Článek
Postupně vyplouvají na povrch některé informace o prosincové tragédii na FF UK v Praze. Ačkoliv se zpočátku policejní zásah zdál profesionální, díky nově zjištěným informacím mají někteří pochybnosti o správnosti průběhu zásahu policie. Jsou kladeny otázky typu: Proč policisté v budově na Palachově náměstí nezůstali z preventivních důvodů? Proč policisté prohledali pouze přízemí a první patro? Střelec se schovával na toaletě ve čtvrtém patře. Nebo proč tam alespoň nějaký policista preventivně nezůstal?
Mediálně známou se stala matka jedné z obětí, Lenka Šimůnková, která obviňuje policii za špatně odvedenou práci. Dle jejího názoru policie před samotným útokem selhala a žádá spravedlnost pro svou dceru, tedy rezignaci ministra vnitra Víta Rakušana, policejního prezidenta Martina Vondráška a šéfa pražské policie Petra Matějčka.
Bolest matky je pochopitelná. Mám osobní zkušenost s tragédií v rodině. Jak zpívá Nohavica v krásné písni Kometa „se smrtí smířit nejde se.“ Ale jde jít dál. I když je to těžké. Z matky, která přišla o dceru, mluví žal. Její bolest je pochopitelná. Hledat další viníky však nemá smysl. Skutečný viník je již mrtvý, život její dcery to nevrátí.
Matce Elišky bych přála, aby se přestala dívat do minulosti a soustředila se na budoucnost. Dovolím si citovat arcibiskupa Graubnera, který vedl bohoslužbu za oběti tragédie na pražské filozofické fakultě v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Ten ve svém proslovu přál rodičům a přátelům pozůstalých, aby měli odvahu dívat se dopředu s nadějí. Dále zmínil: „Každý z nás musí objevit svůj podíl na šíření zla a najít odvahu ke změně myšlení.“
Matka oběti na mě působí jako žena, která se se svou ztrátou nevyrovnala a tak žádá satisfakci. Paradoxně podobné pocity možná zažíval i vrah její dcery.
Podle závěrů znaleckých posudků, byly činy pachatele „satisfakcí za nakumulované frustrace“. Dle vyjádření psychologa, se útočník cítil odstrčen, lidmi nepřijímaný, neužitečný. Prožíval pocity křivdy provázené záští, nenávistí, touhou po pomstě a potrestání, a to dospělo až k vražedným činům.
Dále vyšlo najevo, že střelec netrpěl závažnou duševní poruchou, která by ovlivňovala jeho rozhodování. Nebyla ani potvrzena závislost na alkoholu či jiných látkách. Nebyly u něj diagnostikovány mánie či deprese.
Měl však problémy v sociálních vztazích. Trpěl nedostatkem uznání, přijetím ve společnosti i neschopností navázat hlubší vztah s druhou osobou. Vývoj jeho potíží byl ovlivněn sociální izolací. Vzpomeňme na dobu covidu.
Po prozkoumání značného množství informací, včetně střelcova mobilu a počítače, se zjistilo, že David K. byl fascinován násilím, vyhledával na internetu informace o vrazích, masových a brutálních vraždách, měl zálibu v tvrdém pornu či punkové muzice. Jeho fascinace násilím vyústila v seberealizaci tímto hrůzným způsobem.
Dle státní zástupkyně se plány na vraždy začaly v hlavě Davida K. rodit na přelomu let 2022 a 2023. Scénář svých činů měl hotový od listopadu 2023. Rok před tím ukončil návštěvy psychologa a zaměřil se pouze na to, jakým způsobem vraždy vykoná. Vše dělal promyšleně.
Zdá se, že se do značné míry na motivu střelce projevila jeho sociální izolace, absence důvěrné blízké osoby. Byl osamělý, naštvaný na všechny šťastné lidi. Postupně v něm sílila nenávist vůči společnosti, ve které žil. Opět použiji slova pana Graubnera: „Konstatujeme nárůsty depresí, sebevražd, mluvíme o nutnosti zvýšit počty psychiatrů, ale nemáme odvahu žít jinak. Nedokážeme se uskromnit, žijeme na dluh dalších generací.“ Dále upozornil na to, že lidé ztrácejí dovednost naslouchat a dostávají se do izolace. To se děje i v důsledku nadužívání komunikačních prostředků, kde se lidé na sociálních sítích nějak prezentují. V důsledku toho všeho mnoho lidí zažívá vnitřní smutky a pocity samoty.
Myslím, že každý tu a tam zažívá podobné pocity. Pocity osamění, křivdy, naštvání, frustraci. Jde pak o to, jak tyto emoce člověk dokáže ukočírovat. David K. to bohužel nezvládl. Zacyklil se ve svých negativních emocích. Důsledkem toho pak byla obrovská tragédie. Společenská atmosféra není dobrá. Míra naštvání a frustrace je ve společnosti bohužel vysoká. Snad si společnost z těchto událostí vezme ponaučení a něco podobného se již nebude opakovat.
Zdroje:
