Článek
Hitler byl poslední dny svého života v berlínském bunkru přesvědčen, že jej jeho generálové zradili, zejména co prosákla informace o Himmlerově pokusu o dohodnutí separátní kapitulace za jeho zády. Sen o árijské říši se zhroutil a on pochopil, že je konec. Smrti se nebál. Měl jen obavy z toho, že bude vystaven posměchu a opovržení celého světa. Nechtěl smrt, jakou měl Mussolini - být vystaven, zesměšněn a pošpiněn, a tak si přál být po smrti spálen.
Koncem války se z charismatického vůdce stala troska. Ruce se mu třásly, proto si naplánoval, že si průstřel do hlavy pojistí také kyanidovou kapslí. Tu rozkousl souběžně s výstřelem do spánku. V posledních vteřinách svého života ale nebyl sám. Po jeho boku seděla na pohovce v bunkru za zavřenými dveřmi také Eva Braunová, která také rozkousla kyanidovou kapsli. Jak říkala, chtěla být „krásná mrtvola“. Po jejich smrti byli na přání vůdce oba spáleni.
Eva umírala jako Hitlerova manželka. Necelých 40 hodin před smrtí se jí splnilo přání. Po dlouhých šestnácti letech Hitler učinil gesto, kterým jí chtěl poděkovat za to, že do posledních dnů odolala jeho pokusům přesvědčit ji, aby se schovala, odjela. Byla mu největší psychickou oporou. Svatba se uskutečnila narychlo nad ránem 29. dubna 1945 v prostorách bunkru.
Několik hodin před sňatkem stihl Hitler ještě nadiktovat svou závěť, kde stálo: „Protože jsem v letech bojů věřil, že bych si vstup do manželství nemohl zodpovědět, rozhodl jsem se před ukončením pozemské životní cesty vzít si za manželku ono děvče, které po mnoha letech ze svobodné vůle přišlo do téměř již obleženého města, aby svůj osud sdílelo s mým. Jako moje manželka se mnou zemře. Tím se nám vynahradí to, co nám vzala má práce ve službách národa… Já sám i má choť volíme smrt, abychom unikli hanbě sesazení nebo kapitulace.“
Tragická romance započala jejich seznámením v roce 1929. Tehdy sedmnáctiletá Eva Braunová začala pracovat pro Heinricha Hoffmanna, důvěrného kamaráda a osobního fotografa Adolfa Hitlera. Když se čtyřicetiletý Hitler jednoho dne po zavírací době objevil ve fotografickém obchodě, aby si vybral z fotografií, které byly nedávno ve zdejším ateliéru pořízeny, netušila, o koho jde. Mladé pomocné prodavačce byl představen jako „pan Wolf“.
Začátek jejich vztahu byl pozvolný. Hitler žil tou dobou s jedenadvacetiletou dcerou jeho nevlastní sestry Geli Raubalovou. O povaze jejich komplikovaného vztahu se dodnes spekuluje. Dívku měl stále pod dohledem, zakazoval jí vztahy s jinými muži. Geli nakonec v roce 1931 našli mrtvou, údajně se zastřelila. Její smrt Hitlerem velmi otřásla, mezi svými nejbližšími prohlašoval, že patří „už jen německému lidu“.
Budoval si image starého mládence, který je v manželském vztahu s celou svou zemí, se všemi ženami své vlasti, a nemůže proto založit rodinu. Nechtěl být veřejně spojován s žádnou ženou, aby nepřestal být idolem mnoha žen. Přesto si své volné chvíle zpříjemňoval s mladičkou Evou. Zralý muž zval příležitostně Evu na večeři, do kina nebo do opery. Hitlerův zájem potvrzuje i skutečnost, že si v roce 1930 nechal prověřit, zda je rodina Braunových „árijská“.
Eva Braunová, 1930
Na počátku 30. let Hitlerova hvězda na politickém poli mířila vzhůru. Na svou společnici měl málo času, počínající vztah byl znám jen jeho nejbližším. Byla upozaděna, což zamilované dívce velmi vadilo. Občasné telefonáty jí nestačily, přála si svou lásku vykřičet do světa. Její zoufalství vyústilo v pokus o sebevraždu. V roce 1932 proti sobě obrátila otcovu pistoli, vážněji se ale nezranila. Svým činem chtěla nejspíš na sebe upoutat Hitlerovu pozornost, přimět jej, aby ji bral konečně vážně.
Hitler netoužil po skandálu, který by připoutal pozornost k jeho soukromému životu. Díky tomuto zoufalému činu si dle Hoffmana předseda NSDAP také uvědomil, že ho to děvče opravdu miluje a že má „morální povinnost se o ně postarat.“
Poté co se stal v roce 1933 kancléřem Německa, nastalo mu hektické období, ve kterém pro Evu opět nebylo dostatek času. „Potřebuje mě jen na určité věci, jinak s ním čas trávit nemůžu… Byly dny, kdy jsem plakala, když jsem plnila svou ,povinnost‘… Rozloučil se se mnou a dal mi obálku s penězi. Byla bych chtěla, kdyby ještě řekl aspoň pár hezkých slov. Na to on nikdy nemyslí. Láska není v jeho programu,“ zapsala si do svého deníčku v roce 1935, dva měsíce před tím, než se opět pokusila o sebevraždu spolykáním prášků na spaní.
Hitler se začal více snažit, koupil pro ni domek v luxusní mnichovské čtvrti Bogenhausen, dokonce se mohla objevovat i na veřejných shromážděních. Příležitostně jej provázela na cestách do zahraničí jako jeho soukromá sekretářka. O jejich vztahu se veřejnost nesměla dozvědět, nehodil se do prezentovaného obrazu vůdce. Neodpovídala propagovanému nacistickému ideálu ženy v domácnosti, která rodí děti a spořádaně opatruje domov svého muže. Jemu osobně vyhovovala, ačkoliv byla v mnoha ohledech vlastně jeho protikladem.
Nebyla vegetariánkou, nerozuměla Wagnerově hudbě. Jejím největším zájmem byl sport, večírky, fotografování a filmování. Díky ní se dochovalo mnoho snímků z Hitlerovy domácnosti na Berghofu, kde od roku 1936 pobývala.
Eva Braunová, 1941
Ve své izolaci na Berghofu se snažila pořád něco dělat. „Byla v ní zvláštní prázdnota a snažila se ji vyplnit sportem, plaváním, čímkoli. Pořád se převlékala, pětkrát až sedmkrát za den. Nevím proč, třeba v tom viděla možnost být někým jiným, někdy bavorskou dívkou, někdy dámou. A možná to mělo zaplnit tu její prázdnotu. Nebyl nikdo, kdo by ji zbožňoval,“ vzpomínala po letech na Evu její sestřenice Gertrude Weiskerová.
Hitler si na Evě cenil toho, že mu nemluví do politiky a je maximálně loajální. „Vysoce inteligentní muž by si měl vzít primitivní a hloupou ženu. Představte si, že jako vrchol všeho bych měl manželku, která by se mi míchala do pracovních záležitostí,“ prohlásil prý jednou Hitler před svými přáteli. Tyto řeči samozřejmě zaslechla i Eva, což ji muselo ranit.
Hitlerovo okolí o Evině inteligenci nemělo valné mínění. Heinrich Hoffmann ve svých poválečných pamětech charakterizoval její rozhled jako „bezvýznamný a malý“. Obdobný názor měl i Albert Speer, hlavní architekt Adolfa Hitlera a později ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa, který se po letech na Evinu adresu vyjádřil slovy: „Eva Braunová bude pro historiky velkým zklamáním.“
Vztah s Hitlerem byl pro Evu Braunovou psychicky náročný. Musela přistoupit na jeho pravidla, v jejichž důsledku se cítila osaměle. Na veřejnosti projevoval Hitler více náklonosti ke své feně německého ovčáka Blondi, než ke své životní partnerce. S Blondi se nechával mnohem častěji fotografovat a filmovat než s Evou. Na oficiálních akcích nestála po jeho boku a měli také oddělené ložnice. Žila tak trochu mimo realitu, ve zlaté kleci. Byla v zajetí své posedlosti, byla ochotna žít tak, jak jí určil. Milovala ho, nedokázala si pomoci.
Charakter jejich vztahu je předmětem spekulací. Jedni tvrdí, že spolu žili ve vztahu podobném manželství, užívali si divokého sexu. Existuje teorie, podle které měl Hitler jen jedno varle a erekce dosáhl pouze tehdy, když své partnerky ponižoval. Jiní naopak zastávají názor, že sex prakticky neměli. Jejich vztah zkoumal například americký profesor Thomas Lundmark, který přišel s tím, že Hitler s Braunovou spolu nespali ze zdravotních důvodů. Podle něj Eva Braunová trpěla extrémně vzácnou malformací pochvy, syndromem Mayer-Rokitansky-Küster-Hauser (MRKH). Jedná se o částečnou nebo úplnou absenci pochvy a dělohy. Ženy s tímto syndromem mívají extrémně úzké či zcela chybějící vaginální cesty, kvůli nimž je soulož extrémně bolestivá a téměř nemožná.
Ať už byla povaha jejich vztahu jakákoliv, jisté je, že Hitler v Evě našel životní partnerku, která ho milovala a stála při něm v dobrém i zlém až do samého konce.
Zdroje:
1) Film Pád Třetí říše
2) Seriál Vzestup nacistů
