Článek
Má devítiletá dcera vnímá svět trochu jinýma očima. Má Aspergerův syndrom, což se projevuje například tím, že je neobratná v sociálním kontaktu, mívá přehnané reakce, špatně snáší změny. Snažíme se na jejích obtížích pracovat, navštěvuje pravidelně aktivity zaměřující se na rozvoj sociálních dovedností. Je pro ni náročné navázat s někým přátelství a udržet si ho.
Při cestách do školy si všimla kočky, která se volně pohybuje po městě. Údajně má svého majitele, který ji nechává volně pobíhat. Do kočky se dcera zamilovala, začala ji pravidelně krmit. Většinu ze svého kapesného začala dávat na krmení pro kočku. Z pohledu rodiče samozřejmě vnímám případné riziko přenosu blech, na druhou stranu také vidím, jak se dcera učí o někoho pečovat, buduje si k někomu vztah, zacházet s penězi, což je pro ni vzhledem k její diagnóze velmi důležité. Lepší než kdyby své peníze utrácela za energy drinky a brambůrky jako jiné děti.
Jednoho dne se v našem okolí objevily letáky, prostřednictvím kterých se jedna paní snažila zjistit informace o majiteli této kočky. Chtěla se s ním domluvit na návštěvě veterináře, neboť kočička měla kožní problém s oušky. Dcera, jelikož nechtěla, aby kočička trpěla, vypátrala, kde majitel bydlí a paní zavolala.
Následující den, když jsme šli do školy, kočka nikde. To dceru samozřejmě vykolejilo. Snažila jsem se jí vysvětlit, že třeba někde spí, nebo že ji ošetřili ta ouška a tak se nyní někde zotavuje. To jí naštěstí trochu uklidnilo.
Cestou ze školy mi pak s pláčem volala, že je kočka v útulku a že se bojí, že už ji nikdy neuvidí. Navštívila totiž po škole jednu paní, která se podílela na záchraně kočky. Ta ji sdělila, že kočička byla chycena a přenesena k veterináři, ten jí ouška ošetřil a následně že zamířila do útulku, kde se o ni postarají. Celé odpoledne jsme pak strávili uklidňováním, že je tam kočičce dobře a že se pokusím zjistit, zda bychom ji mohli navštívit. Dcera začala vyhledávat informace, jak to v útulku vypadá i to, že je běžné příchozí kočky v útulcích vykastrovat. Pokud jsou divoké či polodivoké, vypouští se zpět do místa odchytu. Kastrace koček je způsob, jak se města brání přemnožení toulavých koček. Například město Hradec Králové nabízí 1000 korun za kastraci kočičích mazlíčků. Chtějí tak zamezit jejich nekontrolovatelnému množení.
Další den jsem začala zjišťovat, kde se kočka nachází a zda by ji bylo tedy možné ještě někdy vidět. Bylo mi líto dcery, která se ve snaze pomoci kočce dostala do situace, kdy padala silná slova o tom, že pokud kočka nebude žít, nechce žít ani ona. Bylo mi líto i té kočky. Zvíře, které je zvyklé na volný pohyb, bylo nyní někde zavřené. A to vše odstartoval v podstatě dobrý úmysl.
V útulku mi sdělili, že tam kočka není. Zjistilo se, že kočka má majitele a že umístění do útulku má svá pravidla. Prý ta paní, která ji dovezla, se rozhodla, že to bude řešit po vlastní ose. Tak jsem kontaktovala dotyčnou zachránkyni. Paní byla vstřícná, informovala nás o tom, že je zvíře v pořádku, že na vlastní náklady řešila veterinární ošetření, a nyní se u ní kočka zotavuje. Umožnila nám i návštěvu. Majitel se prý nijak neangažoval.
Paní nám popisovala, jak byla kočka odchycena, že se to neobešlo bez šrámu, protože se zvíře při nechtěném omezení osobní svobody bránilo. Pak se ale kočička zklidnila. Při návštěvě bylo vidět, že je o ni dobře pečováno. Při dotazu, zda bychom si ji nevzali domů, jsem musela říct ne. Nemyslím si, že by zvíře zvyklé na volný pohyb patřilo do panelového bytu. Máme 4 děti, a jak říkal manžel, i ten zahradní šnek, kterého si jedna z dcer vzala domů je na nás moc.
Kočka zachráněna, ale co sní dál? Podle paní, u které jsme byli na návštěvě, se majitel o kočku nestará tak, jak by bylo žádoucí. Nelíbilo se jí, že ji nechává takto volně pobíhat. Což jak jsem následně zjišťovala, je dokonce bráno jako přestupek, za který hrozí pokuta. Taková situace totiž může být posouzena jako únik zvířete a porušení povinnosti podle § 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání, tj. učinit opatření proti úniku zvířete.
Část dětství jsem strávila na vesnici, kde bylo přirozené, že se kočky volně pohybují. Můj táta bydlel v chalupě, kde se už vystřídalo několik koček. Nikdo tehdy neřešil, jak kočkám zamezit ve volném pohybu mimo dům a zahradu. Neslo to s sebou riziko přejetí kočky autem, to už ale tak nějak k vesnickému životu prostě patřilo.
Mít takového domácího mazlíčka zkrátka není jen tak, nejde jen o finanční stránku věci. Když jsme se z návštěvy vraceli domů, dcera byla šťastná, že kočku mohla ještě vidět. Doma pak pročítala knížky o kočkách a řešila, že by pro ni udělala speciální kočičí dům. Následující dny mluvila převážně o kočce.
Když jsme nedávno kočku opět viděli v ulicích, dcera byla nadšená. Paní se rozhodla kočku vrátit do jejího přirozeného prostředí, což vnímám jako správný krok. Zvíře je na ulici zvyklé, těžko by se převychovávalo. Nyní bude asi i více opatrné na to, aby nebylo znovu zachráněno.
Zdroje:
