Článek
Když se řekne jméno Rudolf Hrušínský starší, vybaví se mi zejména jeho filmové role, například: Cesta do hlubin študákovi duše, Noční motýl, Dobrý voják Švejk, Rozmarné léto, Spalovač mrtvol, Tři veteráni, nebo Vesničko má středisková. Jeho hlášky z posledně jmenovaného filmu doslova zlidověly. Kdo by zapomněl na kochajícího se pana doktora Skružného a jeho svérázný přístup k pacientům. „Jeď do Pelhřimova. Prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš,“ radil například ve své ordinaci jednomu z pacientů.
Rudolf Hrušínský, 1988
Svůj nesporný talent měl po kom zdědit. Pocházel z významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Jeho vzdáleným příbuzenstvem je také herecký rod Petra Kostky. K hraní přičichl už jako dítě, když jezdíval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Díky častému hraní v divadle neměl čas na studia, a tak byl vyloučen z gymnázia. Kromě divadla se dokázal prosadit také u filmu.
Ve filmu se objevoval už od konce 30. let, kdy hrál zejména role studentů. Pohledný plavovlasý mladík dokonce v roce 1944 dostal příležitost režírovat film Jarní píseň. To bylo trnem v oku některým jeho kolegům, a i novináři se podivovali, jak mohla být režie svěřena nezkušenému Rudolfu Hrušínskému. Proslýchalo se, že byl Rudolf Hrušínský, obdobně jako režisér Babičky František Čáp, milencem zakladatele barrandovských ateliérů a majitele Lucernafilmu Miloše Havla.
Rudolf Hrušínský, 1939
To, že Miloš Havel o ženy moc nejevil zájem, se tak nějak vědělo. Byl sice ženatý, ale jen krátce. Říkalo se, že se oženil „spíše ze starého přátelství než z touhy po ženě“. Svou sexuální orientaci ale nesměl dávat příliš na odiv, neboť nacisté jakékoliv odchylky potlačovali. Hrozilo by mu zatčení nebo koncentrační tábor.
Miloš Havel byl velmi schopný a vlivný podnikatel. Díky pevnému finančnímu zázemí své rodiny mnohé ustál. Od svých 19 let šéfoval filmové produkční společnosti Lucernafilm, stal se hlavním dovozcem americké filmové produkce na československý trh. Podařilo se mu ve filmovém průmyslu dosáhnout téměř monopolního postavení.
Miloš Havel
Miloš Havel dokázal těžit maximum ze svých kontaktů. Každý, kdo u filmu něco znamenal, dříve či později skončil v jeho službách. Byl rozeným šéfem. „Mluvil tiše, zvolna, zdvořile a tímto způsobem uměl říkat laskavosti i arogance,“ vzpomínal na něj jeho zaměstnanec, Jiří Brdečka. Prý si potrpěl na servilní obdiv a atmosféra podkuřování lahodila jeho narcismu. Podle Otakara Vávry ovlivňovala Havlova orientace chod firmy včetně natáčení filmů, protože na něj měli největší vliv intimní přátelé, jako např. režisér František Čáp. To ale zpochybňoval Jiří Brdečka, podle nějž by něco takového Havel nepřipustil.
Mezi umělci, kteří se pohybovali kolem Havla, byl také Rudolf Hrušínský. Stejně jako jiní umělci a vlivné osobnosti, účastnil se i on Havlových pověstných večírků v jeho vile. Říká se, že na jedné takové akci neušel zájmu svůdné Adiny Mandlové, která jej zasvětila do tajů rozkoše. Adina Mandlová byla zkrátka bohém. Postelí ji prošel nejen Hugo Haas, ale také například Svatopluk Beneš nebo populární zpěvák F. A. Dvorský, kterému prý zlomila srdce. Nebránila se ani „přátelství s výhodami“ s Otakarem Vávrou. „S Adinou jsme byli strašní kamarádi. Takoví kamarádi, že jsme si jednou řekli, jaká je to hanba, že jsme spolu ještě nespali, když se tak dlouho známe. Ona mi zvolňovala rytmus milování. Byl jsem zbrklej a ona mi to upravovala,“ vzpomínal na svou kamarádku Vávra.
Bujaré večírky byly místem, kde se Havel snažil upevňovat své cenné kontakty. Kromě českých filmařů, především hereček Gollové, Mandlové či Kabátové, byli zváni také zaměstnanci Úřadu říšského protektora a významní členové SD a gestapa. Vše měl prý dělat hlavně kvůli českému filmu, aby nedošlo k zastavení filmové výroby. Zároveň díky jeho intervencím nemuselo mnoho lidí nastoupit na nucené práce do říše.
Po osvobození stanul Miloš Havel před soudem. Musel vysvětlovat své jednání, které bylo na hraně kolaborace. Byl vyslýchán také kvůli své odlišné sexuální orientaci. Jako údajné intimní přátele si pozvali k soudu produkčního Oldřicha Papeže a Rudolfa Hrušínského, který měl mít finanční a kariérní výhody ze sexuálního styku s Havlem.
Havel jako „všeobecně známý homosexuál shromáždil kolem sebe morálně zkažené mladé muže a potom je činil povolnými k svým činům. V poslední době zejména Rudolf Hrušínský ml., kterému dal za jeho povolnost ,udělat si film`, ačkoliv jmenovaný o filmové práci nemá ani ponětí. Na všech exteriérech měli tito homosexuálové skandály, takže Lucerna byla všeobecně známa jako semeniště pohlavně úchylných lidí,“ stálo v obvinění režiséra Vojtěcha Trapla. Podle Havla bylo obsazení Hrušinského ovlivněno tím, že ateliérový termín se uděloval na poslední chvíli a všichni jeho režiséři měli jiné závazky. Hrušinský u soudu obvinění z intimního styku s Havlem popíral. „Nemohu si vysvětliti, proč sám jsem pokládán za odloženou milenku obviněného,“ vypověděl.
Tou dobou byl už Hrušínský ženatý a hrdým otcem syna Rudolfa mladšího. Svou ženu Evu poznal mimo světla reflektorů na plovárně v Plané nad Lužnicí, kde měla rodina Hrušínských chatu. O pár let později se herci narodil druhý syn Jan, který stejně jako jeho bratr pokračuje v rodinné herecké tradici.
Za svou dlouhou kariéru natočil mnoho krásných filmů. Dobu normalizace, kdy nemohl pracovat, nesl velmi těžce. Podepsalo se to nejen na rodinných financích ale také na jeho zdraví. „Předtím jsem seděl celých šest let doma a užíral se. Byl to strašný nátlak na psychiku. Prodělal jsem čtyři infarkty a zhoršila se mi cukrovka. Nevěřil jsem, že se mi podaří v životě zažít ještě něco pozitivního,“ vzpomínal. Na plátna kin se vrátil díky režisérovi Františku Vláčilovi, který jej obsadil do role doktora ve filmu Dým bramborové natě. Následně se jeho herecká kariéra opět obnovila a on se mohl vrátit k tomu, co tolik miloval. Aby mohl zase plnohodnotně pracovat, podepsal v roce 1977 Antichartu. Po sametové revoluci se pokusil zapojit do politiky, ale po dvou letech v parlamentu raději odešel. Byl zklamán aktivní politikou. Zemřel v roce 1994, ve věku 73 let.
Zdroje:
