Článek
Městskou hromadnou dopravu jezdívám téměř denně. Když mám možnost, jezdím raději bez kočárku, protože takové cestování může být někdy jako za trest. Nicméně díky mým letitým zkušenostem už do trolejbusu s kočárkem naskakuji jako srnka. Nedávno se mě v žertu jeden cestující ptal, zda mám na ten kočárek řidičák. Pak si během cesty s mými dětmi povídal, což byla pro mě větší pomoc, než kdyby mi fyzicky pomohl s kočárkem.
Na cestování s kočárkem jsem si už docela zvykla. Nerozhodí mě, ani když řidič zastaví metr od chodníku, ačkoliv mu dávám znamení, že bych ráda s kočárkem nastoupila. Horší je, když vám řidič skřípne kočárek ve dveřích. Vyděsí to zejména malé děti, které cestují se mnou. Inu, to se může stát. I řidič může být unavený a přehlédnout, když stisknu tlačítko, kterým dávám znamení řidiči, že vystupujeme. Přece by to nedělal schválně, nebo ano?
Přeci jen se při cestování s kočárkem občas stane situace, která mě dokáže pěkně otrávit. Někdy mám dojem, že maminky s kočárky bývají vnímány jako něco obtěžujícího, něco, co překáží a co vlastně ani do veřejného prostoru nepatří. Přitom s maminkami přepravní řád hromadné dopravy počítá a jsou stanoveny podmínky, za jakých mohou cestovat v MHD. Jsou pro ně vyhrazená místa, stejně jako pro invalidní vozíky. Označena bývají i místa určená k sezení pro starší lidi.
To, že se dává přednost starším lidem, to je vnímáno tak nějak automaticky. S věkem se u lidí zhoršuje pohyblivost a jsou více náchylní na různé úrazy. Úcta ke stáří stále existuje. I když tu a tam v MHD zaslechnu výtku od seniorů mířící k mladým, že jsou nevychovaní, protože hned nevyskočí jako zajíc a nepustí staré sednout. Nicméně když se někdo ozve, většinou se ta nevychovaná mládež zvedne a svůj hřích napraví.
Když už se v MHD setkám s hrubým chováním, bývá to kupodivu více od seniorů než od nevychované mládeže. Mladí většinou zarytě koukají do mobilů a okolí neřeší.
Někteří senioři mívají v MHD tendenci projevovat se teritoriálně. Vytyčují si své území, které má patřit jenom jim. Jednou mě udivila jedna starší paní, která mermomocí musela sedět na místě, na kterém jsem seděla, ačkoliv to místo nebylo vyznačeno, že je určené pro seniory a jiná sedadla byla volná. Obdobně si své místo uzurpovala jiná paní s chodítkem, která si k nám při jedné cestě stoupla a za hlasitého komentáře k jejímu doprovodu prohlásila: „Čekám, až mi ta paní s kočárkem uvolní místo!“ Přitom o 3 kroky dál měla prostor, kam si mohla chodítko umístit a kde bylo i místo k sezení označené piktogramem.
Dokonce jsem se setkala už i s agresí. Při cestě na kroužek mých dětí jsem zaparkovala kočárek na určené místo. Když na zastávce nastoupila paní s chodítkem, otočila jsem kočárek tak, aby si paní mohla dát chodítko vedle mě. Jelikož byla dopravní špička, trolejbus se brzy naplnil lidmi. Na další zastávce přistoupil senior s chodítkem. Zrovna jsem něco řešila se starší dcerou, takže jsem nestála přímo u kočárku, ale asi tak dva kroky od něj. Můj kočárek seniora velmi rozčílil. Zlostně mi do něj začal narážet chodítkem. Ráda bych mu uhnula, ale nebylo kam. Hned na další zastávce jsme vystupovali, místo jsem mu uvolnila.
Mám starý kočárek, na kterém není moc co zničit. Ale i tak to přeci lze řešit i jinak. Můj kočárek je pro mě dopravním prostředkem. Představte si, že by vám někdo takhle přišel k zaparkovanému autu a začal do něj mlátit, protože parkujete na místě, se kterým počítal někdo jiný. A k tomu si přidejte, že byste v tom autě měli navíc dítě. Myslím si, že agresivní chování je přes čáru, které vyšší věk neomlouvá.
Možná se vám to může zdát zvláštní, ale z hlediska přepravního řádu si jsou kočárky a chodítka rovny. A pokud je trolejbus přeplněný, neměl by do něj další člověk s kočárkem nebo chodítkem nastupovat. Dopravní podniky mívají tyto pravidla uvedená ve svých přepravních podmínkách. Informace můžete nalézt v části, která vymezuje pravidla pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a přepravu osob na vozíku pro invalidy. „Cestujícího na vozíku pro invalidy, který je držitelem průkazu „ZTP“ nebo „ZTP/P“, lze přepravovat pouze s vědomím řidiče, po jeho předchozím souhlasu, a to pouze v případě, pokud to obsazenost vozidla a bezpečnost přepravy dovoluje. Jiné pojízdné kompenzační pomůcky, pokud se přepravují současně s držitelem průkazu „ZTP“ nebo „ZTP/P“, se považují za vozíky pro invalidy, pokud jsou svými rozměry a vahou s nimi srovnatelné.“ Řidič nemá povinnost takové osoby přepravit: „Řidič vozidla je oprávněn odmítnout přepravu osoby na vozíku pro invalidy nebo prázdného vozíku pro invalidy, pokud prostor pro přepravu těchto vozíků nebo celé vozidlo jsou plně obsazeny.“ Stejná pravidla platí i pro kočárky. Už několikrát se mi stalo, že mě odmítl řidič svézt, protože byl trolejbus plný. Musela jsem čekat na další spoj. Když venku mrzne, nebo někde musíte být na čas, bývá to nepříjemné.
Na kočárky i na vozíky pro invalidy je dopravcem nahlíženo stejně: „Při nástupu do vozidla na stejné zastávce mají přednost osoby na vozíku pro invalidy a cestující přepravující dětský kočárek obsazený dítětem před dětským kočárkem neobsazeným dítětem a jízdním kolem. V případě, že je ve vozidle přepravována osoba na vozíku pro invalidy nebo dětský kočárek, cestující s jízdním kolem do tohoto vozidla nesmí nastoupit.“
Chápu, že někomu můžeme vadit. Vždy se ale snažím, abychom nikomu nepřekáželi, a beru ohled na ostatní. K seniorům se chovám slušně. Bylo by fajn, kdyby to bylo vzájemné.
Zdroj:
