Článek
Socialistický seriál Chlapci a chlapi z roku 1988 pojednává o klucích, kteří se díky povolávacímu rozkazu dostanou na vojnu. Každý je jiný, něco je však spojuje. Jejich pobyt na vojně je náročný, nevyhnou se ani šikaně. Život v kasárnách je ale změní, tělesně i duševně dozrají. Překonáváním překážek se z chlapců stanou chlapi. Tvůrci seriálu se snažili ukázat, že povinná vojenská služba nemusí být strašákem, právě naopak. Armáda umožní mladým mužům dospět. Dva roky tehdejší služby dle tvůrců seriálu nejsou pro nikoho ztrátou času, získají cenné zkušenosti.
Hlavní postavou seriálu je soustružník Tomáš Soukup (Martin Zounar), který je po uši zamilovaný do maturantky Hanky (Eva Vejmělková). Jednoho dne dostane povolávací rozkaz do Hrádku v Čechách. Dostane se na místo, kde si najde kamarády, ale také se musí vyrovnávat s odloučením od své lásky.
A jak na natáčení vzpomínal Martin Zounar? „Byli jsme zařazeni do regulérního cvičení vojsk, kde vedle nás jelo sto padesát tanků a všude kolem nás vybuchovaly granáty. Musím říci, že nám někdy fakt nebylo do zpěvu,“ uvedl v rozhovoru pro ahaonline.cz. Této zkušenosti nicméně nelituje, protože měl možnost se mnohému naučit. Své zkušenosti z natáčení pak mohl zúročit na vojně, na kterou nastoupil 2 měsíce po natáčení seriálu. „Měl jsem před ostatními náskok, protože jsme v rámci natáčení měli opravdu velmi intenzivní čtrnáctidenní vojenskou průpravu, kde nás instruktoři vůbec nešetřili,“ dodal.
Zavzpomínal také na hereckou kolegyni Evu Vejmělkovou, která byla tehdy snem mnoha kluků. Prozradil, že se do ní během natáčení tak trochu zamiloval. Když byl pak na vojně, dostal prý kvůli ní pořádný výprask. „To způsobila Eva Vejmělková. Platonická láska nás všech z té doby. Načasování bylo tenkrát tak nešťastné, že jsem šel na vojnu hned poté, co jsem Chlapce a chlapy dotočil. A ještě než šel seriál v televizi, promítal se vojákům na jejich posádkách. Některým mazákům z té naší asi ležel v žaludku můj vztah k Evě, tak mě jednou odchytli, zavřeli do umývárny a dali nakládačku hadicí s tím, ať jim prozradím, jak to mezi námi doopravdy bylo. Nic jsem ale neprozradil!“
I tak na vojnu nezanevřel a říká, že by dnešním mladým klukům prospěla. Minimálně kvůli nějakému režimu a řádu. „Jsem přesvědčen, že dnešním mladým klukům by vůbec neuškodilo, kdyby si to alespoň třeba na půl roku také vyzkoušeli,“ míní Zounar.
Podobný názor mají možná mnozí, co si vojnou prošli. Za minulého režimu platilo heslo: „Kdo nebyl na vojně, není chlap!“ Dříve, když se lidé sešli na nějaké návštěvě, společným tématem žen byl porod. Mužské rozhovory prý zase často sklouzávaly k zážitkům z vojny. To se ale změnilo, povinná vojenská služba byla zrušena. Mnohým mladým mužům se tak ulevilo, že ušetří 2 roky života.
Se zhoršující se bezpečnostní situací v Evropě, vyvěrají na povrch otázky týkající se znovuzavedení vojny. „Na velkou krizi potřebujeme mít dostatečný počet vygenerovaných záloh. Na to, abychom zavedli nějakou vojnu, na to je potřeba společenskou shodu, ale ta tu není,“ oznámil náčelník Generálního štábu české armády Karel Řehka. Faktem je, že armáda stárne a současný personální model je neudržitelný. Vedle modernizace techniky se nesmí zapomínat na nutnost doplňování lidských zdrojů. „Česko bude muset zvážit nějaké jiné formy povinné nebo dobrovolné služby nebo mechanismu, který nám vygeneruje dostatečné zálohy,“ prohlásil Řehka. V české armádě je nyní kolem pětadvaceti tisíc profesionálních vojáků a 4300 vojáků aktivní zálohy. Podle schválené koncepce výstavby armády bychom měli mít v roce 2030 třicet tisíc vojáků a deset tisíc záložáků.
Jak ale zaznělo, na zavedení vojny není společenská shoda a ani mezi politiky není zatím vůle k diskuzi o zavedení vojenské služby. Ať už povinné nebo alespoň dobrovolné. Veřejnost často vnímá povinnou vojenskou službu jako něco nepřípustného. Mnozí mají vojnu spojenou s buzerací, šikanou, s minulým režimem. Zádrhelem je také finanční stránka věci. Povinná vojna by byla příliš nákladná. Mnoho věcí se rušilo. Výcvik vojáků by vyžadoval důkladnou přípravu. Musel by být zajištěn personál, uniformy, výzbroj, náboje, kasárna, jídelny atd. Odvedenci by navíc chyběli na trhu práce. Klasická povinná vojenská služba by se ze státní kasy těžko zaplatila. Nicméně, jak říká herec Martin Zounar, dalo by se uvažovat i o jiné formě branné povinnosti, například půlročním výcviku, jehož účelem by bylo naučit se základní věci typu vyzkoušet si rozborku a sborku zbraně, střelbu. Zároveň by se zjistilo, kolik lidí by bylo schopných služby a k jakému útvaru by mohli jít.
Anketa
Zdroje:
