Kádrování máme v krvi, ukázaly volby do Evropského parlamentu

Byl stažen z předvolebních debat, aby se uklidnila atmosféra. Není ten humbuk kolem něj tak trochu nafouknutý a zbytečný? Tak nějak to ve mně vyvolává smutný pocit, neboť to vše nese jistý nádech kádrování. Alespoň tak na mě působila debata s paní Nerudovou, která si vytáhla na Turka složku s jeho starými výroky a začala jej očerňovat. Trefovala se do něj např. kvůli zveřejněné fotce, na které je obklopen předměty, mezi kterými je i jeden se svastikou. Z jejího popisu jsem získala dojem, že bude na fotce obklopen velkými hákovými kříži, nicméně když onu fotku ukázali, nikde nic vidět nebylo. Až po zvětšeném záběru. Takže tým kolem paní Nerudové tráví večery s lupou v ruce a prohlíží fotky pana Turka se zadáním: Najdi co nejvíce špíny? Pan Turek se obhajoval tím, že jde o sběratelské artefakty.

Kádrování bylo běžné v době totalitního režimu, kdy se v Československu v letech 1948-1989 dělaly tzv. kádrové posudky, což byly složky osobního hodnocení a sloužily jako forma represe. Na téměř každého existoval spis s údaji o jeho třídním původu, jeho názorech. Takovýto posudek se pak s jedincem táhl a ovlivňoval řadu věcí. Posuzováni byli i příbuzní. Tudíž pokud měl někdo v rodině někoho, kdo emigroval, negativně se to propsalo do jeho hodnocení v kádrovém posudku.

Vytahování špíny a lustrování zažíváme bohužel často i v dnešní době. Nejde jen o případ Turka. Jistě si všichni pamatujete na vyhrocenou atmosféru během prezidentských voleb a vytahování špíny na současného prezidenta Petra Pavla. Vytahovala se na něj hlavně komunistická minulost.

Jistá forma kádrování je bohužel i v běžném životě, kdy se např. snažíte najít práci. Není neobvyklé, že si personalisté prohlížejí soukromé profily na sociálních sítích, aby vyhodnotili, zda se daný zájemce hodí do jejich firemní kultury. Příkladů by se dalo najít jistě víc.

Od komunismu se většina společnosti distancuje, nicméně jisté praktiky z této doby stále přežívají a nikomu to nepřijde zvláštní. Lustrování, řešení kdo se s kým kamarádí, co dělají příbuzní, co kdo kde napsal nebo se nějak jinak vyjádřil, to vše mnohým přijde přirozené. Na základě různých informací si každý v hlavě dělá hodnotící složku, na základě které pak celkem s lehkostí ostatní odsuzuje. Éra komunismu v nás za tu dobu co tu byla, zanechala hlubokou stopu, které se jen tak nezbavíme. Některé návyky si předáváme z generace na generaci. A kádrování je jeden z těchto návyků. Máme ho v krvi a jen tak se ho asi nezbavíme.