Článek
Zlatý Slavík se za svůj život dostal několikrát na dno. Jednou z největších životních ran pro něj byla jistě smrt dvojčátek, které mu porodila jeho první manželka Jiřina Šťástková. Holčičkám bylo pár měsíců, když se jim osudným stalo pochybení při očkování. „Podávali tam zrovna špatnou látku proti neštovicím. Jeho holčičky zemřely během dvou měsíců. Vím, že tam Walda tehdy vlítnul a rozkopal jim to tam,“ prozradila okolnosti rodinné tragédie v roce 2010 zpěvákova kamarádka Eva Pilarová.
Se svou první manželkou zplodil ještě syna Miroslava, manželství se ale nakonec rozpadlo. Další manželství bylo bezdětné. Nějakou dobu to vypadalo, že najde štěstí po boku herečky Jitky Zelenohorské, pak ale neodolal kouzlu své poslední ženy Olgy Blechové. To už byl známým zpěvákem, kterému ženy psaly stovky dopisů.
Waldemarovi Matuškovi nějakou dobu trvalo, než pořádně rozjel svou hvězdnou kariéru. Mladý bouřlivák se zhlédl v tvorbě Jiřího Suchého, ten o Matušku ale moc nestál. Poprvé se setkali v Redutě, kde Suchý koncem padesátých let zpíval a hrál na basu. Matuška se doslechl o jeho tvorbě a rozhodl se stopem z Karlových Varů za ním přijet. Vyplatilo se. Mladý zpěvák mezi muzikanty zapadl. Se Suchým hrál na kytaru, bendžo, bubnoval a zpíval, přes noc přespával v křesle.
Po roce ale Jiří Suchý s Ivanem Vyskočilem založili novou scénu, ve které s Matuškou už nepočítali. „To se tak většinou stává, že se lidi scházejí a zase rozcházejí. Skončilo to, najednou to nebylo, jako by to nebylo bejvalo vůbec. A rozloučili jsme se a mně bylo tak nějak divně, protože jsem si pořád myslel, že mě kluci vezmou s sebou na Zábradlí. No… nevzali,“ vzpomínal zpěvák. Nezbývalo, než se vrátit poraženecky domů, do Karlových Varů.
Matuška se ale nevzdal. Když Suchý se Šlitrem založili Semafor, rozjel se Walda v roce 1959 opět do Prahy. „Přijel jsem do Prahy a šel za Jirkou Suchým. Jenže on přišel ten večer dost pozdě na představení, ani se se mnou moc nebavil, jednak teda neměl čas, protože člověk se taky musí líčit, že ano… a potom: dlouho jsme se neviděli. Takže on se tak jako pozastavil nad tím, že jsem v Praze, co tu dělám, a já mu řek’, že jsem zrovna přijel, protože bych chtěl dělat u něho – a on mi už skoro v běhu řek’, že u něj volno není.“
Tentokrát ale zpěvák v Praze zůstal, počkal si na ten správný moment. V roce 1960 se uvolnilo jedno místo a tak mohl nastoupit. Jeho hvězda začala brzy stoupat vzhůru. V Semaforu totiž dovedli vybrat zpěvákovi vhodnou píseň, a také poradit, jak s tou písní zapůsobit na publikum. V tomto ohledu byl Semafor velmi prospěšný i pro začínajícího Karla Gotta.
Waldemar Matuška s Evou Pilarovou
Semafor znamenal pro Waldu hodně. Potkal zde řadu přátel, během působení v Semaforu zažil i první nahrávání ve studiu. Za semaforské éry zažil také své první televizní vystoupení. Semafor se stal i místem, kde přespával. Nic ale netrvá věčně. Když jednoho dne Waldovi Jiří Suchý sdělil, že s ním příští sezonu nepočítá, byl to pro něj samozřejmě šok.
Proč se tak Suchý rozhodl? Pomyslnou kapkou, kdy pohár trpělivosti přetekl, mohl být rozkol, způsobený Waldovým pozdním příchodem na jedno představení. Mohla za to autonehoda, která se stala při návratu z východního Berlína. Když se zpěvák probral, uvědomil si, že má večer představení a že se do Prahy dostane v nejlepším případě v půl jedenácté. „A tak já jsem se zničehonic rozeběhl po tý dálnici, bylo to přesně 5. ledna 1962, to asi nezapomenu – běžel jsem po německý dálnici jako blázen, uběhl jsem asi sto metrů a zastavil se, protože mě to v tu chvíli pustilo. Najednou prostě… jako když mě někdo praští… a já si uvědomil, že si počínám jako blbej, že to přece nemůžu doběhnout, protože už to asi nemůžu ani dojet, ani jakkoliv jinak stihnout.“
Když se konečně dostal do divadla, bylo mu sděleno, že kvůli němu bylo představení zrušeno a že mu jej dají k úhradě. Vztahy mezi ním a Suchým to negativně poznamenalo. „Pak mi jednoho krásnýho dne Jirka Suchý sdělil, že chce příští sezónu dělat něco komornějšího a že zkrátka se mnou už nemůže počítat. Bylo to děsně fajn! Jednak teda, co budu dělat, jednak, kde budu bydlet! Vrátit se zpátky do Karlovejch Varů! Zbourat všecko to, co jsem si v Praze vybudoval? Přijít zase jako poraženej a znova hrát po kavárnách a po pajzlech?“
Bylo toho zkrátka na Waldu moc. Aby toho nebylo málo, zemřela mu maminka. Ani se s ní nestihl rozloučit. Zhroutil se. Špatný psychický stav ho dovedl do nemocniční psychiatrické ordinace již tehdy známého doktora Plzáka. Ten mu důrazně doporučil, aby nějaký čas zůstal v nemocnici. Sdělil mu: „Jestli si okamžitě pořádně neodpočinete, tak tu u nás zůstanete přesně dva měsíce. Protože by se mohlo stát, že byste si mohl sáhnout na život.“
Matuška doktora poslechl, nějaký čas zůstal v nemocnici, aby se dal do kupy a mohly přijít lepší časy. A udělal dobře. S doktorem Plzákem vedl řadu rozhovorů, díky kterým si ledacos uvědomil a začal rozdávat optimismus ostatním pacientům. Poté, co se vyléčil, dostal nabídku od ředitele divadla Rokoko, kam s ním načas odešla i jeho kamarádka Eva Pilarová a Karel Štědrý. Dařilo se mu, opět poznal mnoho zajímavých lidí. Během svého působení v Rokoku zvítězil v roce 1962 v prvním ročníku čtenářské ankety Zlatý Slavík. A to byl jen začátek.
Karel Gott a Waldemar Matuška, film Kdyby tisíc klarinetů
Vše zlé je pro něco dobré. Matuška zastával názor, že na světě jsme proto, abychom se prali se životem, nikoliv abychom se jen pohodlně vezli. Když se člověk dostane na dno, musí se umět ze dna zase odrazit.
Zdroje:
4) RADIMOVSKÁ, Dáša a KENT, James. Walda žije!. Portréty. [Praha]: Imagination of People, 2007. ISBN 978-80-254-0015-9.
5) MATUŠKA, Waldemar; BLECHOVÁ, Olga a MATUŠKA, Waldemar G. Tisíc mil, těch tisíc mil–. Brno: Computer Press, c2009. ISBN 978-80-251-2664-6.
