Článek
Romantický projev, image dokonalého gentlemana, to byl ikonický zpěvák Karel Gott. Do své role ale musel dozrát. Svého času mu ženy padaly k nohám. Jeho začátky v intimním životě přitom byly dost těžkopádné.
V době kdy Karel Gott ještě jako osmnáctiletý pracoval v ČKD, seznámil se jako pacient s podnikovým lékařem, psychiatrem Zdeňkem Dytrychem. Ten byl nedlouho po absolutoriu, byl mezi nimi desetiletý věkový rozdíl. Jejich vztah přerostl v přátelství. Dytrychův lékařský posudek z roku 1960 umožnil, aby se Gott dostal z továrny, což nebylo v té době jednoduché. Podle Karla Gotta to byla jediná cesta, jak se z práce v továrně dostat na uměleckou dráhu: „Když stát financuje výuku k řemeslu, tak nebylo možné hned poté opustit fabriku.“
Lékaře zpěvák vyhledal poté, co byl v roce 1958 přistižen, jak masturbuje na stanici tramvaje. Díky existujícím protokolům a zprávě veřejné bezpečnosti se dá tento incident doložit. Stalo se tak v odpoledních hodinách, když měl mladík namířeno na zdravotní středisko. Náhle prý na něj přišla chuť k souloži, a tak se pod pláštěnkou uspokojil. Měl za to, že si toho nikdo nevšimne. Když si ale všiml dvou čtrnáctiletých dívek, jak jej pozorují, raději odešel. Ve své výpovědi uvedl, že se takového jednání dopouští již od 14 let, ale v soukromí svého pokoje. Poznamenal také, že si nemůže pomoci, na dívku si zatím netroufá.
Myslel si, že jej nikdo neuvidí. Mýlil se. Všímající mladé dívky běžely tento incident oznámit strážníkovi. Jak se asi musel cítit trapně, když byl předvolán jeho otec, který byl tou dobou pracovníkem na ministerstvu. Mladý Gott dostal pokutu 200 korun a k tomu zápis do trestního rejstříku. Od té doby byl vedený jako podezřelý z exhibicionismu.
Člověk by řekl, že se po tomto trapasu mladík poučí. Vyhledal lékaře, svou sexuální frustraci řešil s odborníkem. Přesto se podobný incident opakoval o 4 roky později, tentokrát v tramvaji. Při cestě z oběda se jeho zrak stočil ke dvěma zhruba dvacetiletým dívkám, které seděly proti němu. Měly letní šaty s hlubokým výstřihem. Opět si mladý Gott nemohl pomoci. Rozepl si kalhoty, přes které položil kabát. Cestující, kteří si toho všimli, vyvolali rozruch a oznámili to řidiči. A tak byl Gott zase vyslýchán. Své nevhodné chování vysvětloval jako důsledek pracovního stresu. V té době studoval na konzervatoři a k tomu pracoval jako „zpěvák sólista“ pro rozhlas, televizi a estrády. Pro samou práci tak neměl čas na styk s děvčetem. Jeho přepracovanost doložil i přivolaný otec. Ten mu také zdůraznil, že je na pokraji propasti, že je nutné, aby si to uvědomil a podruhé nic podobného neprováděl. Bylo také zmíněno, že docházel k psychologovi a k psychiatrovi.
Za zmínku stojí Gottova výpověď zaznamenána v protokolu z onoho roku 1962: „K celému případu bych chtěl uvést to, že do roku 1960 jsem trpěl depresivními pocity a domnění, že se nemůžu normálně stýkat s ženami. Za tím účelem jsem vyhledal lékaře sexuologa ve Všeobecné nemocnici na Karlově náměstí. Tam mně bylo řečeno, že je to více psychologického původu, a bylo mi doporučeno se nechat vyšetřit psychiatrem. Po poradě s tímto mně bylo doporučeno, abych za tímto účelem navázal známost se starší ženou, která by mě v tom pochopila.“ Zpěvák dal na lékařskou radu a o panictví následně přišel s o devět let starší zpěvačkou Olgou Svobodovou. Podle jeho kamaráda Milana Drobného to byla neskutečně přitažlivá žena a nezkušený Gott na ní nesmírně visel. V té době svou učitelku lásky vnímal jako první a poslední. Stýkali se spolu rok, pak v roce 1963 přišlo divadlo Semafor a svou první lásku už nikdy nepotkal.
Ale zpět k jeho incidentu z roku 1962. Zpěvák měl štěstí, že předseda Místního lidového soudu v Praze 8 byl k němu značně shovívavý v tom smyslu, že zrušil veřejné projednání případu před širší veřejností, aby případ nevzbudil zbytečný rozruch. Přeci jen zažíval vzestup své kariéry. Zpěvákův otec, který byl v té době náměstkem ministra, o takové zviditelnění také nestál.
Gottovy problémy v intimní oblasti byly nejspíš delšího charakteru. Můžeme tak usuzovat z výpovědi jeho přítele, psychiatra Zdeňka Dytrycha. V době, kdy si Karel Gott a bratři Štaidlové v roce 1971 prodloužili pobyt v NSR a už to vypadalo, že tam chtějí zůstat, upozornili Gottovy vyslýchaní rodiče, na lékaře Dytrycha. Možná doufali v nějakou polehčující okolnost vzhledem k jeho diagnóze. Vyšetřovatelům tak poskytli celkem intimní informace o svém synovi.
A tak psychiatr, který byl veden jako agent StB, vypovídal o tom, že Karel Gott trpí „sexuální úchylkou“. Odmítal být konkrétní, neboť nebyl zproštěn mlčenlivosti jako lékař. Uvedl, že z hlediska zdravotního stavu Karla Gotta viděl jediné východisko, a to, aby se věnoval své umělecké činnosti, kterou by si kompenzoval své obtíže. Karel dle něj potřeboval veřejné vystupování, obdiv, sklízet úspěch. V jeho touze mít publikum bylo možná něco patologického.
Karel Gott dává autogramy
Krom této výpovědi, která samozřejmě nemusí být pravdivá, existuje podle Pavla Klusáka, autora knížky Gott: Československý příběh, svědectví, že byl Karel Gott na počátku roku 1965 hospitalizován v pražských Bohnicích. O důvodech můžeme jen spekulovat.
Jak vidno, existoval materiál, kterým mohl být Zlatý slavík vydíratelný. Vznikly i spekulace, že spolupracoval s StB. V roce 1975 totiž před americkým senátem vypověděl bývalý agent československé rozvědky Josef Frolík, že: „Populární československý zpěvák Karel Gott je agentem StB, kterého se podařilo naverbovat roku 1960 na základě kompromitujících skutečností (usvědčen z exhibicionizmu).“ Žádné důkazy ani náznaky se ovšem nedochovaly. Po údajné spolupráci s StB nejsou žádné stopy. Pro Aktuálně.cz zpěvák před lety uvedl, že po něm StB nikdy nic nechtěla a nebyl vydírán: „Neprojevovali zájem, že bych já jim mohl pomoci. S nimi jsem netančil.“ Svůj spis ani výpověď jeho přítele, psychiatra Zdeňka Dytrycha prý nikdy Gott neviděl. „Bojím se, že nahlédnu a ztratím úplně iluze,“ uvedl.
To jsou jen střípky z mozaiky o Karlu Gottovi. Nikdo není bez chyby, i takové legendy jakou byl Karel Gott, mají nějakého kostlivce ve skříni. Jak to skutečně bylo stran jeho diagnózy, věděl jen on sám. Jeho touha po publiku byla ovšem nesporná. Zdravá soutěživost? Možná. Co vše byl ochoten udělat pro tak neodolatelný opojný pocit, když se na něj upírají zraky posluchačů? Hlasitý potlesk byl pro něj skoro jako droga. Je celkem i pochopitelné, že se tento idol dostal do hledáčku všemocné StB. Zejména v 70. letech, kdy na jeho konto vypovídal psychiatr Zděněk Dytrych, agent StB. Neprozradil sice vše, ale naznačil mnohé. Je to minimálně dobré k zamyšlení nad tím, zda jsme vůbec ochotni připustit, že by ten, z nějž jsme si udělali legendu, by nemusel být až tak dokonalý, jak jsme jej po řadu let vnímali.
Zdroje:
1) KLUSÁK, Pavel. Gott: československý příběh. Brno: Host, 2021. ISBN 978-80-275-0598-2.
2) SNÁŠEL, Martin. Karel Gott ve spárech StB. V Praze: Antonín Boráň - Bondy, 2009. ISBN 978-80-904471-0-3.
3) REMEŠOVÁ, Michaela a MÁCHA, Dalibor. Když milenky pláčou--: devět žen Karla Gotta. Praha: Formát, 1999. ISBN 80-86155-40-4.
