Článek
Znáte to. Někdy jste jako laskavá bohyně, která s úsměvem přejde rozlité mléko na lince, a jindy vás rozčiluje už pouhá přítomnost manžela nebo křik dětí. Sama sobě jste protivná a máte pocit, že celý svět je proti vám. Než se začnete obviňovat z psychické lability, podívejte se do kalendáře. Dost možná za to nemůže vaše povaha, ale pestrý hormonální koktejl. Jak vypadá běžný den u nás doma ve čtyřech různých fázích mého měsíčního cyklu?
1. FÁZE: Dynamická fáze – po menstruaci
Pro mnoho žen se jedná o nejoblíbenější fázi, jsem plná energie a každodenní úkoly dělám s chutí a nadhledem. Když se něco pokazí, nic není problém, všechno se vyřeší.
Ráno: Vzbudím se a doslova se těším na další den. Obejmu manžela a dám mu pusu, pak jdu vzbudit dcery. Pohladím je, na chvíli si k nim lehnu a povídám si s nimi o tom, co se jim zdálo. Všechno je zalité sluncem. Připravím svačiny a sednu si ke své ranní kávě. Vychutnávám si její vůni, povídáme si s manželem a dcerky se u stolu hašteří. Užívám si přítomný okamžik a jsem za něj náležitě vděčná.
Odpoledne/večer: Přijedu domů, přivítám se s dcerami, ony mi vypráví, co za ten den zažily a já u toho udělám večeři a mezitím si míchám těsto na koláč. U toho odbíhám kontrolovat úkoly. Večer se vrátí manžel a společně se spolu navečeříme. Všechno jde tak nějak samo a panuje u nás pohoda. Bože, jak já ten svůj život miluju!
2. FÁZE: Ovulační fáze – plodné dny
Jsem sebevědomá, vyrovnaná a všechno plyne s lehkostí a optimismem. Neexistuje nic, co by mě mohlo rozhodit. Že už by to konečně takhle zůstalo napořád? Třeba to tenhle měsíc prolomím a už to tak zůstane napořád.
Ráno: Všechno se děje v pomalém, laskavém tempu. Mám v sobě tolik lásky, něhy a pochopení. Starší dcera se probudila se špatnou náladou, ale já ji trpělivě vyslechnu. Všichni máme někdy náladu pod psa. Mladší dcera začíná panikařit, že ztratila flétnu, tak jí pomáhám flétnu najít a vysvětluju dceři, že se to stane občas i nám dospělým. Nakonec ji najdeme. Manžel mi podává můj oblíbený šálek s kávou a já mu věnuji vděčný úsměv.
Odpoledne/večer: Dcery se zrovna hádají o hračku a vydávají u toho příšerné zvuky. V klidu k nim přijdu, obě je obejmu a každé se zeptám, jak situaci vnímá. Každá mi řekne svoji verzi, snažím se najít pochopení pro obě verze a většinou dospějeme k nějakému řešení. Do toho se vrátí manžel, dcery za ním běží, on mě políbí na přivítanou a já vím, že nás čeká další hezký večer.
3. FÁZE: Premenstruační fáze – PMS
Začínám mít pocit, že je toho na mě trochu moc. Přijde mi, že se v jednom kuse rozdávám, a přitom bych potřebovala trochu víc péče a pozornosti. Nemám chvíli klidu. Do toho začínám hůř spát, což se odráží i na mé náladě.
Ráno: Vstanu a jdu do koupelny, potřebuju být zoufale sama. Přijde jedna dcerka, že si jde čistit zuby. Pak zaťuká druhá, jestli jsem ji vyprala její oblíbené kalhoty. Sakra, samozřejmě jsem zapomněla. Navrhnu ať si vezme jiné. To se úplně nepotkalo s pochopením. Mám na sebe trochu vztek, že jsem selhala. Do toho přijde do koupelny manžel a vytahuje holící strojek. No to už je po mně. Odcházím do obýváku s nadějí, že aspoň tam najdu chvíli klidu pro sebe. Bohužel nejsem sama, kdo se do obýváku přesunul. Napětí stoupá, ale snažím se to nedávat najevo. Ovšem tohle si myslím pouze já. Manžel i dcery to ze mě cítí, tak se přiznám, že jsem nějaká podrážděná a že to bude těmi mými hormony.
Odpoledne/večer: Vrátím se domů, kde panuje chaos. Špinavé nádobí leží na kuchyňské lince, protože myčka je nevyklizená. Připomenu to dceři. S protáhlým výrazem ve tváři to jde napravit. Pak si všimnu, že skříňky v kuchyni jsou upatlané od jakési hmoty. Starší dcerka mi pyšně oznámí, že upekla muffiny. Paráda, řeknu si. Náležitě ji ocením a pak ji vysvětlím, že je po sobě potřeba kuchyň ještě uklidit. Dělám večeři, všechno mi padá z ruky. Do toho bojujeme trochu s úkoly. Naštěstí slyším přijíždět auto. Hurá, manžel, aspoň se mi teď trochu uleví. Bohužel mě rozčílí, protože se vrhne k dcerám, vítá se s nimi a já jsem v té kuchyni asi neviditelná. Vůbec mě nenapadne, že ze mě cítí nervozitu a napětí a nemá chuť ke mně jít. Udělám, co je potřeba, uložím dcery do postele a jdu si raději číst, než způsobím nějakou katastrofu.
4. FÁZE: Menstruační fáze
Můj spánkový deficit se prohlubuje, do toho ten zatracený úplněk. Zase se to sešlo všechno najednou. Ležím v posteli a koukám se z okna, jak venku přichází nový den. Když už nespím, využiju ten čas a udělám si aspoň krátkou meditaci. Nálada se mi zlepší, ovšem to trvá jen do doby, než vstane zbytek mé milované rodiny.
Ráno: Rozčiluje mě úplně všechno a chce se mi brečet. U skříně zjistím, že nemám, co na sebe. Do toho prochází kolem dcera a utrousí, že mám plnou skříň, tak co řeším. Trochu mě tím pobaví, ale náladu mám stále na bodě mrazu. Bolí mě břicho a nejradši bych si někam zalezla s knihou a čajem. Bohužel musím do práce. Mám trochu pocit, že se všem uleví, když odjíždím. Jsem si toho vědoma a slíbím si, že večer jim to vynahradím.
Odpoledne/večer: Přijíždím domů, manžel se vrátil dřív. Cítím úlevu, protože na děti nebudu sama a společně nám půjde všechno rychleji. Jenže doma je jak po výbuchu granátu. To, co v jiných fázích přecházím, dneska nezvládnu. Vedu monolog o tom, že by bylo fajn, kdyby si každý po sobě aspoň uklidil. Všichni mi začínají pomáhat a já jejich pomoc s vděkem přivítám. Odprošťuji se od pocitu viny, že bych měla být výkonná a s čistým svědomím si jdu lehnout na gauč a zabalím se do deky. Odpočinek mi prospěl, uvědomím si, jak mám skvělou rodinu a mé srdce se zase začíná plnit láskou.
Když pochopíme, jak nás ovlivňuje náš měsíční cyklus, přestaneme si vyčítat, že nejsme 30 dní v měsíci tou dokonalou, usměvavou a pohodovou mámou. Je důležité přizpůsobit svému cyklu i každodenní povinnosti, více se šetřit a poslouchat své tělo, když je unavené. Ono nám to vrátí v těch dvou kritických týdnech.
Manželovi jsem pořídila takovou vtipnou magnetku s návodem, jak se chovat k ženě v jednotlivých fázích, a hlavně co od ní čekat. Jednou večer, kdy jsem uložila dcery do postele, poklidila kuchyň, a s těžkým krokem odešla do ložnice s tím, že jsem unavená a jdu si číst, za mnou můj manžel přišel, pohladil mě po tváři a s úsměvem mi řekl: „Mám Tě rád a vím, že Tě to zase brzy přejde“. Tahle slova byla jako balzám na duši. Ráno v kuchyni jsem si prohlížela magnetku, kterou jsem manželovi dala a musela jsem se pro sebe usmát, protože přesně to, co mi řekl, bylo na magnetce.
