Článek
„Ahoj, moje holčičky! Jak jste se celý den měly?“
„Mě bolí bříško a já nechci chodit do tý pitomý školy!“
„Dnes mě naštvali kamarádi,
přijde mi, že mě už nemají rádi.“
„To víš, že mají, kočičko,“
a políbím dcerku na líčko.
„Maminko, budeš dneska prát?“
A mám já na výběr snad?
Házím prádlo do pračky
a z kapes lovím zapomenuté žvýkačky.
„Mamííí, mně je zima,
až zatopíš v krbu, bude to prima.
Mám plno domácích úkolů
a sama to nejspíš nesvedu.“
„Nejdříve se najíme
a pak společné síly nad úkoly spojíme.
Moje milá koťátka,
už jste nakrmila morčátka
a vyklidila nádobí z myčky?
Sakra, a kdo tady rozsypal ty tyčky!“
Z pokojíčku se ozývá řev
a dcera přiběhne se škrábancem na zádech.
„Jelikož jste zlobily,
zakazuju vám mobily.“
„Jsi trapná, nic jiného neumíš!“
„Zůstaň v klidu,“ honí se mi hlavou
a u toho si podupávám nohou.
„Máš pravdu, radši budu trapná máma,
než abych doma dělala všechno sama.“
„My to uděláme, v klidu, Máti!“
S mojí dcerou puberta už pěkně mlátí.
Odpočítávám minuty, až se manžel vrátí.
Manžel přijde do kuchyně:
„O víkendu se k nám prý chce stavit tchyně.“
Mám toho tak akorát dost,
už je toho na mě poslední dobou moc.
Všeho okamžitě nechám
a zavřít se do ložnice spěchám.
Před námi mámami klobouk smekám.
Svou rodinu miluju až do nebe,
jen občas potřebuju mít čas i pro sebe.
