Eva Pilarová: Nahý Gott, problémy se zákonem, večírky s komunistickým funkcionářem Müllerem

Jedna z největších československých hvězd 60. let se pro mnohé zpěvačky stala vzorem. Hudební kritik Jiří Černý na Pilarové vyzdvihoval její hlasový rozsah, výslovnost, ale také její bezprostřednost před mikrofonem. „Pilarová sice není herečka a každá pohybová akce na jevišti (kromě přirozeného rytmického pohupování) je pro ni problém, avšak na jejím chování při koncertech je skutečně osvěživé, že se nehlídá, jak vypadá. Žádná nechvalně tradiční země úsměvů. Nevyčítá fotografům záběry s vráskami. (, Jsem zpěvačka, ne manekýna´) Vervu, s jakou zpívá, najdete i v jejích tvářích a očích.“

Eva působila dojmem, jako by se ve všem, co dělá, musela nějak bavit. Patrné to bylo například, když zpívala s Matuškou šlágr Láska nebeská. Pověstné bylo jejich předhánění se ve vtipech. Dle Černého žádný jiný Matuškův partner neměl tolik nápadů jako Pilarová.

Černý se také pozastavoval nad nezdolností jejího tříoktávového hlasu. Byl svědkem toho, jak se Pilarová přiřítila na vystoupení celá rozespalá a ochraptělá a místo hlasového rozcvičení do sebe nasoukala krajíc chleba jako pro bernardýna. Pak v klidu vstoupila na pódium a zpívala jako anděl.

Zkrátka byla osobnost, která se nebála být sama sebou, což na ní mnozí milovali. Jistou dávku odvahy předvedla už na JAMU. Vedle studia operního zpěvu zpívala v rozhlase, což bylo v rozporu s pravidly školy. Aby to neprasklo, změnila si jméno na Eva Rodanová, nicméně marně. Její kolegové z Janáčkovy akademie múzických umění jí prý záviděli vydělané peníze, a tak o jejích vystoupeních a nahrávkách v brněnském rozhlase informovali proděkana školy, který jí dal na výběr, buď JAMU, nebo rozhlas. Jelikož Evě přišlo studium operního zpěvu nepřirozené, dala škole vale, a vydala se na svou cestu ke slávě.

Nebýt jejího prvního muže Milana Pilara, tehdejšího studenta skladby a hry na kontrabas, možná by nikdy nebyla tak populární. Byl to on, kdo ji zavedl na konkurz do Semaforu. Zprvu se sice Suchému a Šlitrovi nezamlouval její brněnský přízvuk, tudíž ji ze začátku přijali jako herečku, nicméně po čase jí dal šanci Waldemar Matuška a nazpíval s ní duet Ach, ta láska nebeská, což se ukázalo jako trefa do černého.

Počátkem 60. let se Evě dařilo po všech stránkách. Stala se hvězdou Semaforu, vdala se a záhy otěhotněla. Pak ale její kolega Waldemar Matuška musel nedobrovolně opustit Semafor, načež se Pilarová spolu se zpěvákem Karlem Štědrým rozhodla odejít také. Jejich kroky vedly do Rokoka, kde slavili velký úspěch.

Eva porodila syna Milana, navíc ten samý rok vyhrála v pěvecké soutěži na festivalu mládeže v Helsinkách. Díky tomuto úspěchu dostala nabídky na koncerty v Paříži, ve Stockholmu a v New Yorku. Jenže pak přišla velká rána. Když jejímu synovi byly 3 měsíce, její manžel emigroval. Nevrátil se ze zájezdu, kde vystupoval s kapelou Karla Velebného. Eva se to dozvěděla po telefonu v době, kdy měla s Matuškou přímý přenos v televizi. Zachovala se však profesionálně, nikdo nic nepoznal. Následně se ale sesypala.

Následovaly výslechy StB, byl jí zabaven pas. Na koncerty v západních zemích mohla zapomenout. V tomto psychicky náročném období, kdy řešila rozvod na dálku, dostala nabídku točit hudební komedii Kdyby tisíc klarinetů, za což byla vděčná. Alespoň přišla na jiné myšlenky. Během natáčení se ukázalo, jak jí to skvěle ladí s Karlem Gottem. Když přišla nabídka vrátit se zpět do Semaforu, rozhodla se učinit další životní krok. V Rokoku to prostě nebylo ono. Údajně se jí nezamlouvala politická satira.

Tímto krokem si však zavřela dveře k rozhlasu i televizi, neboť v roce 1964, kdy Eva odešla z Rokoka, začali v televizi vysílat hudební a zábavný pořad Vysílá studio A pod vedením režiséra Jaromíra Vašty a moderátora Karla Štědrého. Hlavní tvůrci pořadu byli z Rokoka, tudíž se zde objevovali interpreti, kteří byli navázáni na Rokoko. Díky tomu se do širokého povědomí lidí dostala například Helena Vondráčková a Marta Kubišová, které po odchodu Pilarové nastoupily do Rokoka. Následný rok se Eva v rozhlase a televizi objevila zřídkakdy, což mělo za následek, že její popularita rázem poklesla.

Ale zpět do roku 1964, kdy se vrátila do Semaforu, kde zpívala po boku Karla Gotta. Tehdy obdobně jako Gott vyhrála Zlatého slavíka. Jejich společný duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd je považován za nejlepší český jazzový duet všech dob.

Když spolu zpívali na pódiu, Semafor praskal ve švech. Mezi oběma Slavíky jiskřila ohromná energie, tudíž se spekulovalo o jejich intimním vztahu. Po letech Gott přiznal, že jej Pilarová přitahovala, flirtovali spolu v šatnách před vystoupením, nicméně dál to nikdy prý nezašlo. „Byla mimořádný talent, ve své době úplná špička. Rychle střídala nálady, s rozkoší vychutnávala život plnými doušky, pohrávala si s ostřím, takže často hrozil skandál. Ke zpívání před publikem měla živelný přístup. Potřebovala se vzrušit před představením, což mi nemusela nijak vysvětlovat, protože já si myslím, že na jeviště nemůže zpěvák přijít od vepřoknedlozela.“ Popsal Gott svou kolegyni, se kterou měl v 60. letech společný recitál.

Eva však tehdy měla oči hlavně pro zpěváka Pavla Sedláčka, kvůli kterému se dostala do potíží se zákonem. V roce 1965 byla Eva podmínečně odsouzena na rok za údajné „valutové machinace“. Kvůli svému příteli, který si chtěl v zahraničí koupit auto, koupila od zahraničních studentů německé marky. Ty pak předala Sedláčkovi, který legálně vycestoval do Německa a pořídil si v bazaru auto Fiat.

Nechat si legálně přivézt auto ze západní části Evropy do Československa, bylo tehdy poměrně problematické. A tak Pavel použil trik na hraně zákona, tedy dar od nejbližšího příbuzného. Pár měsíců to vypadalo, že to klaplo, jenže pak Pavla zatkla VB, stejně jako jeho tehdejší přítelkyni Evu Pilarovou. Pavel byl obviněn, že způsobil našemu devizovému hospodářství škodu v částce několik desítek tisíc korun. Auto mu bylo zabaveno a byl odsouzen na osmnáct měsíců nepodmíněně. Nejenže skončil na Borech, skončila i jeho láska s Pilarovou, která mu dlouhé roky nemohla odpustit, že na radu advokáta vycouval z jejich plánované svatby.

A tak byla Pilarová opět volná. Nicméně ne na dlouho. V roce 1968 řekla své „ano“ zpěváku Jaromíru Mayerovi. Po dvou letech se ale rozvedli, neboť prý její muž nemohl ustát, že je jeho žena populárnější než on.

Na počátku 70. let, kdy prožívala rozpad svého druhého manželství opět zaháněla chmurné myšlenky prací. V roce 1970 odletěla na Kubu, kde se konal světový festival populární hudby ve Varaderu. Chybět nemohl ani Karel Gott, kterého lákala Evina sošná postava.

Mezi účinkujícími na festivalu se předvedla také začínající Hana Zagorová, pro kterou to byla první návštěva exotiky. Hana byla ubytovaná na stejném pokoji s Evou, se kterou se spřátelila. Krátce po příletu Eva navrhla, že se půjdou opalovat, aby na vystoupení nevypadaly jako bledule. A tak šly někam dál, aby se mohly svléknout. „Jednou jsme se šly opalovat dál po pláži a nikde nikdo, lehly jsme si, a najednou Eva řekla: , Podívej se, není to Karel?´ Opravdu, s barevnou dekou v podpaží, šel po pobřeží Karel Gott. Nepoznal nás. Dvě „cizí“ , dlouhovlasé blondýny vnímal jako možný objekt zájmu. Karel se v úctyhodné vzdálenosti od nás zastavil, roztáhl si deku, protáhl se na slunci, a šup, najednou měl plavky dole. Eva zvedla hlavu: ,Karle, neblbni? To jsme my!´“ Podle mnohých se Eva líbila nejen Gottovi, ale dokonce i kubánskému revolucionáři Fidelu Castrovi, se kterým měla mít poměr. To však byl dle Evy nesmysl.

Eva tou dobou byla už 5 let odstřihnutá od Semaforu, hrála s vlastní kapelou. O tu ale přišla v roce 1973 kvůli letecké katastrofě. „Byli jsme s kapelou na Kubě a za odměnu jsme dostali týden pobytu na pláži. Kluci z kapely se ale museli vrátit do Prahy. Při přistávání v Ruzyni pak začalo letadlo hořet. Bylo tam šest kluků z kapely, kterým nebylo ještě ani třicet let. Zachránil se jen jeden,“ vzpomínala. Po této hrozné události chtěla se zpíváním skončit. Jen díky přátelům svou hudební kariéru nepověsila na hřebík.

V době normalizace její kariéra stagnovala, a tak není divu, že řešila, jak to udělat, aby mohla dělat to, co ji baví. Podle vzpomínek Jiřiny Švorcové měla mít Eva Pilarová v 70. letech dobré vztahy s komunistickým funkcionářem Miroslavem Müllerem, který měl řadu let „pod palcem“ československou kulturu. Švorcová ve své knize uvedla, že se Müller měl nechat vozit partajním autem k Pilarové na chalupu. „Někam jsem jela s partajním šoférem a najednou říká: ,Tadyhle kousek má chatu Pilarová.', Jak to víte? ‘ ptala jsem se ho. ,Já jsem tam k ní vozil Mirka Müllera na narozeniny a na mejdany.´“

Zatímco Karel Gott o Müllerovi prohlásil, že to nebyl špatný člověk, že některé věci zachránil, herečka Jiřina Bohdalová na něj vzpomínala ve zlém: „Komunisti mě po filmu Ucho z roku 1970 ustřihli od natáčení filmů. Mohla jsem dělat jen v televizi, která nespadala do pravomocí pověstného pana Müllera.“ Byl to právě Müller, kdo měl mít klíčový podíl na organizování takzvané „Anticharty“, což bylo prorežimní setkání umělců na počátku roku 1977 v reakci na zveřejnění prohlášení Charty 77.

Faktem je, že tehdy byla Eva Pilarová mezi umělci, kteří se zúčastnili podpisové kampaně odsuzující prohlášení Charty 77. O několik dní později v Divadle Hudby dokonce přečetla prohlášení na podporu socialismu.

„Zavolal si nás doktor Hrabal, ředitel Pragokoncertu, a říkal, že musíme podepsat takzvanou antichartu. Já jsem říkala, že jsem tu Chartu nečetla a nevím tedy, proti čemu se mám vyjadřovat. Charta prý ale není k dispozici. Já vůbec nevěděla, co tam je. Přesto jsme k tomu měli každý něco říct. Opakovala jsem, že nevím, jak k tomu mám něco říct, když nevím, o co jde. On byl někdy slušný a vykal a někdy mu to ujelo. A teď říkal: ‚Tak budeš číst kompletní provolání, který se k tomu napíše, a pak to všichni podepíšou.‘ Vím, že tam byl Láďa Štaidl, který měl cosi napsané. Kdo mu to psal, to nevím. Karel Gott si to sám nepsal, to vím. A já jsem tedy přečetla to, co mi řekli, že přečíst mám, a to, co potom všichni podepisovali. To je věc, za kterou se hluboce stydím, a všem se velice omlouvám,“ sypala si po letech popel na hlavu Pilarová.

I po sametové revoluci se Eva dokázala udržet v branži, byť prodělala těžkou nemoc. Cestovala, psala kuchařské knihy, věnovala se digitální fotografii. Potřetí se vdala za o 13 let mladšího tanečníka Jana Kolomazníka, který jí byl velkou oporou v boji s rakovinou. Zpěvačka, která ostatním interpretkám nasadila hodně vysokou laťku, zemřela 14. března 2020. Bylo jí 80 let.

Zdroje:

Eva Pilarová – Wikipedie

Chovala jsem se zbaběle, stydím se. Eva Pilarová se před smrtí omluvila – Deník.cz

Zemřela zpěvačka Eva Pilarová. Byla zlatá slavice i česká Fitzgeraldka – Deník.cz

Miroslav Müller, šéf kultury od normalizace po přestavbu | Plus

ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. bez ISBN

ZAGOROVÁ, Hana a ZINDELOVÁ, Michaela. Hana Zagorová: – než to zapomenu. Praha: Cesty, 1996. ISBN 80-7181-150-5.

GRACLÍK, Miroslav; VÁCLAV V. NEKVAPIL a ŠVORCOVÁ, Jiřina. Jiřina Švorcová osobně. 2010. ISBN 9788073884048.

ROHÁL, Robert. Karel Gott: umělecký a soukromý život. Druhé rozšířené a doplněné vydání. Praha: Petrklíč, 2019. ISBN 978-80-7229-705-4.