Článek
Každý byl určitý typ. Jeden zarostlý, rebelsky působící muž a druhý uhlazený, romantický chlapec. „Každá sociologická studie ti potvrdí, že se určitým způsobem střídají tzv. vitální mužské typy s dětskými. Gott měl veliké štěstí, pokud jde o popularitu, že mu předcházel Matuška – tedy vyloženě mužný typ. Kdežto Gott je kluk, něco, co ženy mají sklon brát do ochrany. On je spíš jako kamarád, přítel, spolužák a tak. Je to, jak se říká, neprogresivně sexuální typ,“ charakterizoval na počátku 60. let Gotta dramatik Ivan Vyskočil.
Anketa
Oba tito lamači dívčích srdcí se museli v mládí potýkat se strašákem zvaným - povinná vojenská služba. Waldemar Matuška, jelikož byl o 7 let starší než Karel Gott, řešil nástup na vojnu o něco dříve než Gott. Byl začátek 50. let, když se jako osmnáctiletý mladík dostal prostřednictvím konkurzu do Státního souboru písní a tanců. Zpívání lidových písniček mu zajistilo dva odklady. Přísný režim souboru, kdy byly přesně stanovené zkoušky a přestávky, svobodomyslného Waldu nebavil. Vadilo mu i časově náročné dojíždění přes celou Prahu. A tak ze souboru odešel. Povolávacímu rozkazu se v roce 1953 nakonec nevyhnul. To už mu bylo 21 let.
V době temného komunismu, kdy probíhaly politické procesy a kolektivizace, nebývala vojna procházkou růžovým sadem. Vybavme si například film Černí baroni. Waldova vojna ale taková nebyla. Mnozí by mu ji mohli závidět. Střelby a taktická cvičení ho minuly. Mohl za to jeho hudební talent. Jak říkal, jedinou jeho zbraní na vojně byla jeho kytara.
Trvalo mu tři dny, než se rozkoukal a pak předvedl s kamarády, co umí. Zahrál, zazpíval a tím pro něj vojna vlastně skončila. S kamarády nahradili stávající soubor Matrosov a čile se vrhli do kulturní reprezentace vojenského útvaru. Se svou hudbou se dostali za hranice kasáren, v okolních vesnicích hráli na nejrůznějších oslavách a akcích.
Svým vystoupením rozdávali pozitivní energii také například v plicním sanatoriu Prosečnice. Waldovi se tady natolik zalíbilo, že sem jezdil pak i sám a trávil zde celé dny. Rád si zde povídal s pacienty a snažil se je přivést na jiné myšlenky. Ne jednou se mu stalo, že si s někým dobře rozuměl a při další návštěvě zjistil, že už si nikdy nepopovídají, protože dotyčný zemřel. I tak si toto místo zamiloval, načerpal zde mnoho životních zkušeností. Spřátelil se zde s Mílou Dvořákem, se kterým hodiny hrál na kytaru. Díky tomuto skvělému kytaristovi se Walda zdokonalil ve své hře.
Waldemar Matuška s Jitkou Zelenohorskou
Jeho časté vycházky za brány kasáren měly i své důsledky. Jednou, když si šel zahrát s místní kapelou ve vedlejší vesnici, potkal zde náhodou také své velitele. Musel pak na 15 dní do basy. Vše zlé je ale pro něco dobré, v base se spřátelil s romským vojínem Giňou.
Nebylo to poprvé ani naposled, co Walda tajně opustil kasárna. Jednou utekl z kasáren také kvůli své první velké platonické lásce, zdravotní sestřičce z domova důchodců v Mirošově. Poznal ji na taneční zábavě v Rokycanech. Jednou se rozhodl, že se vydá ji zpříjemnit noční službu. Pod okny sesterny si s ní povídal několik hodin, než se musel vrátit do kasáren, kde už po něm byla sháňka. Naštěstí ho zachránili kamarádi. Za svou zdravotní sestřičkou se už ale nikdy nedostal.
Na vojnu si nestěžoval. Poznal zde mnoho lidí, získal různé zkušenosti. Vojna mu přinesla přátelství i první velkou lásku. Jeho „rival“ Karel Gott to měl jinak. Dokázal obelhat odvodovou komisi a tím získat „modrou knížku“. Podle Pavla Klusáka, který o něm napsal knížku, se Gott otázkám týkajících se toho, proč nebyl na vojně, v rozhovorech víceméně vyhýbal. Klusák poukazoval na to, že se vojně vyhnul díky zdravotnímu nálezu. Mohlo to souviset s jeho návštěvami u psychiatra Zdeňka Dytrycha?
Podle zpěvákova kamaráda Milana Drobného pomohl Gottovi jeden rafinovaný trik. Kdysi prý měl problémy s ledvinami, a tak si před posledním odvodem řekl, že to riskne a zkusí to nahrát na ledviny. „Věděl, že každý se nejdřív musí svléknout úplně donaha a jít se za paraván vymočit. Zkoumali totiž, jestli jsou v moči bílkoviny, anebo něco jiného, co tam prostě nesmí být. Karel věděl, že bílkovina v moči je móóóc špatně. Naštěstí měl známého doktora, který mu bílkovinu ochotně poskytl. Potom už stačilo vtěsnat ji do špičky prezervativu, ten odstřihnout, špičku zalepit a vložit pod jazyk. Do hodinek si ještě strčil špendlík a šel na kontrolu. Vymočil se, špičku prezervativu propíchl špendlíkem, bílkovinu cáknul do moči…A byla modrá!“
Karel Gott, pohlednice, 1965
Jak se zdá, Karel Gott uměl klamat tělem. Dokonalý gentleman si už jako mladík dokázal poradit. Vojně se vyhnul, začal studovat konzervatoř, kde měl to štěstí a potkal se s pedagogem, ruským zpěvákem Konstantinem Kareninem, který jej naučil zpívat. Vysvětlil mu roli romantického tenora, že nemá křičet, ale jemným zpěvem hladit ženy po duši.
Zdroje:
1) RADIMOVSKÁ, Dáša a KENT, James. Walda žije!. Portréty. [Praha]: Imagination of People, 2007. ISBN 978-80-254-0015-9.
2) KLUSÁK, Pavel. Gott: československý příběh. Brno: Host, 2021. ISBN 978-80-275-0598-2.
3) ROHÁL, Robert. Karel Gott: umělecký a soukromý život. Druhé rozšířené a doplněné vydání. Praha: Petrklíč, 2019. ISBN 978-80-7229-705-4.
