Článek
Jedním ze strůjců holokaustu byl muž vzhledem připomínající spíš nevýznamného venkovského učitele či bankovního úředníka. Heinrich Himmler byl nejvyšší šéf SS a všech bezpečnostních a represivních složek Třetí říše. Plánoval a schvaloval vyhlazování celých etnik a národů.
Absolvent zemědělské fakulty vysokého učení technického v Mnichově vstoupil brzy po škole do NSDAP a celkem rychle se díky své houževnatosti a chladné výkonnosti dostal nahoru po stranickém žebříčku. Na první pohled nevýrazný obrýlený muž měl na svědomí miliony obětí v koncentračních táborech.
Heinrich Himmler
Obávaný a nelítostný Himmler měl v sobě řadu protikladů. Posílal lidi na smrt, přitom mu nedělal dobře pohled na násilí a krev. Uvádí se, že když navštívil koncentrační tábor, pozvracel se. V prvním vyhlazovacím táboře byli lidé vražděni v pojízdných nákladních autech. Způsob vraždění se zdokonalil, právě na popud Himmlera. Aby uchránil své podřízené od psychických problémů, nastolil tovární charakter vraždění vězňů formou plynových komor. Těla byla následně spalována v krematoriích. Uvádí se, že v Březince během nejintenzivnějších deportací bylo denně zplynováno až 8000 osob.
Tento puntičkář miloval okultismus. Věřil, že je převtělením saského vévody Jindřicha Ptáčníka. Zajímal se také o osud svatého grálu. Dále ho fascinovaly například čarodějnické procesy. Věřil, že mu v žilách koluje krev jedné z upálených čarodějnic.
Věřil také v rasovou nadřazenost Němců. Založil organizaci Lebensborn, jejímž posláním mělo být zvýšení počtu rasově čistých dětí. Plánoval také uzákonit bigamii, sám šel tomu příkladem. Vedle svého manželství s o 8 let starší manželkou, se kterou měl dceru Gudrun, udržoval také vztah se svou sekretářkou, Hedwigu Potthastovou, s níž měl dvě nemanželské děti.
Mít dvě rodiny, to se docela prodraží. Himmler si proto musel půjčit 80 000 říšských marek přímo u NSDAP, aby své milence mohl pořídit domek v Schönau u bavorského Berchtesgadenu. Útulný domov navštívila ve 40. let manželka Martina Bormanna, vedoucího Hitlerovy kanceláře, Gerda Bormannová. Hedwiga hrdě provedla Gerdu domem. Dle slov Gerdy byl dům krásný, nicméně přeci jen ji cosi dostalo do rozpaků. V dopisu svému choti popisovala, že dům byl vybaven lampami se stínítky z lidské kůže a židlemi z lidských kostí. Při loučení pak dostala od paní domu knihu Mein Kampf napsanou na pergamenu vytvořeném z lidské kůže. Alespoň takto to popisuje Jana Bitalová ve svém článku v časopise History revue.
Produkty z lidských ostatků
Skutečně se lidské ostatky takto využívaly? Nejde jen o legendu? O průmyslovém využití lidských ostatků nacisty se mluvilo v souvislosti s Polskem, kde byly vyhlazovací tábory. Vznikl zde Institut národní paměti, který vyšetřoval zločiny komunismu a nacismu. Odborníci z tohoto institutu se zabývali například tím, jak to ve skutečnosti bylo s mýdlem vyrobeným z lidských ostatků.
Mýdlo
Po válce se rozšířila informace, že nacisté používali ostatky vězňů z koncentračních táborů k průmyslové výrobě mýdla. Mnoho přeživších podávalo svá svědectví o tom, že se z lidského tuku vyrábělo mýdlo pro Wehrmacht.
Podle experta Tomasze Bonka, autora knihy Lidé na mýdlo. Mýtus, kterému jsme věřili, se sice takové mýdlo vyrobilo, nicméně nešlo o průmyslovou výrobu. Byl to spíše jakýsi vedlejší produkt. Nacisté se dle závěrů vyšetřování výrobou mýdla z lidských ostatků zabývali pouze experimentálně a necílili na masovou produkci. Lidské mýdlo mělo sloužit k vnitřní potřebě ústavu, například k mytí pitevních stolů.
koncentrační tábor Buchenwald, 1945
Podle zprávy polsko-sovětské komise z roku 1946, vyrobil anatomický ústav v lednu 1944 z lidských ostatků 40 kilogramů mýdla a další produkci připravoval. Někteří polští historikové tuto zprávu zpochybňují s tím, že šlo o výplod sovětské propagandy. Kostky mýdla RIF, které se po válce překládalo jako „Reines Jüdisches Fett“, tedy „pravý židovský tuk“, se skutečně po válce objevovaly na různých výstavách v bývalých popravištích, nicméně podle Bonka zkratka RIF znamenala něco jiného. „RIF je zkratka německých slov Reichsstelle für Industrielle Fettversorgung, což lze přeložit jako Říšské centrum pro zásobování tuky. Je to prostě jméno výrobce,“ tvrdí. „Mýdla RIF byla pohřbívána po celém světě. Vždy byla slavnostně uložena do hrobů jako lidské ostatky. Německé úkryty a sklady z druhé světové války zůstaly v Polsku dodnes. V lesích lidé najdou kostky s nápisem RIF a říkají, že jde o mýdlo vyrobené z lidského tuku. Mezitím RIF bylo obyčejné mýdlo wehrmachtu, ale nekvalitní, protože špatně pěnilo.“ Vědci, kteří dané mýdlo zkoumali, v něm dle jeho slov nenašli žádný živočišný tuk.
Stínidla na lampy
Bonek zpochybňuje nejen průmyslovou výrobu mýdla z lidských ostatků, ale také informaci o stínidlech na lampy vyrobených z lidských kůží. „Pokud existovaly, byly ztraceny. Dnes nejsou v muzeu Buchenwald ani v jiném výzkumném či historickém centru. Existují „jen“ jednotlivé vypreparované fragmenty lidské kůže s tetováním, dvě zmenšené lidské hlavy a obal alba, rovněž z lidské kůže,“ uvedl polský historik.
Textilní využití vlasů (ponožky, koberce, čalounění)
O využití lidských ostatků nacisty se nemluvilo jen v souvislosti s mýdlem a stínidly na lampy, ale také v souvislosti s využitím vlasů vězňů k výrobě ponožek, koberců a čalounění. Podle etnologa a vědeckého novináře Martina Rychlíka se v Osvětimi našlo několik tun vlasů, které byly určeny k průmyslové výrobě.
Dokládá to výzkum historika Andrzje Strzelecka: „Příjemcem lidských vlasů z koncentračního tábora Auschwitz byl průmyslový závod Teppichfabrik Schaeffler AG v Kietrzi.“ Dnes zbyly z fabriky poblíž českých hranic už jen ruiny. Vyráběly se zde koberce a čalounění. Část areálu textilní továrny sloužila jako koncentrační tábor. Vězni, jejichž velkou část tvořily i děti, zde tkaly vyhlášené koberce. Příze se údajně měla vyrábět z vlasů obětí z vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Po válce se zde prý našel sklad lidských vlasů o váze asi 1 940 kilogramů. Historik Strzelecki tuto informaci potvrdil a uvedl, že takové množství vlasů odpovídá 40 tisícům lidí a doplnil, že „pytle s vlasy byly označeny písmeny KL Au,“ což je zkratka pro Konzentrationslager Auschwitz, koncentrační tábor v Osvětimi. V nalezených vlasech byly nalezeny jasné stopy kyanidu, který byl smrtelnou látkou cyklónu B. Ten, jak je známo, byl hromadnou vyhlazovací zbraní nacistů v plynových komorách. Někteří bývalí zaměstnanci dokonce potvrdili, že příze z lidských vlasů byla využívána k textilnímu zpracování od roku 1943.
Textilku původně vlastnila jedna židovská rodina. V roce 1940 ji od rodiny koupil velmi výhodně jeden vysoce postavený úředník Drážďanské banky, Wilhelm Schaeffler. Brzy po nákupu vstoupil do nacistické NSDAP. Firma následně rozšířila svou výrobu. Už se nezaměřovala hlavně na výrobu koberců a čalounění, odívala také wehrmacht a brzy produkovala letecké pumy a jehlová ložiska pro tanky.
Společnost Schaeffler se za dlouhé roky vypracovala. Globální podnik s pobočkami v desítkách zemí včetně České republiky popřel, že by měl svůj podíl na využívání polských vězňů k otrocké práci během druhé světové války, stejně tak odmítl, že by jakkoliv zpracovával lidské vlasy z Osvětimi. Dle rodiny vlastnící podnik na to není dostatek důkazů.
Vzhledem k tomu, co se ví o nacistickém experimentování na lidech, kdy byly prováděny pokusy například na dvojčatech, pokusy s transplantací kostí, svalů a nervů, nebo pokusy se sterilizací, se bohužel teorie o využití lidských ostatků k výrobě například ponožek jeví jako celkem reálná.
Zdroje:
2) Bitalová, J. (2023). 6 milenek prominentních nacistů. HISTORY REVUE, 23(2), 55-62.
