Článek
Nikdy jsme si na vánoční tradice moc nepotrpěli. Největším darem pro mě bývá, když Vánoce proběhnou alespoň trochu v klidu. Máme doma 4 malé holčičky, z nichž nejstarší, osmiletá, má Aspergerův syndrom. To přináší s sebou často nespokojenost s dárky, ale také zajímavé otázky. Minulý rok naše dcera například na rodinné procházce, kdy jsme šli kolem sochy ukřižovaného Ježíše, položila nečekanou otázku: „Proč vlastně Ježíšek dává lidem dárky, když ho lidé ukřižovali?“ V hlavě se mi udělalo temno. Bylo mi jasné, že musím nějak logicky odpovědět, protože jinak tuto otázku bude dcera opakovat ještě několikrát za sebou, dokud jí nějaká odpověď alespoň trochu neuspokojí. Nenapadlo mě nic lepšího, než ji říct: „Víš, když se Ježíšek narodil, šli se mu všichni poklonit s dary a teď to lidem na své narozeniny každý rok vrací.“ Zdálo se, že to tak nějak naštěstí vzala jako možnou odpověď. Správnější odpověď by asi byla, že to dělá z lásky, že lidi prostě miluje a tak jim chce udělat radost. To ovšem nevyznívá tak logicky. Asi není vhodné dítě učit, že je to u Ježíška něco za něco. Že když on něco dostal, tak to teď každoročně vrací.
Letos poprvé jsme šli do kostela pro Betlémské světlo. Pro mě úplně nová tradice. Když jsem byla malá, nic takového nebylo. Myslím si, že Vánoce by neměly být hlavně o dárcích, ale také o zklidnění mysli a možnosti rozjímání. Na půlnoční jsou děti ještě malé, tak jsem vyzkoušela toto, jako jakousi záminku návštěvy kostela a nasátí atmosféry. Zde dceru zaujaly obrazy na stěnách, kde je vyobrazeno ukřižování. Cestou z kostela, kdy nám samozřejmě vítr sfoukl svíčku, mi dcera řekla: “ Ježíš musel být zlý, jinak by ho přeci neukřižovali.“ No, já byla ráda, že její komentář zazněl až cestou z kostela a my měly klid na naši další teologickou rozpravu.
Někdy nás děti umí opravdu překvapit. Vnímají svět svýma očima a vidí věci, které my přehlížíme. Jsem zvědavá, jakou zajímavou otázkou mě dcera překvapí příští rok a zda mé mozkové závity budou na tu „správnou“ odpověď připraveny.
