Článek
Vladimíra Dlouhého známe všichni jako pihovatého kluka z filmu Už zase skáču přes kaluže, nebo jako Petra Majera ze seriálu Arabela, či jako Petra Máchala z pohádky S čerty nejsou žerty. Jeho hlasem mluvil Forrest Gump. Kromě Toma Hankse, namlouval například Kevina Costnera, nebo Mela Gibsona.
Zazářil také v mnoha divadelních inscenacích, oblíbenou se stala například hra, ve které hrál spolu se svým mladším bratrem Michalem Dlouhým – Chvála bláznovství. Inscenace humorným způsobem ukazovala soužití dvou bláznů, kteří se marně pokouší začlenit do „normálního života“. Vladimír hrál Kjella, který má sklony k autismu, jeho bratr Michal hrál Ellinga, věčně nadrženého panice. Role hercům opravdu sedly. „Ta hra je tak krásně napsaná, že jsme si říkali, to není možné, nám snad někdo vykradl dětství,“ uvedl Michal.
Michal Dlouhý
Díky svému výjimečnému hereckému talentu, osobnímu kouzlu a přirozenosti bývá Vladimír Dlouhý označován za nejgeniálnějšího herce své doby. Přitom se k herectví dostal náhodou. Začínal jako dětská herecká hvězda a jako jednomu z mála dětských herců mu herectví vydrželo až do smrti.
Vladimír Dlouhý
Narodil se do rodiny stavebního inženýra, jeho maminka vynikala v házené. I on se logicky směřoval ke sportu, následně ke stavařině. S jeho sportovními začátky se pojí zajímavá příhoda z dětského tábora. Když mu bylo 5 let, poslali ho rodiče poprvé na letní soustředění hokejistů k rybníku Kozák u Pacova. Rodiče jeli jako doprovod, stanovali opodál. Jednoho večera se stala nehoda, při které malý Vladimír málem podpálil stanový tábor. Zachtělo se mu totiž na záchod, tak si ve stanu s dřevěnou podsadou zapálil svíčku. Při odchodu ze stanu drknul do svíčky, která spadla. Když se vracel ze záchodu, stan už byl v plamenech. Naštěstí během chvíle přiběhli jeho rodiče a stan se podařilo rychle uhasit. I přes tento zážitek si jeho rodina toto místo natolik oblíbila, že následně k rybníku Kozák jezdívali každé léto stanovat.
Dětství Vladimíra Dlouhého bylo plné lumpáren. Na dvorku smíchovského domu, kde prožil kus svého dětství, platily zákony džungle. Už jako malý tam s kamarády chodíval potajmu kouřit, tu a tam proběhla nějaká rvačka. Maminka kvůli jeho temperamentu musela poměrně často chodit do ředitelny základní školy. Občas totiž vysklil nějaké to okno. Byl to zkrátka dareba.
Už od první třídy nosíval Vladimír domů papír od filmařů, kteří obcházeli základní školy a hledali nové talenty. Žádali tak rodiče, aby jejich dítě mohlo hrát ve filmu. Jeho rodiče byli ale skeptičtí. Až jednou, když byl jejich syn v páté třídě, dostal nabídku na konkurz do filmu, který ho tak zaujal, že dokázal přemluvit maminku, aby s konkurzem na film souhlasila. Byl to film Už zase skáču přes kaluže. Lákalo ho, že bude jezdit na koni a také že se ulije ze školy. K velkému překvapení maminky byl její syn vybrán do titulní role, ve které exceloval. Už tehdy uměl svýma šedomodrýma očima zahrát snad vše. A tak se zrodila hvězda. Vladimír šel z role do role, zahrál si následně například po boku Miroslavy Šafránkové ve filmu Robinsonka.
I když se mu u filmu dařilo, řekl si, že půjde raději ve stopách svého otce. Poslal přihlášku na stavební průmyslovku, nicméně pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Rozhodl se proto vyučit zedníkem. Na praxích ale zjistil, že na tom manuálně není tak dobře, jak myslel. Nakonec se nechal přesvědčit režisérem Schulhoffem, aby šel studovat na konzervatoř.
Vladimírovi, kterému lidé říkali „Mírku“, se během studií dařilo nejen v herectví, ale také u něžného pohlaví. I když to nebyl typický krasavec, ženy pro něj měly slabost. V době, kdy si jej režisér Václav Vorlíček vybral pro roli Petra Majera v legendárním seriálu Arabela, stala se z něj hvězda. Jeho plakáty zdobily dívčí pokojíčky, mnozí jej dávali dohromady s jeho hereckou kolegyní Janou Nagyovou. Původně její roli princezny Arabely měla hrát Libuše Šafránková, nicméně tehdy onemocněla, Arabele propůjčila alespoň svůj hlas. Po letech Jana Nagyová médiím sdělila, že se během natáčení Arabely o Vladimírovi říkalo, že je zadaný a dokonce se mu prý narodila dvojčata. Herec se však o něčem takovém veřejně nikde nezmiňoval.
Zda byl na počátku 80. let herec čerstvým tatínkem, zůstalo tajemstvím. To, že měl rád společnost něžného pohlaví, potvrzují i slova představitelky další princezny, tentokrát z pohádky S čerty nejsou žerty. Podle herečky Dany Bartůňkové, představitelky princezny Angelíny, vznikl během natáčení pohádky románek mezi Vladimírem a představitelkou princezny Adélky, Monikou Starou. „Ondra Vetchý a Mirek Dlouhý, velcí kamarádi už od konzervatoře, byli ve věku, kdy si dělali takzvané zářezy. Holky po nich šílely, mohli mít každou, na kterou si ukázali. V té době soutěžili, kdo bude mít lepší skóre, kdo jich víc sbalí. A když se na scéně objevila Monika, tedy Adélka, které bylo šestnáct let, bylo o zábavu postaráno. Krásná kořist. Oba zbystřili, kdo bude první,“ prozradila pro web Prima Ženy. „Monika byla cudná, nezkažená dívenka z Olomouce. Taková panenka. Celou dobu navíc byla pod dohledem svého tatínka, který tam pobýval s ní. Dopadlo to ale tak, jak už to v pohádkách bývá. Zamilovala se do Mirka. Byla to její první, a tudíž největší láska, na kterou se nezapomíná.“
Šedomodré oči Vladimíra Dlouhého dokázaly okouzlit také dceru známého režiséra Antonína Moskalyka, který objevil pro film Libuši Šafránkovou, když jí obsadil do role Barunky ve filmu Babička, nebo který roky bavil diváky prostřednictvím Četnických humoresek. Když jeho dcera, Pavlína Moskalyková, rovněž režisérka a scénáristka, točila se známým hercem v roce 1986 pro televizi inscenaci Případ Kolman, netušila, jak moc bude mít její počin přesah do jejího soukromého života. Poslední den po natáčení ji Vladimír pozval na skleničku, kde se jí jen tak mezi řečí, kdy si k ní nebral servítky, zeptal, zda spolu nebudou chodit. Zamilovali se a vytvořili jiskřivý pár, který se nebál pohádat. Pak se tomu ale oba dokázali společně zasmát. „Já jsem na něm milovala toho kluka, který byl ve filmu Už zase skáču přes kaluže. To byl pro mě Mirek, kterého jsem měla ráda. Já jsem milovala toho Jekylla. Ten Hyde, to byl ten člověk, kterého jsem neměla ráda, ani nerespektovala, protože všechno, co na něm bylo hezké, tak se to tím alkoholem víceméně zničilo,“ prozradila režisérka v pořadu Příběhy slavných. Vladimír žil totiž velice sebedestruktivním způsobem života. Cigarety, pivo, káva, minimum jídla a velké pracovní nasazení se pak odrazily i na jeho zdraví. Míval problémy s žaludkem, dokonce mu praskl žaludeční vřed. To vše, co se stane s jeho zdravím, jako by Pavlína vytušila a rozhodla se ze vztahu odejít, dokud je čas. Nedovedla si s ním představit svou budoucnost a tak se od něj odstěhovala.
Šarmantní herec se rozhodl jednat. Nasedl do taxíku, vzal na sebe smoking a odjel za Pavlínou s kyticí padesáti růží. Pozval ji na večeři, kde ji požádal o ruku. Ona ho však odmítla. Ten krásný moment přišel v jejích očích pozdě. Řekla mu, že si jej nemůže vzít, protože by musel přestat pít. A když přestane pít, že si jej vezme. Což pro něj byla studená sprcha. Vladimír měl dojem, že ho chce Pavlína kontrolovat, nechtěl se kvůli nikomu měnit. Ona si trvala na svém. Nechtěla žít s alkoholikem, neuměla by to tolerovat. Nechtěla se jednou v padesáti probudit a být vdovou. On v alkoholu problém neviděl. Pomáhal mu zbavovat se trémy. A tak se rozešli. Krátce po revoluci odjela Pavlína do Ameriky, kde se seznámila se svým budoucím manželem, uměleckým agentem Mattewem Solo, kterému porodila 2 dcery.
Vladimír také sám nezůstal. Do cesty mu přišla sedmnáctiletá dívka, do které se zamiloval. V roce 1989 ho okouzlila o 14 let mladší studentka, která jednoho dne přišla na jeho představení, o kterém chtěla natočit dokument. Tou dotyčnou byla jeho první manželka, Gabriela Heřmanová. Během jejich vztahu začala pracovat v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla. Bohužel rodinná idylka se nekonala, i přesto, že se jim narodila dcera Daniela. Vladimírovi začínalo vadit manželčino časté cestování, které bylo s její profesí spojené. Nakonec se rozvedli. Gabriela je nyní političkou, je vdaná za diplomata a youtubera Martina Svárovského.
Gabriela Svárovská
Poslední osudovou ženu potkal herec při natáčení filmu Den, kdy nevyšlo slunce. Zaujala ho o 13 let mladší herečka Petra Jungmanová, která ho dokázala brát takového, jaký je. Herce, který měl pověst kousavého pesimisty, se nebála. Šla tehdy za ním s tím, že jde o její první filmovou roli a že bude ráda, když jí třeba poradí. „A myslím, že ta moje upřímnost ho tak nějak odzbrojila. On většinou kousal, když byli kolem něj šlendriáni anebo namachrovanci, takže u mě neměl důvod. Naopak, byl příjemný a vstřícný,“ vzpomínala na svou osudovou lásku Petra. Vedle klidné Petry dokázal Vladimír zakotvit. Prý s ní zažíval nejkrásnější vztah, jaký kdy se ženou měl. Když jí požádal o ruku, neváhala. Vzali se v roce 2008. Ještě před svatbou mu Petra porodila dvojčata, jejich synové podědili herecké geny.
Petra Jungmanová
Bohužel herce dohnal jeho nezdravý životná styl. Opět začal mít bolesti v oblasti žaludku jako před lety, doktorům se ale vyhýbal. Nasadil si samoléčbu, pivo mu pomáhalo. Nakonec se ukázalo, že nejde o žaludeční vředy, ale o rakovinu. „V prosinci 2009 zkolaboval po představení Příliš drahá Mathilda. Hned začátkem nového roku pak absolvoval všechna možná vyšetření, která mu dělali i předtím na podzim, ale tentokrát už výsledky byly pozitivní a začal těžký půlrok. Chtěla jsem mu pomoct, ale on sám si zvolil jinou cestu. Věděla jsem, že by ve svém životě neměnil nic, on žil tak, jak chtěl,“ sdělila Petra pro idnes.cz.
Svých dvojčat si herec nestačil moc užít. Zemřel v roce 2010, když jeho synům Janovi a Jiřímu byly necelé čtyři roky. Ve věku 52 let zemřel šarmantní herec, který byl svědomitý, pracovitý a přímočarý. Herec, který měl dar od boha, za který ale zaplatil krutou daň.
Zdroje:
1) KOHOUTOVÁ, Lenka. Vladimír Dlouhý: muž v hlučné samotě. V Řitce: Daranus, 2010. ISBN 9788087423011.
3) Tajemství Vladimíra Dlouhého
4) Příběhy slavných - Ten, který skákal přes kaluže
