Článek
Za svůj život toho stihl mnoho. Prodal desítky milionů alb, a to nejen u nás, ale také v zahraničí. Tento nositel romantického sentimentu, několikrát oceňovaný Zlatý slavík, bývá označován za náš „národní poklad“.
Karel Gott se narodil jako jedináček. Citlivý hoch, který chtěl být malířem, měl velmi blízký vztah ke své mamince. Ta s ním trávila hodně času, neboť byla ženou v domácnosti. „Rád jsem naslouchal jejímu vyprávění o idolech jejího mládí. Jak třeba s tátou rádi chodívali do karlovarského Puppu tančit, když tam vystupoval R. A. Dvorský celý v bílém včetně klavíru,“ vzpomínal v jednom rozhovoru v roce 2011.
Byla to maminka, která jej podporovala v jeho uměleckém snu, když skládal umělecké zkoušky na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově. Jeho otci se nejspíš muselo ulevit, když se jeho syn na školu nedostal. Měl totiž se synem jiné plány. Poválečná doba přála dělnické třídě a tak se šel Karel nakonec učit elektromontérem.
Karel Gott starší byl pragmatik. Z dělníka ve Škodových závodech se postupně vypravoval na vysoké pozice. Rok 1948 mu jako komunistovi otevřel dveře k postu ředitele továrny na vzduchotechniku Janka Milevsko. Na ředitelském křesle seděl v letech 1951 – 1952. Řadu let pak zastával vyšší posty na ministerstvu těžkého průmyslu. Dokázal si vytvořit konexe, mezi vysokými komunisty měl několik přátel. Svou sociální síť nejspíš několikrát využil, když intervenoval ve prospěch svého syna.
otec Karla Gotta, 50. léta
Je známo, že Karel Gott na počátcích své hudební kariéry vystupoval pod pseudonymem. Můžeme se jen dohadovat, proč tajil své skutečné příjmení. Jednou z verzí je, že věděl, že by jeho otec nebyl nadšený z jeho večerních vystoupení. Nejspíš by mu ostře vynadal.
Svou lásku k hudbě před otcem ale nakonec stejně neschoval. Paradoxně k tomu pomohl jeden průšvih, kdy byl zadržen Veřejnou bezpečností. Ještě jako osmnáctiletý mladík, v roce 1958, totiž masturboval na stanici tramvaje. K jeho smůle si jej všimly dvě čtrnáctileté procházející dívky a běžely tento incident oznámit strážníkovi. Jeho otec, tou dobou už pracovník na ministerstvu, byl předvolán. Těžko říct, zda jeho postavení mělo nějakou váhu. Karel Gott vyfasoval pokutu 200 korun a zápis do trestního rejstříku.
Kvůli své sexuální frustraci vyhledal zpěvák odbornou pomoc. Seznámil se s podnikovým psychiatrem ČKD, Zdeňkem Dytrychem. Jejich vztah přerostl v přátelství. Díky jeho posudku mohl z ČKD nastoupit na konzervatoř. Po vyučení totiž pracovník nesměl po několik let opustit závod, do nějž dostal umístěnku. Přeci jen když do někoho strana a vláda investovala, bylo potřeba si pár let „odkroutit“. Díky dobrozdání o zdravotní indispozici od doktora Dytrycha se Karlovi ale z ČKD podařilo odejít.
Přítel Dytrych také dokázal rodičům Karla vysvětlit, jak je důležité, aby se věnoval hudbě. Pokud by totiž neuspokojoval své exhibicionistické potřeby, nevystupoval by veřejně, byl by z povahy své poruchy nešťastný a možná i trestně odpovědný. A tak otec Karla Gotta ač asi nerad, ale racionálně vyhodnotil, že bude lepší, když se jeho syn bude realizovat na jevišti, než onanovat někde na ulici.
Karel Gott v NSR
Na základě zdravotního nálezu dostal Gott mladší také „modrou knížku“, takže se vyhnul základní vojenské službě. Je otázkou, zda svou roli mohl sehrát i vliv jeho otce, coby náměstka ministra. O jeho intervenci nicméně můžeme mluvit v době, kdy byl v roce 1962 Karel Gott mladší opět přistižen při masturbaci, tentokrát v tramvaji. Uspokojování své touhy tehdy přičítal svému pracovnímu stresu. Opět byl přizván jeho otec, jehož postavení je v protokolu přímo zaprotokolováno. Aby případ nevyvolal moc velký rozruch, bylo jeho veřejné projednávání zrušeno.
A nebylo to naposledy, kdy otec intervenoval ve prospěch svého syna. V roce 1971, kdy se Zlatý Slavík a bratři Štaidlové nevrátili z turné v Německu, využil svých známostí mezi vysokými komunisty a žádal, aby byl synovi prodloužen legální pobyt v Německu. Nedovolené opuštění republiky bylo podle zákona bráno jako trestný čin.
Tentokrát netahal z kaše jen syna, ale i sebe, hrozilo, že přijde o svůj majetek. Před tím, než zpěvák odjel na turné, převedl totiž na své rodiče svůj podíl na domě. Zákon vztahující se na emigranty umožňoval takové darovací smlouvy anulovat a umožnit zabavení majetku.
Podezřelé byly i machinace na zpěvákově účtu. „Ze tří vkladních knížek Karla Gotta bylo v době od 30. 4. 1971 do 10. 5. 1971 vybráno celkem 199 000 Kčs, takže zůstatek činí 3395 Kčs. Na vkladní knížku jeho matky byla v téže době převedena částka 234 000 Kčs, tento převod neoprávněně zařídil Karel Gott starší.“ stálo ve spisu StB.
Zkrátka byl to pořádný průšvih. Pavel Klusák ve své knize o Gottovi popisuje, jak konexe Karla Gotta staršího a také otce bratří Štaidlů, který byl veden jako spolupracovník StB, dopomohly k tomu, že se anulovalo trestní stíhání a bylo vydání delšího povolení k pobytu v západní Evropě. Domohli se i záruk, aby se mohli synové vrátit zpět a byli ušetřeni sankcí.
Karel Gott starší řešil finanční záležitosti svého syna i o několik let později. V roce 1979 si všiml, že jeho synovi nedorazilo očekávaných 221 tisíc korun, a tak to začal řešit. „Otec Karla Gotta se dostavuje 17. července 1979 před polednem na pobočku spořitelny na Praze 8, aby oznámil, že synovi nedorazily peníze, které očekával. Jde o vysoké honoráře za roky 1976 a 1977,“ píše ve své knize Tomáš Padevět. Ukázalo se, že peníze omylem dorazily na účet zpěvačky Hany Hegerové, která si toho údajně zprvu nevšimla. Když se na to přišlo, žádala zpěváka o schůzku, aby se záležitost vyřešila mimosoudně. Ten ji však ignoroval, údajně na popud otce. Bál se, že by Hegerová mohla na jeho syna nějakým způsobem psychicky působit a on by mohl z neznalosti finančních otázek přistoupit na nějaké nevýhodné drobné splátky. Důsledkem toho všeho strávila Hegerová v 80. letech půl roku ve vězení za zpronevěru. Spekuluje se, že v tom mohla mít prsty StB.
V roce 1982 otec Karla Gotta zemřel. Když byl na tom jeho otec špatně, zpěvák plánoval koncerty, které pak kvůli smrti svého otce nezrušil. „Ne, nechtěl jsem být sám. A lidem jsem to přece nemohl udělat! Koupili si lístky, chtěli se pobavit, těšili se na mne… Večer, kdy táta zemřel, jsem měl zrovna po premiéře vánočního koncertního turné. Říkal jsem si: Budeš sedět sám doma a přemýšlet o tom? A tak jsem pozval domů kluky ze Štaidlovy kapely a povídali jsme si až do rána,“ uvedl v roce 2011. V rozhovoru popsal i svůj vztah k otci: „Vedli jsme spolu takové žabomyší války. Takové, které mezi sebou často vedou synové a otcové. Často jsme se přeli třeba kvůli politice. Jednou jsem o tom všem povídal textaři Eduardu Pergnerovi a on na hudbu Pavla Vaculíka napsal v roce 1994 krásný text a písničku nazval Tátovi. Takový krásný sentiment. Byl jsem za ni moc rád. Ale tátovi dlužím daleko víc.“
Svému otci zdá se, vděčil za mnohé. I když měl blíže ke své mamince, je jasné, že jej měl otec rád. Sice s ním jeho otec netrávil tolik času a nehýřil nadšením z jeho pěvecké kariéry, ale postavil se za něj, když bylo potřeba. Zpěvák z něj měl nejspíš respekt, i když se názorově rozcházeli. Do jeho vybudované image se ale jeho otec moc nehodil, a tak zůstával spíše v pozadí.
Zdroje:
1) KLUSÁK, Pavel. Gott: československý příběh. Brno: Host, 2021. ISBN 978-80-275-0598-2.
2) SNÁŠEL, Martin. Karel Gott ve spárech StB. V Praze: Antonín Boráň - Bondy, 2009. ISBN 978-80-904471-0-3.
