Článek
Veškeré nerovnosti jsou zakódovány v jazyce, o tom něco jako -ová vím. Vymezme se, milé čajomilstvo, proti diskriminaci, která začíná již zdánlivě nevinnou frází „pojďme na kafe“. Slovo „kafe“ v tomto kontextu zastupuje významově asi toto: „Sejdeme se v hezkém prostředí, popovídáme si a dáme si u toho něco dobrého“. „Něco dobrého“ může v tomto kontextu znamenat třeba čaj, kakao či panák. Je tedy diskriminační, ba návodné, označovat soubor těchto eventualit pojmem „kafe“, což je zcela zřejmě pojem zavedený kávovou lobby.
Zde končí nerovnost ideová a začíná její přímý důsledek - nerovnost materiální. Průměrná česká kavárna vám totiž nabídne jen pytlíkový čaj, což jak známo žádný čaj není - je to jen odpad, který vzniká při produkci reálného čaje. K dovršení výsměchu vám za ten nejlevnější pytlíkový čaj a dvě deci horké vody naúčtují tolik jako vaší kamarádce za obstojnou kávu. Pokud máte štěstí, podaří se vám váš protějšek nalákat do čajovny. Tím ale omezení nekončí: většina čajoven otvírá až od dvou hodin, tedy zhruba v dobu, kdy kvůli citlivosti na tein piji poslední šálek dne. Čili sejít se v pět po práci v čajovně a dát si opravdový čaj znamená nezamhouřit oko do půlnoci. Navíc vás vaše kamarádstvo celý večer častuje vyčítavým pohledem, zda bylo opravdu nutné kvůli mátovému čaji chodit do téhle zakouřené díry s omšelým nábytkem, Buddhou a divnými dlouhovlasými týpky.
Zajímavou kapitolou je také závislost na kávě v pracovních prostředích. Už v inzerátech bývá mezi benefity na předních místech uváděna kvalitní káva. A realita je opravdu taková, že ve firmách často najdete slušný kávovar a dobrou zrnkovou kávu, zatímco vedle nich leží smutná krabička s pytlíkovými čaji, o kterou nikdo nestojí. Přístroj je naopak středem pozornosti celé firmy a vy s pobavením sledujete, jak se kolegové po příchodu do práce jako první ženou ke kávovaru, cestou na vás hodí zoufalý pohled „ještě jsem dnes neměl kafe“ a tváří se u toho, jak kdyby pět dní nejedli. Největším zadostiučiněním pro čajomila je, pokud se ta mašina porouchá a on může pobaveně sledovat narůstající paniku, zoufalství, snížení produktivity o 150 % a následný propad na burze.
Přitom jak by se krásně pracovalo, kdyby káva byla placená a k dispozici zdarma by byl jen kvalitní zelený čaj. Všichni by byli vyzenovaní a produktivní. Možná taky máte úzkostnou kolegyni, která věčně nestíhá a hází do sebe jedno kafe za druhým - a ani ji nenapadne, že káva podporuje vyplavování kortizolu, což je to poslední, co by jí ke zdárnému dokončení úkolu pomohlo? Stačil by jemný boost rozložený do tří nálevů a měla by práci v klidu hotovou. Navíc by za těmi nálevy musela pokaždé do kuchyňky a za účelem jejich eliminace zase na toaletu a tento pohyb by jí poskytl kýžený odstup od problému, podpořil aktivitu jejích neuronů i celkovou fyzickou kondici.
Tvrzení, že káva může zhoršovat úzkosti, překvapí i průměrného lékaře - například mého bratra. Opravdu se tomu divil a přesvědčil ho až chatgpt. To je neučí nic o kortizolu? Zřejmě opět vliv kávové lobby na vyučující z LF, mumlajících cosi o nižším riziku parkinsona.
Smutnou zprávou je, že čaje a ceremoniálů s ním spojených si přestávají vážit i lidé z takové čajové velmoci, jako je Japonsko. Velkým hitem tamější mládeže je momentálně nakupování baleného čaje v plastových lahvích, zatímco ceremoniály se staly volnočasovou aktivitou pro konzervativce. Matchu už tam skoro nikdo nechce a tamější farmáře zachraňuje jen současný evropský boom. Alespoň to je pro českého čajomila dobrá zpráva, protože alespoň na matchu teď bohudík narazí na každém rohu. Ačkoli dát si matchu v pět znamená jít spát ve dvě ráno.
Ono se to nezdá, ale čaj vás taky nakopne. Je to trochu alchymie, ale pokud dobře zvolíte druh a nadávkujete množství, nezpůsobí vám prudký spike a následný pokles jako káva. Díky obsahu L-theaninu navozuje spíše dlouhotrvající a klidnou pozornost. Jak praví přísloví, čaj a zen jsou jedno. A dává to smysl: zatímco espresso do sebe hodíte rychlostí blesku a o žádném vychutnávání přítomného momentu nelze mluvit, půl litru horkého nápoje do sebe za deset sekund rozhodně nedostanete a nic jiného než na chvíli zpomalit vám prostě nezbyde.
Jako bytostná demokratka se do Číny stěhovat nemůžu a ta bytostná feministka ve mně zase nechce do Japonska. Proto vyzývám čajomily Čech, Moravy i Slezska: spojme se a svrhněme kávovou diktaturu! Bude nám všem líp.
