Článek
Překvapený byl i jeho lékař, Miroslav Čerbák: „O sebevraždě sice mluvil často, ale vždy s dovětkem, že na to, aby to udělal, se má moc rád.“ Českolipský lékař strávil s populárním hercem večer před tím, než se druhý den rozhodl pro dobrovolný odchod ze světa. Zašli si i s jeho paní a řidičem pana Brodského do místního hostince na večeři, a dle jeho slov ten večer panovala velmi dobrá nálada. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že je to naposledy.
Druhý den jednaosmdesátiletého herce nalezli mrtvého. Mnozí si mysleli, že jej možná někdo zabil. Policie nicméně měla po pár hodinách jasno. Brodský se zabil střelnou zbraní, kterou si kdysi pořídil kvůli zlodějům. Důvodem, proč na sebe vztáhl ruku, měla dle jeho blízkých být obava ze zhoršujícího se zdravotního stavu. Bál se, že by se dostal do situace, kdy by byl v tak hrozném zdravotním stavu, že by potřeboval něčí péči. Brodského trápily zdravotní problémy. Byl po mozkové mrtvici, bojoval se stálou únavou a vyčerpáním. Sebevraždu si nejspíš naplánoval. Odpoledne před osudným dnem odvezl svého milovaného jezevčíka Huga z chalupy na hlídání do Sloupu ke známým a večer se šel naposledy pobavit s přáteli.
Chmurné myšlenky prý v tomto ročním období míval, nicméně nikdo si nechtěl připustit, že by se skutečně zastřelil. Ze smrti si dělával legraci. „Propadla jsem panice, že jsem tatínka vůbec neznala. Dala bych bývala ruku do ohně za to, že ho nikdy nenapadne něco takového udělat. Proto jsem tomu nemohla dlouho uvěřit a nedokážu se smířit s formou jeho odchodu.“ Uvedla jeho dcera Tereza Brodská.
Pohřeb jen pro pozvané
Nebyla to „jen“ tatínkova smrt, co musela Tereza a její bratr Marek Brodský rozdýchávat. Tatínka nechali pohřbít ve Slunečné na Českolipsku, kde měl svou milovanou chalupu. V rozhovorech a článcích o Slunečné a chalupě mluvil více než o Praze. Jezdíval tam pravidelně, bez ohledu na počasí. Místní lidé Brodského měli velmi rádi, nevnímali ho jako celebritu, ale jako chalupáře, dobrého souseda a člověka. Je logické, že měli potřebu se s ním jít naposledy rozloučit. Pohřeb se konal v českolipské obřadní síni, rodina chtěla smuteční obřad pouze v rodinném kruhu. Nejspíše byli mírně v šoku, když se s Brodským přišly rozloučit čtyři stovky lidí. Ti byli překvapeni, že na ně dohlíží desítky policistů a že vstup do hřbitovní síně hlídali najatí bodyguardi, kteří bránili vstupu lidem bez pozvánky.
Odstranění kříže z hrobu
Místo posledního odpočinku bylo vybráno dle Brodského přání. Byl uložen na místo, kde odpočívají také jeho rodiče. O své smrti detailně přemýšlel, přál si skromný hrob, který by zdobil jen kámen porostlý mechem z místního lesa. Jaké zděšení pak čekalo jeho děti, když jednou přijely na jeho hrob a vedle kamene stál zabetonovaný velký dřevěný moravský kříž, který si prý Brodský na svém hrobě nepřál.
Hrob Vlastimila Brodského
Brodský totiž rád mluvil také o tom, z jakého dřeva chce mít rakev a tak se jeho sousedé chopili iniciativy a dle Terezy mu vyrobili velký dřevěný kříž. „Tatínek ho ale nechtěl. Sousedům to neřekl, protože mu to bylo trapné. A tak ho raději schoval do dílny na chalupě,“ sdělila Tereza. „Nechápu, že si někdo může na cizím hrobě bez našeho svolení něco takového dovolit.“
S bratrem kříž nechali odstranit, což samozřejmě u sousedů vyvolalo nevoli. Hercovy děti pomlouvali, kde se dalo. Opět se chopili iniciativy a na hrob opět zabetonovali velký dřevěný kříž. „Mysleli jsme, že se nám to zdá. Na hrobě byl kopec betonu, v něm železná roura a na ní kříž,“ sdělila herečka Blesku. Pochopili, že je marné znovu kříž odstraňovat a tak ho tam tentokrát nechali. „Řekli jsme si, že bychom tam stejně našli další. A taky že táta se tomu tam nahoře určitě směje! Navíc ti sousedé to přece dělají z lásky k němu.“
Celá záležitost s křížem je zdá se nedorozuměním. Podle některý místních dřevěný kříž vyrobil sám Brodský. Byl totiž vášnivým kutilem. Zdá se, že i oni mu jen chtěli splnit přání a tak kříž, který nejspíš někdo nalezl v jeho dílně, nechal dát na jeho hrob.
Rychlý prodej chalupy
Rozhořčení obyvatel obce Slunečná vyvolal také prodej Brodského chalupy. Tu jeho děti po smrti herce okamžitě prodaly. „Byl to dobrý nápad. Ani jeden z nás by tam vteřinu nevydržel,“ řekla Tereza, která na chalupě strávila část dětství. „Tak tady to je, ten můj. Tady v tom rybníčku kdysi bývali kapři a cachtaly se moje děti. Teď už je téměř zelený…A tady mám zahrádku vlastně v lese,“ rozplýval se před smrtí Brodský nad svou chaloupkou.
Na místě staré roubenky stojí nyní nový dům. Podle místních je to samozřejmě škoda. Mrzelo je, že si jeho děti nedaly ani tu práci, aby našly kupce, kteří by chalupu ponechali v původním vzhledu. Podle Terezy ale roubenku nešlo zachovat, byla prý tak prožraná dřevomorkou, že novému majiteli nezbylo než ji celou zbourat.
Ve Slunečné o potomcích Vlastimila Brodského nemluvili zrovna v dobrém, Tereza zase přiznala, že se této obci raději vyhýbá. Připomíná ji tragickou smrt jejího otce. Občas přijede tátovi zapálit svíčku na hrob a popovídat si sním. Pravidelně tak činí před Vánoci a na jeho narozeniny. „Tolik nás bavilo si povídat. On se svěřoval mně a já jemu. Když před tím hrobem stojím, rekapituluji svůj celý rok. Zpovídám se tátovi, co se mně povedlo, co jsem pokazila a tak. Vždycky mi to moc pomůže.“
Na skromný hrob chodí pravidelně zapalovat svíčku i sousedé. Na trpkost při pohřbu Brodského, na odstranění kříže a prodej chalupy si možná tu a tam ještě vzpomenou. Jistě ale převažují hlavně dobré vzpomínky na Brodského, jako dobrého člověka s pověstným černým humorem a velkým hereckým talentem.
Zdroje:
1) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství. [Praha]: Fany, 2013. ISBN 978-80-905355-2-7.
