Hlavní obsah

Polský Balt: 5 věcí, které kazí dojem

Foto: Veronika Králová

Poláci mají jednu věc, která nám od dob Přemysla Otakara II. chybí: moře. S globálním oteplováním se Balt navíc stává příjemnou alternativou k Mediteránu – neumíráte vedrem, ale už vám ani nehrozí, že budete na pláži drkotat zuby ve větru.

Článek

Alespoň tento srpen, kdy jsem u Baltu strávila dva týdny já, takových větrných dnů moc nepřinesl. Zato jsem mohla přátelům do Brna, kde teploty atakovaly čtyřicítku, posílat screenshoty předpovědi počasí – 23, 25, 21… Atmosférické podmínky byly ideální, cesta Baltickým expresem se dá zvládnout za den – tak na co si stěžuji?

1) Nechuť chodit

Jakožto hikerka z Čech, tedy ze země, kde s batohem na zádech v létě courá opravdu velké množství lidí, mě poněkud zarazilo, že v Polsku to vypadá, jako by chůze byla jen nutným zlem. Jistě, chápu, že snem každého není urazit po pobřeží 250 km po trase E9 Szlak Nadmorski, spát v lese a mýt se v moři. Ale množství tamních samohybů všeho druhu opravdu překračuje normální mez. Vybavujete si vozítka, co jezdí třeba v brněnské zoo? Tak taková tam jezdí všude. I v národním parku. Aby turisté nemuseli náhodou jít lesem pěšky. Aby nemuseli z ubytování na pláž. A pokud nepreferují hromadná vozítka, lze si zapůjčit šlapací čtyřkolky. Taky hodně frčí půjčování rowerů, tedy jízdních kol, proti čemuž samozřejmě nic nemám (jen že když jdete jako hikerka po úzké stezce a proti vám každou minutu profrčí kolo, není to moc příjemné…). Jo a co se týče hikerů: za celou dobu jsem viděla přesně dva. Ten druhý mi řekl „ahoj“ a ten první byl možná taky Čech, kdo ví.

Foto: Veronika Králová

2) Kýče

Další problém, asi nejvíc palčivý: kýče. Chápu, že jako kunsthistorička mám práh tolerance ke kýči celkem nízko – ale co je moc, to je příliš. Jaký důvod může někoho přimět k tomu, postavit si před plot figurínu na obrázku? Na co potřebují tolik antických soch a zahradních trpaslíků? Neexistuje studie o množství kýčovitých plotů v jednotlivých zemích EU? Volám po regulaci.

Foto: Veronika Králová

3) Komerce

To, co najdete v malém na zahrádkách lidí, nabízí polská města a městečka ve velkém. Stánky s lody, gofry, cetkami a různé další lunaparky jsou nahuštěné jako sardinky. O vizuální podobě reklamy nebudeme mluvit, snad jen že v kombinaci s hudebním smogem má vysoce citlivý člověk asi po třech minutách s jistotou náběh na panickou ataku. Poláci vyprodujkují a prodají úplně všechno, třeba i takový plyšový piroh. Popisek v restauraci napíšou tak chytře, že si myslíte, že budete platit míň, než nakonec zaplatíte. A v byznysu tu jedou všechny věkové kategorie: od holčičky prodávající svoje náramky (která se vás vůbec nebojí oslovit) až po babičku, která si na ulici rozloží stoleček s buchtami, které v sobotu ráno napekla.

Foto: Veronika Králová

4) Efemérnost

Říkám si, jak musí takové přímořské městečko vypadat v zimě, když všichni srolují svoje stánky, vypnou megafony a usnou zimním spánkem. Celé to působí trochu jako cirkus, jako dočasná expozice. To se vztahuje i na veřejné záchody, které jsou zásadně řešeny toitoikami. Bez umyvadla. Dezinfekční gel je těžké sehnat – doporučuji vzít si ho z ČR. (Mimochodem, neviděla jsem za 14 dní nikoho, kdo by z té toitoiky vyšel a gel použil nebo si jinak umyl ruce.) Takže jako hiker si na záchodech nenaberete vodu, nepřeperete, natož abyste narazili na veřejné sprchy jako třeba v Portugalsku na plážích. V Polsku prostě neexistují. Jednou se mi díky znalosti němčiny podařilo vetřít do sprchy v kempu, která byla na mapách značena jako veřejná – jenže nebyla. Efemérní jsou však bohužel také některé elementy v budovách s pevnými základy. Třeba se mi dvakrát stalo, že mi po nabití mobilu zůstala v ruce s nabíječkou i zásuvka. Jako by všechno bylo tak trochu na oko, na efekt, z bakelitu. Ale když si na to sáhnete, rozpadne se to.

5) Mininacionalismus

Poláci jsou hrdý národ, ale místy to s tou hrdostí přehánějí a mohli by se trochu otevřít světu. Třeba naučné tabule – come on – jsou všude jen polsky, což na cizince úplně vstřícně nepůsobí. Však taky jako by se tam zahraniční turisté trochu báli – alespoň můj dojem byl, že jsem všude slyšela hlavně polštinu. S angličtinou na ně radši nechoďte, na češtinu reagují mnohem líp. A prosím, chápu, že zpocená a špinavá hikerka s velkým batohem, co se jako první ptá po zásuvce, není zrovna ideální zákazník (ačkoli co se týče množství objednaného jídla, tak to určitě ano!). Ale zase se na nás nemusí pohlížet jako na otravný hmyz, no ne?

Foto: Veronika Králová

Ale to courání po pláži, tisíce odstínů modré, rackové, vonící borovicové lesy a čerstvé ryby za to určitě stojí. Jen se držte co nejdál civilizace.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz