Článek
Po nedávných volbách do Evropského parlamentu se k výsledku voleb vyjádřil i prezident Petr Pavel. Na sociální síti X prohlásil, že nemůžeme přehlížet nárůst podpory extremistů v Evropě. Musíme tyto hlasy vnímat a přemýšlet, proč se to děje. Je otázkou, které strany jsou dle něj extremistické. Obecně se tak hodnotí antisystémové strany, které výrazně uspěly například ve Francii či v Německu. Pro některé jsou extrémní strany i nevládní strany, které v těchto volbách překvapily svými volebními výsledky. Velkým překvapením byl úspěch Přísahy a Motoristů, jejichž hlavním mediálním tahounem byl Filip Turek. Ten se díky sociálním sítím a televizní debatě s Danuší Nerudovou dostal do zorného pole mnoha voličů a jeho koalice získala 3. místo ve volbách z hlediska počtu hlasů voličů.
Filip Turek byl v poslední době dáván do souvislostí s podporou nacistů. Byl konfrontován se svými staršími výroky na sociálních sítích, které naznačovaly sympatie k extrémní pravici. Byla zveřejněna i fotografie, kde je obklopen předměty a na jednom z nich je svastika. Dle vyjádření Turka jde o sběratelský předmět. Prý je milovníkem historie a tak se obklopuje různými artefakty. Zároveň některé své výroky označil za mladickou nerozvážnost, hloupý žert, za který by si zasloužil nafackovat. Díky osočení z náklonosti k extrémní pravici se jeho případem začala zabývat policie a pro uklidnění atmosféry ve společnosti se nezúčastnil posledních předvolebních debat. Díky atakům Danuše Nerudové se zvedlo ze židle mnoho voličů, kteří šli svůj hlas hodit právě Filipovi Turkovi. Jedni měli Turka za agresora, druzí naopak za oběť.
Podobné rozdělení společnosti jsme mohli vnímat při prezidentských volbách, kdy v posledním kole stáli proti sobě Andrej Babiš a Petr Pavel. Všude byly billboardy Andreje Babiše, že nechce válku. Lidem bylo vsugerováváno, že pokud volby vyhraje Petr Pavel, zavleče nás vzhledem ke své původní profesi vojáka do války. Byl to profesionální voják a vojáci chtějí přeci vždy bojovat. Jak jednoduchá zkratka, která na některé voliče fungovala. Na Pavla byla vytahována také jeho komunistická minulost, která mnohým lidem dosud leží v žaludku.
Zde vnímám podobnosti mezi Turkem a Pavlem. Na oba byla vytahována jejich minulost. Oba se ke své minulosti postavili čelem a nezapírali, co v minulosti dělali. Oba byli využiti v antikampani svých protivníků. Zároveň jde o charismatické muže, kteří umí vystupovat s chladnou hlavou. Nejdříve myslí, pak teprve mluví. Mají rétorické schopnosti na velmi slušné úrovni, ačkoliv nikdy nebyli profesionálními politiky. A v neposlední řadě jak se zdá, mají oba rádi motory. Jeden je bývalý automobilový závodník a druhý je milovníkem jízdy na motorce. Za zmínku stojí i to, že ve volbách bodovali u mladších voličů.
Ač se někomu může zdát, že je každý úplně jiný a mají na některé věci různé názory, tak je mnoho věcí, které je spojují. Jsou to výrazné osobnosti, které přitahují voliče, co chtějí změnu. Zda to bude změna k lepšímu, ukáže až budoucnost.
Ukazuje se, že ani tolik nezáleží na politické nálepce, určení do jaké politické strany jedinec patří. Jde hlavně o tu osobnost samotnou. V době, kdy zvolené politické strany své volební sliby a programy nedodržují a průběžně mění, jelikož se mění vnější podmínky, na znění takovýchto programů voličům v současnosti asi zas tak moc nezáleží.
Zdroje:
