Článek
Po většinu života byly mezi oběma bratry dobré vztahy. Nouzí rozhodně netrpěli, jejich otec Heinrich Ernst Göring, se těšil úspěchu jako říšský komisař pro německou jihozápadní Afriku. Rodina Göringů si užívala postavení prominentní německé rodiny. Po Velké válce se však všechno změnilo. Německo zasáhla v roce 1923 hyperinflace. Nálada ve společnosti houstla. Situace využila Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP). Krajní nacionalismus a antisemitismus začal oslovovat čím dál tím více lidí. Projevům Adolfa Hitlera propadl i Hermann Göring, který stal se jeho oddaným podporovatelem.
V prvních letech Hitlerova politického vzestupu byl Hermann jeho pravou rukou, byl to on, kdo založil Gestapo a vytvořil první koncentrační tábory určené k zadržování politických disidentů. Později pomohl realizovat „konečné řešení“, tedy nacistické snahy o vyvraždění 6 milionů Židů. Hermannova kariéra rychle stoupala, dostal se do čela německé Luftwaffe. Užíval si svého prominentního postavení, díky kterému hromadil majetek. Je známo, že byl vášnivým sběratelem umění.
Albert jako ten „hodný Göring“
Jeho mladší bratr Albert byl ale z jiného těsta. Bratři se lišili nejen vzhledem, ale i charakterem. Albert situaci vnímal jinak. Na rozdíl od Hermanna jej Hitler neohromil. Naopak aktivně bojoval proti nacistické straně a její nelidskosti.
Albert Göring
Zatímco se Hermann vzhlédl v Hitlerových idejích, Albert dělal jednotvárnou kariéru inženýra. Provázela ho pověst sukničkáře, byl už podruhé ženatý. Na nějaký čas získal práci ve Vídni, kde si užíval společenského života v širokém okruhu židovských přátel.
V roce 1938 se jeho bohémský život chýlil ke konci. Poté, co Hitler anektoval Rakousko, začala vlna zatýkání a razií gestapa. Političtí odpůrci byli odváděni do koncentračního tábora Dachau. Jak se nacisté stávali stále násilnějšími, Albert odmítal jen mlčky přihlížet. Rozhodl se pomoci několika Židům z Vídně tím, že jim dodával cestovní doklady, které jim umožňovaly uprchnout ze země. Mezi lidmi, kterým pomohl, byla i manželka slavného skladatele Franze Lehára.
Život v Plzni
Vídeň po smrti své druhé ženy vyměnil za Plzeň, kde pracoval jako manažer exportu automobilky Škoda. I zde pokračoval ve své pomoci pronásledovaných lidí. Využil svého slavného jména a postavení, aby pomohl nespočtu zaměstnanců uprchnout před německou nadvládou a potenciální smrtí. Zfalšoval podpis svého staršího bratra na padělaných dokumentech, kryl drobné sabotáže, a dokonce byl v kontaktu s českými odbojáři.
Jelikož byl nositelem slavného jména Göring, byl chráněn, nacistická policie byla na něj krátká. Před nacistickými úředníky stačilo vytasit bratrovo mocné postavení a měl klid. Ale co na to Hermann? Ten o jeho postojích věděl. Pravidelně jej navštěvoval, hovořil s ním o různých židovských zločincích nebo vězních v koncentračních táborech. Albert se svého bratra snažil přesvědčit, aby podepsal propouštěcí listiny pro určité lidi a osvobodil je. Podle některých historiků byl dokonce Hermann na svého mladšího bratra pyšný. Cenil si na něm jeho zápal a úsilí, i když bylo směřováno jiným směrem, než jaký on zastával. Když byl Albert zatčen gestapem, přispěchal Hermann jako první a postaral se o jeho propuštění. Odlišné postoje sourozence nerozdělily. Pokud šlo o rodinu, měl Hermann vřelé srdce.
Rozdělila je až smrt. Hermann po osvobození spáchal sebevraždu. Albert byl vyslýchán během Norimberského tribunálu, a dokonce byl nějaký čas vězněn. Slavné jméno se stalo přítěží. Při vyšetřování poskytl ručně psaný seznam 34 lidí, kterým pomohl prchnout před nacisty. Díky výpovědi několika z nich, byl nakonec propuštěn. Na svobodě ale dlouho nezůstal, v Československu byl zatčen a postaven před Lidový soud. Byl obviněn z nacistické kolaborace. Tentokrát ho zachránili členové českého odboje, kteří pracovali ve Škodovce. Tvrdili, že jim Albert předával informace na podporu odboje. Propuštění se dočkal v roce 1947. Byl sice svobodný, ale jeho život byl v troskách.
Vrátil se do své rodné země, kde zjistil, že není vítán. Onálepkován svým nechvalně známým příjmením měl problém sehnat práci, ačkoliv byl strojařský odborník. Jeho sukničkářství mu zničilo další manželství, pokračoval v nadměrném pití. Přežíval díky nízkému důchodu, který mu jen tak tak stačil na bydlení v malém bytě. Zemřel v roce 1966, aniž by se dočkal jakéhokoliv ocenění za své protinacistické činy. Chudý a v zapomnění.
Česká manželka
Proč Albert tak riskoval? Možnou odpověď poskytla jeho jediná dcera Elizabeth Göring Klasu, jejíž matkou byla Albertova třetí manželka, česká královna krásy Míla Klazarová, kterou si vzal v roce 1942.
Svatba by se možná nestala, kdyby opět nezasáhl jeho bratr Hermann. S jeho sňatkem měli totiž němečtí pohlaváři problém, svatbu chtěl dokonce údajně překazit i tehdejší zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Také Hermann měl k české snoubence své výtky. Nakonec jim ale dal k svatbě souhlas, nicméně mezi svatebními hosty nebyl.
Ani třetí manželství Albertovi nevydrželo. Míla neustála Albertovu nevěru a svého muže po pár letech manželství opustila. Sbalila si kufry, svůj nový život našla až v dalekém Peru, kam se roce 1951 s dcerou odstěhovala.
Albertova dcera Elisabeth po letech pro BBC prozradila rodinné tajemství. Albert se údajně svěřil její matce, že s bratrem neměli společného otce. Jeho skutečným otcem měl být bohatý milenec jeho matky, Hermann von Epenstein. Albertovi tedy v žilách kolovala židovská krev, neboť se jeho pravý otec narodil jako Žid, nicméně konvertoval ke katolicismu. To může být odpovědí na otázku, proč mu nebyly lhostejné životy tolika Židů.
Zdroje:
