Článek
Celosvětově nejznámější českou melodii složil téměř před 100 lety kapelník dechové kapely Jaromír Vejvoda. Pocházel z muzikantské rodiny, jeho otec byl kapelníkem. Hrál výborně na housle, křídlovku, flétnu a kontrabas, hudební talent po něm podědil i jeho syn Jaromír. Rodina vlastnila na Zbraslavi hostinec, který byl oblíbený nejen pro řízné pivo ale také živou hudbu, která zde pravidelně hrála k tanci a poslechu.
Obklopen hudbou už jako šestiletý vzal do ruky housle, na které se učil hrát. Ve čtrnácti letech pak přidal křídlovku, a když mu bylo patnáct, stal se členem otcova souboru. To mu ale nestačilo. Chtěl získat zkušenosti i jinde a tak v osmnácti reagoval na inzerát, který poptával muzikanty do vojenské hudby v Brně. „Naše placmuzika postavila celé Brno na nohy. Holky si za námi mohly nohy ulítat,“ vzpomínal.
Rok poté, co se vrátil na Zbraslav, mu otec předal svou kapelu. Jejich vystoupení byla velmi populární a Jaromír si byl vědom nutnosti rozšíření jejich repertoáru. Kapele chyběly dechové písničky a tak se jednoho dne pustil do komponování. „Jak jsem začal komponovat? Asi se budete divit, ale stalo se to jen náhodou. Nechtěl jsem být ničím jiným než výkonným muzikantem. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl také skládat. Tak vysoko jsem se nedíval. Vždyť jsem pro to neměl žádné vzdělání ani žádné hudební školy. Něco jsem vyčetl z knih, něco jsem se naučil u dobrých muzikantů. Ale stalo se.“
Jednoho dne si zapsal do not melodii, která mu často zněla v hlavě. Následně ji zahráli s kapelou na zábavě v Modřanech. V roce 1927 tak vznikla slavná skladba Škoda lásky, která zprvu dostala název Modřanská polka. Veselá melodie obecenstvo v Modřanech uchvátila, brzy skladbu převzaly i jiné kapely. Obliba polky se natolik rozšířila, že v roce 1934 o ni projevilo zájem hudební nakladatelství Jana Hoffmanna, které vedla vdova po majiteli. S Jaromírem byla uzavřena smlouva, podle které měl získávat polovinu zisku. Jeho výnos ale nakonec nebyl velký, díky druhé světové válce šly poplatky za písničky stranou. Nicméně získal alespoň autorský honorář ve výši 150 korun, za který si mohl koupit nový oblek i klobouk. Pro dvaatřicetiletého autora to byly slušné peníze, jistě je využil, aby i nadále mohl působit noblesně. Podle jeho dětí chodíval každý den v úpravném saku s kravatou, dokonce v něm skládal i uhlí. Chtěl být připraven pro případ, kdyby k nim dorazila nějaká návštěva.
Kromě obdržení honoráře pro něj vznikla i povinnost obstarat ke skladbě text. Sešel se proto se známým textařem Vaškem Zemanem, se kterým dali dohromady slavný text: „Škoda lásky, kterou jsem tobě dala, ty mé oči, dnes bych si vyplakala. Moje mládí uprchlo tak jako sen, na všechno mi zbyla jenom, v srdci mém vzpomínka jen.“
pamětní deska Jaromíra Vejvody
Jaromír měl radost, píseň vyšla na desce a také tiskem. Nečekal tučné konto, jeho odměnou bylo zejména to, že se jeho tvorba tak moc líbí. A líbila se nejen u nás ale také v zahraničí. Polku si přivlastnil postupně téměř celý svět. V roce 1938 si ji „zapůjčil“ německý akordeonista Will Glahé, který, za prodej více než milionu kusů německé verze nazvané Rosamunde, obdržel zlatou desku. V roce 1939 koupilo právo k vydání písně známé americké nakladatelství Shapiro & Bernstein z New Yorku a polka pod názvem Beer Barrel Polka zaplavila americký trh. Původní český text, který skladbu rámoval jako milostnou píseň nahradil nový text, který oslavoval zrušení prohibice ve Spojených státech. Anglická verze písně byla zpočátku relativně neznámá, k popularizaci přispěly Andrews Sisters, které ji v roce 1939 nahrály.
Andrews Sisters , 1942
Brzy se polka hrála po celém světě, je doloženo 27 textů v různých jazycích a 14 různých názvů. V norské verzi se píseň jmenuje Ut i naturen (Venku v přírodě) a například dánská verze nese název Hvor er min kope (v českém překladu Kde je můj pohár). Všude, kde polku zpívali, byli lidé přesvědčeni, že jde o jejich lidovku.
Během druhé světové války si polku zpívali vojáci na celé západní frontě. Byla dokonce neoficiální hymnou amerického námořnictva. Oblibě písně pomohla nejen veselá melodie ale také nový optimistický text „Roll Out the Barrel“, česky „Vyvalte sudy“, který si zpívali američtí vojáci při osvobozování Plzně. Vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě, generál Dwight Eisenhower, dokonce prohlásil, že tenhle hit pomohl jeho vojákům vyhrát druhou světovou válku.
Veselá melodie vojákům dodávala sílu, připomínala jim, jak je jejich svět radostný a že stojí za něj bojovat. Držela je nad vodou ve chvílích, kdy už jim moc do zpěvu nebylo. Slavnou píseň znali jako „Rosamunde“ také němečtí vojáci. Když si ji pobrukovali, netušili, že zpívají podle českých not. Mysleli si, že jde o německou lidovou píseň.
Po vítězství ve druhé světové válce se Škoda lásky hrála pod různými názvy na večírcích a tanečních večerech po celém světě a stala se tak celosvětově nejznámější českou melodií. Jaromír se touto písní stal nesmrtelným. Kromě své nejslavnější polky složil i další hity, například Hrajte, já ráda tancuju či Kdyby ty muziky nebyly.
Mohlo by se zdát, že mu světový hit přinese bezstarostný život v pohodlí a bohatství, nicméně tomu tak nebylo. Na písni vydělával někdo jiný. Dcera vdovy Hoffmannové Adolfina de Lattre v roce 1945 emigrovala do Bavorska. Odvezla s sebou také nakladatelská práva na slavnou Vejvodovu polku. Následně byla nakladatelská práva přeprodávána mezi různými nakladateli.
Zatímco jiní na jeho tvorbě vydělávali, jemu se v roce 1948 začal hroutit svět. Byla mu zrušena kapelnická živnost, začal tedy pracovat jako skladník náhradních dílů v podniku ČKD Modřany. Navíc mu byl zkonfiskován dům, ve kterém jeho rodina mívala hostinec. K tomu ještě jeho textař Vašek Zeman emigroval do Kanady.
Koncem 50. let se ale k hudbě ještě vrátil. Příležitostně komponoval a působil v kapele Zbraslavanka jako dirigent. Už se bohužel nedožil okamžiku, kdy jeho tři synové přebírali v roce 2000 hlavní cenu v prestižní anketě Hit století, ve které zvítězila právě Škoda lásky. Zemřel v roce 1988 ve věku 86 let.
Zdroje:
2) Sám v muzeu – Škoda lásky
