málokdy. Spíš se na čas zklidní a potom se vrátí v horší podobě.
Bolest, která zůstává dlouho schovaná
Problémy se zuby nejsou na první pohled tak nápadné jako kulhání, průjem nebo poraněná tlapka. O to snáz se přehlédnou. Pes dál vrtí ocasem, kočka si přijde pro pohlazení a oba se nějakým způsobem najedí. Majitel tak může mít pocit, že se nic zásadního neděje. U zubů bývá bolest vleklá. Není vždy tak silná, aby zvíře přestalo fungovat, ale může ho obtěžovat každý den. Při jídle, při hře, při zívnutí nebo ve chvíli, kdy si tlamou přidržuje hračku.
Proto má smysl občas se do tlamy opravdu podívat. Zkontrolovat, zda nejsou dásně zarudlé, jestli se na zubech netvoří silný nános a zda z tlamy nejde neobvyklý zápach. Důležitá je i každoroční preventivní prohlídka, při které veterinář zhodnotí stav chrupu dřív, než se z malého problému stane velký.
Zdravé zuby nejsou jen otázkou hezkého vzhledu. Ovlivňují chuť k jídlu, náladu i celkovou pohodu zvířete. A protože pes ani kočka nepřijdou říct, že je bolí stolička nebo že je pálí dáseň, musí si prvních změn všimnout člověk. Právě v tom je prevence nejdůležitější.
Zdroje:
https://www.vet-stom.cz/cz/download/guidelines-cvds.pdf
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/nemoci-chrupu-kocky-psi.A200114_114406_hobby-mazlicci_bma
https://www.lidovky.cz/relax/domaci-mazlicci/stomatologicka-pece-o-domaci-zvireci-mazlicky.A160718_143522_domaci-mazlicci_ape
https://charlottepetvet.com/the-importance-of-good-oral-hygiene-for-dogs-and-cats/
https://csuveterinaryhealth.org/preventing-dental-disease-in-dogs-cats/
https://www.vet.cornell.edu/departments-centers-and-institutes/riney-canine-health-center/health-topics/canine-health-information/periodontal-disease






