Článek
Syn slavného otce, Jan Hrušínský se proslavil jako typově hodný hoch, který má určité morální zásady. Mladého herce proslavila hlavní role v komediální pohádce Dívka na koštěti. Jelikož se osvědčil, obsadil jej režisér Václav Vorlíček i do své další pohádky Jak se budí princezny. Od pohledu slušný Hrušínský byl protikladem Vorlíčkova oblíbence Jana Krause, což dohromady skvěle fungovalo.
Janovo profesní směřování bylo jasné už od jeho pěti let, kdy se poprvé postavil na jeviště. Herecký talent měl po kom zdědit. Pochází ze slavného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Tatínek Rudolf Hrušínský už v dětství hrál několik rolí v divadle a než se jeho rodina usadila v Praze, cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Červíčkové-Budínské. Hraní bylo jeho životem, na gymnáziu se vyskytoval zřídka. Divadelní činnost mu sebrala tolik času, že neměl čas studovat. Proto byl kvůli časté absenci ze školy vyloučen. Kromě divadelního herectví se začal věnovat i filmu, který mu vynesl popularitu. Zpočátku byl obsazován do rolí studentů. Pamětníci si jistě vzpomenou na komedie: Studujeme za školou a Cesta do hlubin študákovy duše. Na nedostatek pěkných rolí si nemohl stěžovat. Jeho herecký talent jsme si mohli vychutnávat v mnoha filmech, za zmínku stojí například Dobrý voják Švejk, Rozmarné léto, Spalovač mrtvol nebo Vesničko má středisková.
Rudolf Hrušínský, 1939
Talentovaný herec šel z role do role, pak ale přišel rok 1968. V době normalizace byl nucen si od hraní „odpočinout“. Dovolil si totiž dát najevo svůj odmítavý postoj ke společenskému vývoji. Podepsal se pod výzvu k reformaci KSČ Dva tisíce slov. Perzekuce na sebe nenechaly dlouho čekat. Následoval několikaletý zákaz práce, přišel i o své profesorské místo na DAMU. „Byl zvyklý dělat patnáct až osmnáct hodin denně. Točil dva tři filmy zároveň. A najednou seděl doma bez práce. Psychicky ho to zlomilo. V té době prodělal tři infarkty. A přesto nikdy svůj podpis pod dokumentem Dva tisíce slov neodvolal, ačkoliv komunisti na něj strašně tlačili. A vydírali ho i tím, že mě a bráchu nutili, abychom se ho zřekli.“ popsal toto období Jan Hrušínský.
„V roce 1972 jsem měl točit film s režisérem Hníkem. První natáčecí den pro mě přijelo auto, ale místo na plac mě odvezli k řediteli Barrandova. Tam byla kancelář plná lidí, producent filmu rudý až za ušima mi řekl, že jestli chci točit, tak musím podepsat papír, že se zříkám svého otce a že budu hrát pod uměleckým jménem. Udělají prý se mnou rozhovor do časopisu Záběr, kde popíšu, proč nesouhlasím s otcovými postoji v krizových letech. A protože on na svých názorech zatvrzele trvá, tak že s ním nechci mít společné ani jméno. Papír jsem odstrčil a z Barrandova šel pěšky,“ vzpomínal Jan v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Obrovský nápor na psychiku Rudolfa Hrušínského způsobovaly i nenávistné dopisy, které dostával od neznámých lidí. „Tátovi chodily zvláště po začátku ruské okupace Československa hodně zlé anonymní dopisy. Třeba napsali, že mu vyhoří barák nebo že má dávat pozor, až bude přecházet ulici a podobně. Nebo mu jednou někdo anonymně zatelefonoval a do ucha mu zakřičel: Právě se ti zabil kluk! A položil telefon,“ prozradil Jan v nedávném rozhovoru pro Blesk.
Rodina byla pro Rudolfa Hrušínského velmi důležitá. „Tu miloval. Někdy byl taky bručoun a později, když už byl nemocný, nervózní. Byl to člověk, který žil pro rodinu. Jeho manželka byla vždycky na prvním místě. Ona a rodina, nic jiného neexistovalo,“ vzpomínala manželka Jana Hrušínského, herečka Miluše Šplechtová, která se svým tchánem žila pod jednou střechou.
Je pochopitelné, že Rudolf Hrušínský psychický teror nesl špatně a že se to podepsalo i na jeho zdraví. Naštěstí to legendární herec ustál a diváci o jeho herecké umění nepřišli. K návratu Rudolfa Hrušínského na filmová plátna přispěl snímek Dým bramborové natě, do kterého jej protlačil František Vláčil. Jeho návrat k milované profesi byl ale časem vykoupen podpisem Anticharty, což mu posléze bylo vyčítáno. Za podpis tohoto dokumentu byly pranýřovány i jiné osobnosti, jako byl například Jan Werich nebo Karel Höger. „Vůbec se nemluví o zločincích, kteří psychický teror takových antichart vymýšleli a organizovali,“ komentoval nenávistnou atmosféru ve společnosti Jan Hrušínský, který Antichartu také podepsal. „Nebyli jsme stateční. Možná je to dáno životními zkušenostmi. V roce 1988 už bych to nepodepsal. Ale nechci se vymlouvat. Já se za svůj podpis omluvil a styděl jsem se za něj už tenkrát,“ uvedl.
V současnosti se Jan Hrušínský veřejně staví proti fašismu, nacismu a komunismu. Jeho politické názory bývají označovány za ostré. Nebojí se otevřeně kritizovat Miloše Zemana, Andreje Babiše či Tomia Okamuru. O Miloši Zemanovi například prohlásil, že „dokázal probudit v polovině národa nejtemnější vlastnosti.“ V roce 2018 vyjadřoval obavy ze ztráty demokracie a strach z odklonu od civilizovaného světa.
Jan si splnil sen a založil vlastní divadlo, ve kterém chce divákům nabízet látku k přemýšlení. Tu a tam se na jeho scéně objeví hra, ve které diváci nacházejí určité paralely k dnešku. Divadlo na Jezerce se stalo pro Jana Hrušínského hnacím motorem. Je jako jeho další dítě. V začátcích podnikání prodali s manželkou dům, který postavili v Plané nad Lužnicí v jižních Čechách, kde Jan vyrůstal. Nechtěli se totiž kvůli podnikání zadlužit. Založením vlastního divadla vlastně navázal na své předky. Pradědeček Ondřej Červíček provozoval divadelní spolek a tatínek Rudolf Hrušínský prý celý život toužil mít své divadlo.
Jan Hrušínský je na své divadlo pyšný. Na dotaz, zda se nebojí, že by svými politickými názory mohl svému divadlu uškodit, například tím, že by mohl odradit diváky, kteří jsou příznivci Zemana, před 7 lety odpověděl: „Podívejte, do divadel chodí v České republice asi pět procent obyvatelstva. A předpokládám, a teď se nechci nikoho dotknout, že mají určitou úroveň danou vzděláním nebo rodinnou výchovou. Nemyslím, že právě ti jsou většinově z elektorátu Miloše Zemana. Na Jezerce je často plno. Spíš bych si tipnul, že naše divadlo někdo zlikviduje. Ale ani za takovou cenu bych se nechtěl vzdát svobody říkat, co si myslím.“
Za svými názory si stojí, věří, že jeho otec Rudolf Hrušínský by se na současnou politickou scénu díval obdobně. I on by se nejspíš k Zemanovi stavěl kriticky. Hlavně by byl zklamaný kvůli jeho příklonu k Rusku. „Z Federálního shromáždění znal Miloše Zemana a považoval ho za inteligentního člověka. Ale byl oklamán. Pan Zeman tenkrát předstíral, že je demokrat, dokonce horlivý zastánce Západu a sjednocené Evropy a později eura. Proto si ho táta vážil.“
Rudolf Hrušínský, 1988
Janovo veřejné vyjadřování se k politice divadelní diváky neodradilo, ba možná naopak. Divadlo Na Jezerce má skoro pořád vyprodáno. Dokonce mu prý chodí pozitivní a milé dopisy. Anonymní dopisy plné vulgarit jsou už spíše výjimečné. „To je dobrá zpráva, která vypovídá o tom, že Miloši Zemanovi se jeho usilovné dílo zkázy a sváru moc nepovedlo.“
Zdroje:
7) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství: …i ta bez prstýnků. 2017. ISBN 978-80-905355-9-6.
