Článek
Lída Baarová o ní kdysi prohlásila, že kdyby se měl uskutečnit sraz všech milenců Mandlové, pak by sál pražské Lucerny praskal ve švech. Pravdou je, že milostných avantýr měla Mandlová požehnaně. Dokonce se říkalo, že měla milostnou avantýru také s K.H. Frankem, což ve svých pamětech rezolutně popřela. Její postelí však prošel například Hugo Haas, Vladimír Šmeral, Svatopluk Beneš či Oldřich Nový. Osud jí dopřál nespočet rozkoší, ale uměl si za to také vybrat svou daň. Zakusila blahobyt, slávu, ale také pád na dno, kdy jen o vlásek unikla lynčování.
Adina Mandlová
Největší láskou jejího života byl tatínek, který ji všelijak rozmazloval. Jenže když Adině bylo 8 let, její otec náhle zemřel a rázem zmizelo její privilegované postavení v rodině. Rostlo napětí mezi ní a její maminkou. „Moje největší láska, můj zbožňovaný tatínek a nejlepší přítel se už nikdy nevrátil. Jenom někdy ve snu, a když jsem se probudila, přála jsem si abych brzo umřela a byla zase s ním. Tenkrát jsem ještě věřila v Boha a v posmrtný život a doufala jsem, že se jednou shledáme,“ vzpomínala ve svých pamětech.
Divoká a prostořeká dívenka díky svému nezvladatelnému chování vystřídala pár školních ústavů. Po ostrých hádkách s matkou často utíkala z domova. V 17 letech byla poslána do pařížského penzionátu, kde se naučila dobře vařit a zdokonalila se ve francouzštině a němčině. Dávala však průchod svému temperamentu, takže netrvalo dlouho a z penzionátu byla vyloučena. Po návratu domů se rozhodla, že odejde do Prahy, neboť doma neměla stání. V hlavním městě se jí otevřely dveře do světa filmu. Po seznámení s Hugo Haasem, ke kterému se nastěhovala, se z ní začala stávat filmová hvězda.
Vztah s Haasem se sice po 4 letech rozpadl, nicméně z Adiny se stala obletovaná dívka, která šla z role do role. Ona sama si nejvíce cenila rolí ve filmech: Panenství, Cech panem kutnohorský, Kristián a Šťastná cesta. Když byla na vrcholu své popularity, mohla si díky zájmu movitých milenců užívat luxusu.
Krásná, vtipná a provokativní herečka si mohla mezi mnoha ctiteli vybírat. Jednu dobu byl do ní bláznivě zamilován i o 27 let starší světově uznávaný malíř a oblíbený pedagog – Otakar Nejedlý. Jeho olejomalby se nyní prodávají za statisíce.
Otakar Nejedlý
V době, kdy se ucházel o populární herečku, měl už za sebou strastiplnou cestu do Indie a na Cejlon, kde onemocněl malárií. Životem ošlehaný muž byl mimořádně oblíbeným pedagogem, kterému říkali „Oťas“. Náklonost k mladé herečce neskrýval, dokázal k ní být velkorysý. „Jeden z mých přátel a nápadníků, který byl do mě tehdy zamilovaný, byl Oťas Nejedlý. Chodívali jsme s Ljubou často do jeho ateliéru, kde bylo vždycky něco dobrého na napití, a hlavně ohromné jídlo, které Oťas sám vařil a říkal mu „kušna v plamenech“, protože nešetřil kořením a pusa potom pálila. Jednou se ke mně dostavil na večeři, ve smokingu a s kyticí v ruce, padl na kolena a prosil mě abych si ho vzala, že mě po válce ze všeho dostane. Bylo to od něho velmi šlechetné, vím že to dělal čistě z nesobecké lásky, ale musela jsem ho odmítnout. Jednou mi daroval velký obraz, jenž namaloval speciálně pro mne. Znázorňoval západ slunce nad Barrandovem a Oťas k němu napsal: Adině Mandlové z lásky,“ vzpomínala.
Nebylo to ovšem poprvé, co klečel u jejích nohou. Na tento další okamžik, kdy před Adinou poklekl, vzpomínal ve svých pamětech také režisér Otakar Vávra, který byl přítomen na jednom večírku u Miloše Havla, kde byl také Otakar Nejedlý. „Byl už dost opilý a v euforii si dal vytočit číslo Adiny. Bylo to v noci, probudil ji a naléhal na ní urputně: ,Titino, okamžitě přijeď, musím ti udělat dítě!´ Adina byla ospalá, řekla mu, aby dal pokoj a šel spát, ale on volal znovu a opakoval svůj rozkaz. Tak Adina zavěsila, hodila na sebe večerní toaletu a za dvacet minut se objevila ve dveřích obývací haly jako bůh pomsty. Hned se ptala: ,Tak jsem tady. Kde je?´ Nejedlý už podřimoval s hlavou položenou na kulatém stolku, kolem něhož jsme seděli, zmožen koňakem. Když ho probudila, lekl se a začal prosit: ,Titinko, nezlob se já jsem teď už unavený.´ Ale ona ho zvedla: ,Když jsem musela přijet, tak mi musíš udělat dítě. Slíbils to, tak dělej!´ A vyvlekla ho do patra do jedné ložnice, lehla si tam, ale on si kleknul na zem vedle gauče, sepjal ruce a prosil: ,Odpusť mi to prosím tě, jsem už stařec.´- A tak tam vkleče usnul. Adina pak sešla dolů, rozjařená a dala si také koňak.“
Podobných historek se k Adině váže povícero. S jistou dávkou nadhledu a cynismu dokázala ustát ledacos. Konec války pro ni v podstatě znamenal i konec velké herecké éry a po této hvězdě stříbrného plátna najednou ani pes neštěkl. Stala se vězenkyní, která málem byla vystavena lynči. Byly jí sečteny všechny hříchy, které se o ní povídaly za války. Po několika měsících však nakonec byla propuštěna pro nedostatek důkazů.
Následně řešila existenční problémy. Účelově se provdala za válečného pilota, který měl britské občanství. Odjela do Anglie, kde se snažila uplatnit jako herečka. Nebylo to však jednoduché, a tak oprášila to, co se naučila v Paříži a živila se jako kontinentální kuchařka. Po čase pustila svého muže k vodě a provdala se za bohatého Angličana, díky kterému si opět žila na vysoké noze. Jenže manželství plné hádek se rozpadlo.
Když už to vypadalo, že se vrátí k herectví, přihlásila se o slovo její tuberkulóza, kterou pak dlouhodobě léčila v jednom ze švýcarských sanatorií. Svůj klid našla až u svého posledního muže – módního návrháře Bena Pearsona. Jeho homosexuální orientace pro ni nebyla překážkou. „Ben byl nesmírně pozorný a něžný a respektoval mě jako umělkyni, ale hlavně jako člověka, ale byl ostýchavý a téměř nemotorný, protože to byla jeho první zkušenost s ženou, a proto podnět nevyhnutelně musel přijít z mé strany,“ popsala. „Byla jsem velmi zkušená, měla jsem mnoho lásek, ale nikdy předtím jsem nepoznala takovou něhu a jemnost. Obavy, že bych ho mohla jako přítele ztratit, se rozplynuly. Byli jsme do sebe velice zamilovaní a vědomí, že jsem jeho první a poslední milenka, jenom zvyšovalo půvab našeho vztahu.“ Manželství plné lásky a tolerance vydrželo 37 let. Adina Mandlová zemřela v roce 1991, pouhý rok po smrti svého muže Bena.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Lesk a bída slavných českých žen. Praha: Petrklíč, 2002. ISBN 8072290746.
MANDLOVÁ, Adina. Dneska už se tomu směju. Praha: Československý filmový ústav, 1990. ISBN 8070040580.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
