Článek
Domněnka, že Karel May svoje příběhy neprožil, ale že byly výplodem jeho fantazie, byla dosud dobře známá a rozšířená. Díky fenomenálnímu objevu v Mayově pozůstalosti však doktorka Hannah Schmidt, badatelka z oblasti genderu a literatury, rozkrývá realitu zcela jinou, neméně zajímavou. Dopisy, které byly v pozůstalosti skryty tak, aby unikly pozornosti vdovy, spatřily díky badatelce světlo světa teprve v tomto roce. Ta se shodou okolností dlouhodobě zabývá ženskými autorkami, které byly utlačovány patriarchální společností a často se nemohly se ke svému dílu veřejně přihlásit.
Z dopisů vyplývá, že synopse příběhu převzal May z vyprávění, které mu do Německa z Divokého Západu posílala dobrodružka Ulrike Schneider. Předběžné závěry z výzkumu tedy naznačují, že Mayovou zásluhou bylo pouze to, že příběhy přepracoval do uceleného celku a publikoval - a to ještě na literárně nízké úrovni. Na tomto hodnocení se vesměs shodují literární kritici a kritičky, kteří argumentují mimo jiné černobílým líčením postav, mezi nimiž narcistně vyčnívá Mayovo alter ego coby po všech stránkách dokonalý hrdina. Přesto si Mayova díla získala širokou popularitu, která však stavěla především na kvalitních synopsích příběhů. Ty však - jak se nyní ukázalo - nepocházejí z pera Karla Maye.
Ve své aktuální studii Die Ursache des Erfolgs Karl Mays. Zur Bedeutung weiblicher Erfahrungsberichte für die Entstehung und Rezeption des literarischen Werks Karl Mays (Příčina úspěchu Karla Maye. O významu ženských svědectví pro vznik a recepci literárního díla Karla Maye, česky dosud nevyšlo) nás Schmidt blíže seznamuje s dopisy Schneider a zároveň podává vysvětlení badatelské otázky, kterou si položila: jak je možné, že žena skolila šedého grizzlyho, zvítězila v zápase s Metan-akvou, obelstila Inču-čunu, či přivedla někoho jednou ranou do bezvědomí? Hlavním argumentem se podle Schmidt stává fotografie Schneider přiložená v dopisech. Z ní vyplývá, že Schneider byla na tehdejší dobu neobyčejně vysoká žena - a mohla se tak na Divokém Západě vydávat za muže, což pro ni bylo také bezpečnější. Za druhé, při bližší analýze domnělých Old Shatterhandových úspěchů se ukazuje, že spočívají z větší části v intelektuální převaze či v taktice nežli ve svalech.
Z dopisů dále vyplývá, že jediný, kdo její převlek odhadl, byl Vinnetou, který jí následně nabídl manželství. To však Schneider - s odkazem na jeho menší vzrůst, který je v knihách zdůrazňován - odmítla. Uvolila se však alespoň pít s Vinnetouem krev bratrství a jejich vztah zůstal přátelský.
Literární kvalita dopisů dle Schmidt výrazně převyšuje Mayovy knihy. Černobílá charakteristika postav i idealizované pojetí sama sebe v nich zcela absentuje. V příběhu s grizzlym například Schneider neopomene popsat, jak se při útoku na něj nejdřív omylem sama škrábla vlastním nožem. Výzkum Schmidt budeme sledovat i nadále s důvěrou, že její další objevy povedou k podobným významným posunům v literárním kánonu.
Zdroje:
Rozhovor s Hannah Schmidt, 30.7.2026
Hannah Schmidt: „Die Ursache des Erfolgs Karl Mays. Zur Bedeutung weiblicher Erfahrungsberichte für die Entstehung und Rezeption des literarischen Werks Karl Mays.“ In: Demaskierte Männer. Beiträge zur Geschlechtergeschichte der Literatur, 5 (2026), H. 2, S. 87–109.
Landesarchiv Himbeeren (LIH), Nachlass Karl May, Korrespondenz Ulrike Schneider, Briefe 1887–1892, Sign. LIH-KM-US-04/1–7.
P.S. Pro vás, co jste dočetli až sem a stále váháte - ano, celé to je výplod mého chorobomyslného mozku a cílem bylo vás (a sebe) pobavit.
