Článek
Helena Vondráčková patří k nejvýraznějším osobnostem českého šoubyznysu. Nedá se jí upřít talent a pracovitost. Mnoho lidí ji má spojenou s její popularitou za minulého režimu, některým leží v žaludku za to, že i během normalizace mohla cestovat a účinkovat v zahraničí. Vznikla dokonce fáma, že si ke kariéře pomohla mileneckým vztahem s vlivným politikem, Lubomírem Štrougalem. V rozhovoru pro iDNES.cz tuto aféru rázně popřela. Někdo si ji prý splet s jeho dcerou, která jí byla typově podobná.
Na tom, že byla za minulého režimu tak populární nevidí nic špatného. „Nikdy jsem nedonášela, nikdy nevstoupila do strany. Na rozdíl od mnohých, kteří nebyli zdaleka tolik na očích jako já. Žila jsem a pracovala tady v určité době, jako žilo a pracovalo 99 procent národa. S tím rozdílem, že nebyli na očích jako já,“ sdělila v roce 2006. Na své úspěchy je pyšná. To, že mohla takto cestovat, přisuzovala také svému talentu na jazyky. „Za to vděčím rodičům. Pořád slyším tatínka, jak mi říká: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Rodiče mi platili soukromé hodiny angličtiny a němčiny. V Slatiňanech, kde uplatnění cizích jazyků vskutku nehrozilo a o cestování jsme také jen snili. Ale táta prohlašoval, že to nevadí. Že si budu moct číst cizí knížky, poslouchat hudbu, rádio. Razil teorii, že nestačí jen dělat to, z čeho je okamžitě užitek, ale myslet víc do šíře. Na gymnáziu jsem si ještě přidala francouzštinu a pochopitelně jsem měla povinnou ruštinu. Jazyky mne mimochodem ohromně baví. Mám pro ně vášeň. Dokonce jsem se kdysi docela vážně rozhodovala mezi konzervatoří a filologií,“ prozradila.
I když umí perfektně německy, o emigraci například do Německa, kde si ji oblíbili, prý neuvažovala. „Emigrace, ne ta vynucená, ale jako osobní volba, s sebou totiž nesla i kus bezohlednosti. Musela bych se smířit s tím, že už třeba nikdy neuvidím rodiče. Nebudu vědět, co se s nimi děje ve stáří, a když ano, tak je stejně nebudu moct podpořit, třeba v nemoci. Stejně tak se emigrant musel vnitřně srovnat s faktem, že si pak už jeho sourozenci ani neškrtli, že jejich děti, které vás třeba vůbec neznaly, nesměly studovat. Ten odchod musel člověk vnímat komplexněji, ne jen z pozice, co je přijatelné pro něj. Mám, nebo tedy měla jsem velmi soudržnou rodinu. Nebyla bych schopná myslet jen na sebe,“ zhodnotila před lety svůj postoj k emigraci.
Yvonne Přenosilová
Kdo emigroval, byla například zpěvačka Yvonne Přenosilová. Zavařila si totiž podpisem manifestu 2000 slov v roce 1968. Následně byla pod psychickým terorem od rána do večera. „Zvedla jsem telefon a slyším: „My ženy z ČKD… My dělníci z Kladna. Počkej, co ti uděláme, ty k*ávo. Rozbijeme ti hubu, zabijeme tě.“ Používali jen množné číslo, i v anonymech. Ne já Tonička, ale my ženy,“ prozradila zpěvačka po letech v jednom rozhovoru s Martinem Moravcem v roce 2006. Reálně se bála, že jí někdo ublíží. Až do emigrace ji hlídala jedna romská rodina, která bydlela naproti. „Během toho teroru jich za mnou pár přišlo a já si říkala, že je konec. Že mě klepnou palicí. Řekli: „Já jsem Dežo, já Fraňo, my víme, co se vám děje, a vy ste naša, víte? My vás budeme hlídat.“ Takže až do emigrace jsem chodila do biografu s Dežou, a když film skončil, tak už byl připravený Fraňo, aby mě doprovodil.“ Nakonec emigrovala do Německa.
Yvonne Přenosilová
Karel Gott
Yvonne si dopisovala například s Jirkou Štaidlem, který mohl s Karlem Gottem přijet alespoň do Mnichova. Nechybělo málo a Karel Gott by za hranicemi zůstal také. „Jeden čas se Karel Gott a bratři Štaidlovi rozhodli, že zůstanou ve Vídni. Ale pak se dostal Karel pod těžký tlak a vrátil se. Vrátila se i většina jeho kapely, protože měli rodiny,“ prozradila Yvonne. V knize Karel Gott ve spárech StB se o tomto pokusu o emigraci můžeme dočíst více. V roce 1971 se v Německu konalo turné, které mělo trvat zhruba týden. Po jeho skončení se většina hudebníků s Gottovy doprovodné skupiny vrátila zpět do vlasti. Karel Gott a bratři Štaidlové ale v Německu zůstali. Byl zde v té době na vrcholu popularity. To znejistilo StB. Když vypršela lhůta pro jejich návrat, Bild Zeitung uvedl zprávu, že se Gott rozhodl zůstat v Německu. V kontextu doby to byl celkem problém, protože nedovolené opuštění republiky bylo podle zákona bráno jako trestný čin. Odejít tehdy znamenalo odejít navždy, dotyčný se musel smířit s konfiskací majetku. Na to se zdá Karel Gott myslel, podle záznamů StB zpěvák před odjezdem do Německa převedl svůj majetek na své rodiče. Ve spisu StB mimo jiné stojí: „Z dosavadních výsledků vyšetřování, zejména domovních prohlídek, vyplývá, že Karel Gott v březnu a dubnu letošního roku (1971) daroval svým rodičům třetinové podíly na domě v Praze 10 a v Jevanech, jejichž celková hodnota byla předběžně ohodnocena na částku 1100 000 Kč. Zařízení obou domů se většinou skládá ze starožitností, a toto se předběžně odhaduje na částku asi 400 000 Kčs. Protože vše nasvědčuje tomu, že darování nemovitostí rodičům bylo součástí přípravy k odchodu Karla Gotta do zahraničí, bude dán podnět k zahájení trestního řízení o neplatnosti darovacích smluv.“
Rodiče Karla Gotta museli čelit šikaně ze strany StB. Nejen domovní prohlídky a výslechy, ale i hrozba zabavení jejich majetku. To se samozřejmě ke slavnému zpěváku doneslo. Poslal na úřady do Prahy dopisy, ve kterých tvrdil, že neměl v úmyslu emigrovat, že pouze takto protestoval proti tomu, že se některé jeho písničky nesměly vysílat, stěžoval si, že dostává pozdě odměny za zahraniční koncerty a že je v televizi šikanován za své extravagantní oblečení. Režim si byl vědom, že kdyby Gott emigroval, byl by to problém a tak bylo rebelující trojici nabídnuto, že se jim nic nestane, nebudou mít žádné sankce, pokud se vrátí.
Karel Gott
Waldemar Matuška
Odjet za kopečky a nevrátit se, nebylo jen tak. Svým způsobem všechny šokovalo, když se v roce 1986 rozhodl emigrovat Waldemar Matuška. Patřil v té době mezi normalizační ikony, mohl jezdit do zahraničí na koncerty i na dovolenou. I když občas vypustil z úst něco nevhodného vůči režimu, ve výsledku to vážnější důsledky nemělo. Mnoho papalášů ho mělo rádo. Stejně jako tajemník KSČ pro kulturu Müller, který chodil na všechny Waldovy oslavy.
V létě 1986, když si Matuškovi vzali po koncertním turné skupiny K.T.O. v USA dovolenou, možná sami ještě netušili, že už tam zůstanou natrvalo. Postupně se jim, ale čím dál víc, honily myšlenky na téma, co by se stalo, kdyby s tehdy téměř devítiletým synem Waldemarem emigrovali. Walda měl po krk cenzury, vadil mu svět, kdy si lidé něco sice myslí, ale něco jiného říkají. A tak po diskuzi s manželkou Olgou požádali o politický azyl.
Jeho krok zaskočil mnohé, nejen jeho známé, členy kapely K.T.O. ale i komunistické úřady. Následovalo odnětí titulu zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. Byl mu také zabaven majetek, včetně bytu na Václavském náměstí, který pak získal František Janeček.
Kapela K.T.O., ve které Matuška účinkoval, dostala dočasný zákaz vystupování. „To nebyl problém, ale katastrofa. Nesměli jsme hrát, museli jsme prodávat věci, abychom vůbec měli peníze, měli jsme malé děti… Šli jsme dělat civilní povolání a trvalo to skoro dva roky, než nám schválili nový program,“ prozradil před rokem Petr Třebický, člen kapely. „Když Walda odešel, všechny nás vyslýchala StB, která si do těch spisů navymýšlela různé věci a lži. Takže Walda s Olinou byli trošku naštvaní, ale pak zjistili pravdu, jak to bylo. Nakonec jsme se sešli a jeli dál až do jeho smrti,“ dodal.
Jak uvedla Helena Vondráčková, emigrace se netýkala jen onoho dotyčného člověka, který se pro ni rozhodl. Šlo o rozhodnutí, se kterým se vezla celá rodina, přátelé a spolupracovníci. Zároveň mnozí tímto způsobem přišli ze dne na den o své blízké a zůstali tu na vše sami.
Zdroj:
4) RADIMOVSKÁ, Dáša a KENT, James. Walda žije!. Portréty. [Praha]: Imagination of People, 2007. ISBN 978-80-254-0015-9.
6) SNÁŠEL, Martin. Karel Gott ve spárech StB. V Praze: Antonín Boráň - Bondy, 2009. ISBN 978-80-904471-0-3.
