Článek
Výborný tanečník a náš nejznámější baletní mistr, Vlastimil Harapes, byl člověk s velkým srdcem. Dokázal toho mnoho. Roky působil jako sólista baletu Národního divadla, vyzkoušel si i herectví ve filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku, Panna a netvor, nebo Operace mé dcery. Svůj největší sen, mít dítě, si bohužel nesplnil. První manželka, herečka a režisérka Elena Strupková, měla jiné plány, děti mít nechtěla. Manželství se rozpadlo, jak se ukázalo, v soukromí preferuje ženy. Se svou letitou partnerkou sexuoložkou a psychiatričkou MUDr. Dagmar Křížkovu se roky snaží o integraci gayů a lesbiček do společnosti a církve prostřednictvím ekumenického křesťanského spolku Logos Praha, který společně založily v roce 1991.
Nějakou dobu se také spekulovalo o tom, jak to se svou sexuální orientací má i Harapes. V roce 2012 se na veřejnost dostala informace, že tanečník žije už roky pod jednou střechou s mužem a jeho syny. Informaci vynesla Blesku herečka Květa Fialová: „Víte, s kým Vlastík žije? S básníkem Josefem Topolem, otcem spisovatele Jáchyma Topola a muzikanta Filipa Topola ze Psích vojáků.“ Pravdou je, že oba muži dlouhé roky obývali sousední byty v jednom ze starých malostranských domů. „Miluju homosexuály, takže Vlastíka převelice,“ dodala Fialová netaktně.
To samozřejmě Harapese naštvalo, přestal s herečkou komunikovat. „Koupil jsem si půlku domu,“ reagoval. Přiznal, že roky žil takřka v jedné domácnosti s Josefem Topolem, jeho manželkou Jiřinou a jejich 2 syny. „Bral jsem je za svoje děti. Vždyť osud mi vlastní nepřál, tak je to logické,“ dodal. Zda v jejich vztahu bylo i něco sexuálního, odmítal komentovat: „Orientace je každého osobní intimní záležitost, do které nikomu nic není.“
Šarmantní a pohledný tanečník se rád obklopoval ženami. Po rozvodu s Elenou Strupkovou nezůstal sám. Dostal se do hledáčku populární zpěvačky Hany Zagorové. Nějakou dobu se jí líbil, doufala, že je seznámí malíř, který je oba portrétoval. Když se slíbené setkání pořád nekonalo, rozhodla se, že to vezme do vlastních rukou. Dostala nápad na pohádku. Vymyslela si postavy čtyř princů, jednoho z nich měl hrát právě Harapes. Byla to výborná záminka pro seznámení. A jak na jejich setkání vzpomínal tanečník? „V televizi se před dávnými lety točil Silvestr a režisér po mně chtěl něco zazpívat, což pro mě nebyl problém. V té době za mnou přišla moje bývalá žena Hana Zagorová, která chtěla natáčet Pohádku z karet a potřebovala prince. Mimoto v této inscenaci učinkovali Karel Gott, Jiří Korn a Luboš Pospíšil, kteří zpívali. Já jsem se měl vyjádřit pouze pohyby. To se mi samozřejmě nelíbilo a řekl jsem jí, že chci také zpívat, jinak roli v žádném případě nevezmu. Za týden se ozvala, a opravdu jsem zpíval. Potom začalo naše přátelství, které se postupně změnilo v manželství.“
Zagorová ve své knížce vzpomínala na Harapese s láskou. Když se spolu poprvé sešli nad scénářem u ní doma, přinesl jí kytici modrých kosatců. Povídali si a najednou už bylo sedm ráno. Zjistila, že si jsou velmi blízcí. Začali se spolu scházet, zkoušet, romanticky spolu tančili. Jednoho večera u jejich společného známého po sobě pořád pokukovali. Když se jejich hostitel při jejich odchodu nakrátko vzdálil, poprvé ji Harapes objal se slovy: „Já bych Vás tak chtěl chránit!“ Rozklepala se jí z toho kolena, šíleně se zamilovala.„Myslím si, že on také. Nevím jestli „šíleně“, ale určitě jsme se sobě líbili,“ vzpomínala.
Vlastimil Harapes
Po rozchodu s lékařem, který za sebou Hana měla, nastalo po boku Vlasty období lásky a pohody. Svěřila se mu, že ze zdravotních důvodů nemůže mít děti, proto uvažuje o adopci. On její touhu po dítěti sdílel. Jelikož pro svobodnou ženu byla adopce téměř nemožná, tanečník přišel s nápadem svatby. A tak si v roce 1986, kdy oba slavili čtyřicátiny, řekli také své ano. Svatba byla tajná, bez rodičů.
Následovalo psychicky vyčerpávající období, kdy manželé hledali dítě, jež by si mohli adoptovat. Potvrzení a formuláře se hromadily, jejich hledání uvízlo na mrtvém bodě. Pak ale před Vánoci u Hančiných dveří zazvonila jedna mladá žena, která nabídla pomoc s adopcí. Ta žena byla psychotronik, znala detaily z Hančina života, doslova ji uhranula. Podle zpěvaččiných vzpomínek s ní ona osoba manipulovala, nikdy se prý necítila tak psychicky i fyzicky špatně. Záhadná žena objížděla dětské domovy a hledala pro zpěvačku vhodnou holčičku. Hanka si i plánovala, že nechá své práce, aby se mohla naplno věnovat adoptované dceři. Musela ale nejdříve splnit to, co měla nasmlouvané. Záhadná žena jí jednou přivedla holčičku Aničku, ale jelikož musela Hana ještě plnit své smluvní závazky, starala se o Aničku coby chůva dotyčná mladá žena. Ta postupně holčičku zpracovávala, například Hančin dárek vydávala za svůj. Když se Hana později dostala k deníku dotyčné ženy, zjistila, že byla využita k jejímu vlastnímu získání malé holčičky. Adopce zkrátka nevyšla a Hana se s tím ještě dlouho smiřovala.
Na stresující a smutné období vzpomínal také Harapes: „Té holčičce Aničce byly asi 4 roky, podařilo se to. Půl roku byla doma, starali jsme se. Poté se objevila jedna taková potvora, která doufala, že se bude o holčičku starat, protože Hana zpívá. Ale Hanka říkala, že už zpívat nebude a že se bude starat. A tak si tahle paní dala tu práci, že našla babičku té holčičky a ta o ni zažádala, že si ji vezme do rodiny. Tak jsme museli tu malou vrátit, bylo to strašně smutné.“
Náročné období se podepsalo na jejich vztahu. Po pěti letech manželství přišla krize. Oba byli velmi pracovně vytížení a Hana získávala dojem, že už o ni tolik Vlasta nestojí. Vídali se čím dál tím méně. Během posledního půl roku, kdy bývala často sama, se sblížila se svým budoucím mužem, o 10 let mladším operním pěvcem Štefanem Margitou. „Asi to tak muselo být. Myslela jsem, že už o mne Vlastík nestojí. Potom se ukázalo, že to není tak docela pravda. To už ale bylo pozdě,“ vzpomínala Hana ve své knize.
Štefan Margita
Poté, co Štefan požádal Hanku o ruku, se Hanka domluvila s Vlastou na rozvodu. Před soudem na Hanku čekal Vlasta s právníkem. Podal jí krásnou růži a políbil ji. „Jestli dovolíte, tu růži si vezmu já, protože vás takhle někdo těžko rozvede,“ reagoval právník. Hned druhý den po rozvodu se konala svatba s Margitou.
Hana s Vlastou zůstali přáteli. „Vlastík je jeden z dobrých lidí, které jsem v životě potkala.“ Na jejich manželství vzpomínala ráda: „Krásné roky, jen s výjimkou posledního půlroku. Vybudovali jsme si partnerství, které nebylo svazující. Být spolu, jen někdy, když oba budeme chtít. Začali jsme se objevovat ve společnosti a myslím, že mnozí z jeho přátel náš vztah dost nelibě nesli.“ Vzájemně pro sebe hodně znamenali i profesně, nazpívali spolu pár duetů, což pomohlo jeho popularitě.
Když se Hana dala dohromady s jeho kamarádem Štefanem, nedělal jim problémy a moudře jim „ustoupil“ z cesty. Hana vedle Štefana prožila mnoho krásných let, zůstali spolu až do její smrti v roce 2022, kdy podlehla cévní mozkové příhodě. Vlasta se již znovu neoženil, spekuluje se, že své štěstí našel po boku básníka Josefa Topola. Zemřel loni na rakovinu plic.
Zdroje:
3) ZAGOROVÁ, Hana a ZINDELOVÁ, Michaela. Hana Zagorová: – než to zapomenu. Praha: Cesty, 1996. ISBN 80-7181-150-5.
