Článek
Tak jsem se byla nedávno projít po lužáneckém parku. Teploměr zrovna atakoval čtyřicítku, a proto jsem instinktivně zamířila k vodě. Uprostřed parku je totiž malé jezírko. V chladnějších obdobích není tohle místo celkem ničím nápadné.
Vedro ale zafungovalo jako katalyzátor. To, co se dřív zdálo být jen trochu kalnější vodou, se proměnilo v páchnoucí bažinu. Při letmém procházení kolem byste si toho možná tolik nevšimli, ale posadíte-li se na blízkou lavičku, zcela určitě vás zápach po chvíli omráčí.
Přes tuto baudelairovskou atmosféru jsem se odvážila přijít blíž, přilákána kachnami, které za účelem lovení dělaly na jezírku salta. Po delším sezení na zmíněné lavičce se však ukázalo, že kachny nejsou jedinými obyvateli tohoto jezírka - na hladině se objevila plovoucí myš! Netušila jsem, že myš umí plavat, natož tak rychle! Můj údiv se však změnil v úlek v okamžiku, kdy myš změnila směr a jala se plavat směrem ke mně. Když pak vystoupila na břeh a blížila se zcela bez strachu směrem k lavičce, mírně jsem nadskočila - co kdyby měla vzteklinu? Neměla, protože nadskočila také a odběhla pryč.
Vzápětí přišel vrchol návštěvy tohoto biotopu. Na ostrůvku uprostřed „jezírka“ (stále jsem na pochybách, zda si ta stoka zaslouží tak vznešený titul) se mihla bílá krysa. To mě, spolu s vytrvalým odérem tohoto místa, definitivně přimělo k ústupu.
Brno má spoustu příjemných odpočinkových míst. ZOO ale myslím jedna stačí a já preferuji tu bystrckou. Tu lužáneckou byste, vážení zastupitelé, proto mohli s klidem zrušit.
