Článek
Mořské ryby s jedovými trny nevznikly jako strašáci oceánů. Většina z nich by si s člověkem nikdy nezačala, kdyby měla na výběr. Jed u těchto druhů není projevem agrese, ale spíš nouzovým řešením. Takovou poslední možností, jak dát jasně najevo, že dotýkat se jich není dobrý nápad. Zvlášť ryby, které žijí při dně, jsou v nevýhodě. Jejich svět je omezený na pár metrů písku, bahna a ticha. Právě tady se vyplatí být nenápadný, trpělivý a v krajním případě bolestivý. Pojďme se nyní společně podívat na jednu zajímavou a méně známou rybu.
Zploštělec dlouhohlavý (Papilloculiceps longiceps)
Není to druh, který by se lidem dostal do povědomí nějakým dramatickým způsobem. Nikdo o něm nevypráví historky plné paniky a bolesti. Většina lidí o něm vůbec neví. A to je přesně to, co mu vyhovuje. Zploštělec dlouhohlavý netráví svůj život pohybem. Leží na dně, často částečně zahrabaný, a pokud k tomu nemá důvod, nepohne se. I zkušený potápěč se může dívat přímo na něj a vůbec netuší, že někde tam, kam se dívá, leží živá ryba. Právě tahle schopnost zmizet před očima byla jedním z důvodů, proč se o něm dlouho vědělo jen velmi málo.
Jeho vývoj je spojený s dávným rozhodnutím opustit otevřenou vodu a přizpůsobit se životu při dně. To s sebou přineslo zásadní změny. Rychlost přestala být důležitá. Stejně tak vytrvalost při pronásledování kořisti. Místo toho přišla na řadu nehybnost, přesné načasování a schopnost dokonale splynout s okolím. Tělo se postupně zplošťovalo, hlava se prodlužovala a oči se posunuly výš, aby ryba viděla, aniž by se musela pohnout. Jedové trny se objevily až později. Byla to reakce na predátory, kteří se naučili podobné ryby v písku hledat, obracet na záda a zabíjet.
Dnes se zploštělec dlouhohlavý vyskytuje hlavně v tropických oblastech Indického a západního Tichého oceánu. Nejde ale o rybu, kterou by člověk našel na každém místě. Je vybíravá. Potřebuje klidné vody, jemné dno a prostředí, kde není neustále rušena proudy. Nejčastěji se s ní lze setkat v pobřežních oblastech, lagunách nebo na okrajích korálových útesů, kde se písek mísí s bahnem a drobnými úlomky korálů. Otevřené moře nebo holé skalnaté dno pro ni nejsou ideální.
Právě písek je jejím spojencem. Zahrabat se dokáže během chvíle. Stačí pár pohybů a ryba zmizí tak, že zůstávají viditelné jen oči a tenká linie hlavy. V této poloze může vydržet velmi dlouho. Rozhodně to ale není proto, že by byla líná, ale proto, že šetří energií a čeká. Čekání je pro ni přirozený stav. čeká, až se kořist přiblíží dostatečně blízko a pak zaútočí.
Vzhled této ryby nepůsobí nijak nápadně. Možná spíš trochu nezajímavě. Jenže to je klam. Každý detail na těle má svůj význam. Tělo je nízké, protáhlé a stavěné tak, aby co nejméně vyčnívalo nad dno. Hlava je dlouhá a široká, což umožňuje prudký výpad bez předchozího pohybu. Oči jsou posazené vysoko a dávají rybě dobrý přehled o dění nad ní. Barevně zapadá do prostředí dokonale. Pískové, šedé a hnědé tóny se prolínají v nepravidelných skvrnách, které připomínají kamínky, stíny nebo zbytky lastur. Kůže není hladká, spíš hrubší, místy s drobnými výrůstky. Díky tomu se obrys těla ztrácí a ryba přestává být viditelná. Dospělí jedinci dorůstají obvykle kolem třiceti centimetrů. Je to velikost, která nepřitahuje pozornost, ale za to umožňuje efektivní lov.
Na hlavě a v oblasti hřbetní ploutve se nacházejí pevné trny. Některé z nich jsou napojené na jedové žlázy. Nejsou nijak nápadné, dokud se jich někdo nedotkne. Pak se nenápadná ryba změní v postrach. Kontakt s ní totiž způsobuje bolestivou zkušenost. Trny nejsou určené k útoku, ale k obraně. Fungují spolehlivě a bez varování.
Lov zploštělce je krátký a tichý. Ryba vyčkává. Jakmile se v její blízkosti objeví menší ryba, kreveta nebo krab, následuje bleskový pohyb. Tlama se otevře, vznikne podtlak a kořist je vtáhnuta dovnitř během zlomku vteřiny. Bez honičky, bez boje. Prostě najednou zmizí. Potravu tvoří hlavně drobní živočichové žijící při dně. Aktivnější bývá za šera a v noci, kdy je její maskování nejúčinnější. Přes den zůstává většinou skrytá. Přirozených nepřátel nemá mnoho. Větší dravé ryby sice existují, ale riziko poranění jedovým trnem je často přiměje zvolit jinou kořist. Nejzranitelnější jsou mladí jedinci, kteří ještě nemají plně vyvinuté obranné prvky ani zkušenosti.
Rozmnožování probíhá bez péče o potomstvo. Samice vypouští jikry do vody, kde jsou oplodněny a unášeny proudy. Larvy tráví první část života ve volné vodě a teprve později se přesouvají ke dnu. Právě tehdy je čeká nejtěžší období. Mnoho z nich nepřežije. Ti, kteří ano, se postupně učí tomu, co je pro tento druh klíčové. Klidu, nehybnosti a trpělivosti.
Vůči člověku běžně agresivní není. Pokud není vyrušen, zůstává ležet a spoléhá na maskování. Nebezpečí vzniká hlavně náhodou, třeba když na něj někdo šlápne v mělké vodě. Bodnutí je velmi bolestivé, může způsobit otok i zánět, ale ve většině případů není život ohrožující. Ryba sama se konfliktům vyhýbá. Jed je proteinový a u tohoto jedu je známo, že ho rozkládá teplo. Pokud by tedy došlo k bodnutí, je nutné co nejdříve ránu polévat teplou vodou. Problém by nastal, pokud by přišla alergická reakce. V každém případě je dobré vyhledat lékařskou pomoc.
Tato zajímavá ryba je důkazem toho, že v moři nevládnou jen nápadní a silní. Existuje i tichý svět při dně, kde rozhoduje schopnost zmizet, vydržet a udeřit jen tehdy, když je to nutné. A právě tam má tahle nenápadná ryba své místo.
Zdroje:
https://www.fishbase.se/summary/Papilloculiceps-longiceps
https://redseacreatures.com/taxon/fishes/bony-fishes/flatheads/tentacled-flathead
https://www.monaconatureencyclopedia.com/papilloculiceps-longiceps/?lang=en
https://waterworlds.info/marine-species/tentacled-flathead-papilloculiceps-longiceps/
https://www.fishbase.se/summary/7896
https://www.summitpost.org/papilloculiceps-longiceps/757923
