Článek
Pocházela z rodiny bankovního ředitele. Navštěvovala baletní školu a vystudovala gymnázium. Na vysokou školu ekonomickou se nedostala kvůli svému třídnímu původu. Na začátku 50. let absolvovala odborný divadelní kurz při státní konzervatoři, následně se stala členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. Divadelní zkušenost se promítla do jejího hudebního projevu, její výsadou byla schopnost dramaticky interpretovat text. Kariéra se na krátký čas protkala i s jejím osobním životem, když se v roce 1954 provdala za divadelního ředitele Dalibora Hegera, se kterým zplodila svého jediného syna Matúše. Manželství však nemělo dlouhého trvání, vydrželo pouhé 3 roky. „Matúš se narodil do nelehké situace. Bylo to neplánované dítě, nebyli jsme připraveni. Ani já ani jeho otec, ten navíc odešel na vojnu a já zůstala na všechno sama,“ vzpomínala po letech Hegerová na období, kdy dala kariéře přednost před rodinou. Když získala angažmá v Praze, nechala syna na výchovu jeho otci. „Já jsem ho nemohla mít u sebe, bydlela jsem v podnájmu, měla spoustu práce a peněz nebylo nazbyt,“ komentovala své rozhodnutí vzdát se syna Hegerová.
Práce měla vskutku hodně. V 60. letech vystupovala v pražském Divadle Rokoko, dále v divadle Semafor, zahrála si také ve filmu - Kdyby tisíc klarinetů. Vystupovala nejen doma, ale i v zahraničí. Během své dlouhé kariéry dosáhla velkých mezinárodních úspěchů. V 70. letech se pravidelně umisťovala v první desítce ankety Zlatý slavík. Lidé milovali její známé písně, jako byly např. Čerešně, Levandulová, Vana plná fialek, nebo Tak abyste to věděla.
V roce 1979 se stala událost, která ji dostala do vězení. Na její účet přistál omylem honorář určený Karlu Gottovi. V médiích se v souvislosti s trestním stíháním Hany Hegerové objevilo několik nepřesností, například to že na její konto přiletěl milion. Ve skutečnosti šlo o nižší částku, konkrétně o 214 285 Kčs. Nicméně i tak to na tu dobu byla ohromná částka. V té době, si totiž průměrný obyvatel ČSSR za celý rok vydělal zhruba 30 tisíc korun.
Zpěvačka si peníze nechala, tvrdila, že si toho zprvu ani nevšimla. „Svým finančním záležitostem jsem nikdy nevěnovala velkou pozornost. Neměla jsem přehled o svém kontě, ani o tom, jaké částky jsem půjčila známým. Pokud mi chodily výpisy z účtu, tak jsem je ani neotvírala a skladovala je tak, jak přišly.“
Na to, že došlo k chybné transakci, měl podle autora knížky Carmen – skutečný život Hany Hegerové upozornit otec Karla Gotta. „Otec Karla Gotta se dostavuje 17. července 1979 před polednem na pobočku spořitelny na Praze 8, aby oznámil, že synovi nedorazily peníze, které očekával. Jde o vysoké honoráře za roky 1976 a 1977,“napsal Tomáš Padevět. Za tímto omylem, který paní Hegerovou stál několik měsíců života za mřížemi, stála bankovní úřednice, která chybně přetrhla vyplněné příkazové šeky dvou umělců a následně špatně slepila odtržené pravé části složenek k levým.
Karel Gott, 1983
Následovalo jednání ve státní bance, kde paní Hegerová závazek uznala a projevila ochotu peníze vrátit. Avšak když ji právník požádal o podpis písemného prohlášení, zpěvačka to odmítla. Chtěla se poradit s advokátem. Přislíbila, že se druhý den do banky vrátí, nicméně již nedorazila. Dle zmíněné knihy se paní Hegerová snažila Karla Gotta kontaktovat. Napsala mu dopis, ve kterém stálo: „Karle, zoufale, ale marně Vás už třetí den volám, telefonní číslo heká, frká, ale nikdo to nebere, snad je špatné. Dík jednání v bance mám Vaši adresu. Nutně, ale opravdu nutně s Vámi potřebuji mluvit.“ Ke schůzce však nedošlo. Karel Gott jí měl údajně na popud svého otce ignorovat. Otec nad synem držel ochrannou ruku. Obával se, že by mohl být jeho syn neznalý finančních otázek zmanipulován do nevýhodných drobných splátek.
Pokus o mimosoudní dohodu selhal, došlo tedy k soudu. Hegerová byla souzena a odsouzena. Dle rozsudku spáchala trestný čin zatajení věci z majetku v socialistickém vlastnictví. Od soudu odcházela s ročním nepodmíněným trestem odnětí svobody. Částku, která ji nenáležela, Hegerová vydala v průběhu trestního stíhání.
Hrozilo jí až 5 let vězení, nakonec v base strávila jen půl roku. Významným způsobem jí totiž pomohla Jiřina Švorcová (Žena za pultem), která byla předsedkyní Svazu českých dramatických umělců a členkou ÚV KSČ. „Když paní Hegerovou vyšetřovali, obrátila se na mě se žádostí o pomoc, které jsem vyhověla,“ uvedla před lety herečka. V říjnu 1980 napsala Husákovi žádost o milost pro paní Hegerovou a prezident jí v dubnu 1981 vyhověl.
V jednom rozhovoru vzpomínala paní Hegerová na dobu, kdy vyšla z vězení: „Měla jsem holínky, bylo léto a bylo mi v nich horko. Ale doteď si nemohu na nic stěžovat. Hodně mě to obohatilo. A dodnes si vážím toho, že můj byt má kliku u dveří, kterou ty dveře mohu otevřít a zavřít. A že se můžu podívat na hodinky a vědět, jestli je ráno nebo večer. Ve vězení jsme se řídily sluníčkem, které do cely vstupovalo přes mříže. Zeptaly jsme se dozorčího, kolik je hodin, on nám odpověděl a my udělaly čárku na zeď, a potom už naše hodiny bylo jenom slunce.“
Svůj trest si paní Hegerová odpykala. Pobyt ve vězení měl vliv na její životní hodnoty. „Jak se vždycky říká, že zdraví je nade všechno, tak jsem poznala v životě i takovou situaci, kdy jsem říkala – svoboda nade všechno. Co se zdravím, když nemůžete nic,“ vzpomínala paní Hegerová na dobu za mřížemi.
Tento morální škraloup, kdy paní Hegerová včas nevrátila peníze, které jí nepatřily, její popularitě neuškodil. V pozdějších letech získala několik ocenění. Například v roce 2002 ji Václav Havel ocenil medailí za zásluhy a o 10 let později obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1 a šek na 250 000 Kč.
Zdroje:
