Článek
Zlatý slavík Waldemar Matuška tvořil v 60. letech pár s herečkou Jitkou Zelenohorskou známou z role Zdeničky Svaté v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky. Oba byli na vrcholu své kariéry, zdálo se, že jsou pro sebe stvořeni. Skvěle se doplňovali. Bohémský zpěvák měl po svém boku o 14 let mladší Jitku, která i přes svůj nízký věk zvládala svou kariéru, péči o jeho domácnost a organizaci jeho pracovních záležitostí. Osmnáctiletá dívka se učila vařit jeho oblíbenou svíčkovou, nakupovala mu oblečení, řešila jeho pracovní harmonogram a pomáhala mu budovat jeho půdní byt na Václavském náměstí. „My jsme se tam přestěhovali, ale pořád jsme bydleli v suti. Když už to vypadalo, že všechno skončí, Walda si vzpomněl, že chce krb, a znovu se bouralo. A já jsem pořád uklízela,“ vzpomínala Jitka na společné soužití ve zpěvákově bytě v knize Ujel mi vlak.
Dokonce za něj řešila i jeho korespondenci s jeho fanynkami. Zájem něžného pohlaví k jeho profesi prostě patřil, a ona se skřípěním zubů tolerovala i jeho nevěry. „Jednou jsem přijela pozdě v noci z nějakého natáčení, asi ve dvě po půlnoci. Otevřu dveře a vidím, že přes pokoj až ke schůdkům, které jsme měli do ložnice, jsou poházené různé kusy prádélka. Došla jsem až do ložnice, kde jsem zkoprněla…,“ prozradila Jitka pro Aha!
Jitka byla přesvědčená, že se jedná vždy o úlety, že to k jeho bohémskému stylu života patří. Milovala ho, nakonec mu vždy odpustila. Neuměla si bez něj svůj život představit. Ve svých vzpomínkách vylíčila slavného zpěváka jako nepraktického muže, který vedle sebe potřebuje někoho, kdo mu ten jeho život bude tak trochu organizovat. „Walda byl rád, že se o všechno starám, ale asi mu časem některé věci začaly vadit. Například jsem ho nutila, aby se denně myl. Když jsem ho poznala, tak mu smrděly nohy, protože v té době žil jako psanec – přespával, kde se dalo, měl jednu pořádnou košili, jedny džíny a jeden červený svetr. Po představení si jen převlékl čisté prádlo. Také jsem chtěla, aby se něco učil, například jazyky, nebo jen češtinu, aby četl, protože jemu háčky a čárky nic neříkaly. Ale pak jsem cítila, že to jde jinam, Walda nechodil domů, utíkal k jiným, ale přitom mě potřeboval. Všechno jsem zařizovala, všechno dělala, ve všem spoléhal na mně. Dokonce jsme se zasnoubili. To bylo rok před tím, než to celé skončilo, na moje narozeniny v listopadu,“ uvedla herečka ve své knize.
V době, kdy se zasnoubili, už Walda pokukoval po své budoucí ženě, Olze Blechové, která byla o 2 roky mladší než jeho životní partnerka Jitka. Seznámili se v Liberci, kde žila se svou rodinou. Tehdy jí nebylo ještě ani 15 let. Seznámil je její bratr Tonda, který pracoval jako zvukař.
Pro mladou holku byly tehdy na prvním místě zvířata ve zdejší zoo, o nějakého slavného zpěváka se doposud vůbec nezajímala. Díky své tetě měla umožněno chodit do zoo ve svém volném čase a vypomáhat tam. A právě zoo byla tím místem, kde se ti dva začali pravidelně potkávat. Olga totiž při prvním setkání s Waldou prohodila, že jeho návštěva v místní zoo vyvolala pěkný rozruch a že ona tam bývá každý den. Toho se zpěvák chytil a řekl jí, že ho tam může někdy znovu provést. Stala se pak z toho taková jejich tradice. Když přijel do Liberce, vždy si vzpomněl na mladičkou Olgu a zamířil za ní do zoo.
Uběhl nějaký čas a z Olgy se stala pohledná slečna. To samozřejmě neuniklo Waldovi, který tou dobou žil s Jitkou v podkrovním bytě na Václavském náměstí. Setkávání s Olgou bylo čím dál častější. Zprvu se setkávali zejména prostřednictvím jejího bratra Tondy, který byl v Praze na vysoké, později i díky práci. Z Olgy se totiž stala doprovodná zpěvačka. Spolu s kamarádkou Irenou doprovázela populární zpěváky v divadle Rokoko. A jak se tam dostala? Měla štěstí, dostal ji tam Karel Svoboda.
Chemie mezi Olgou a o 16 let starším Waldou byla stále silnější a silnější. To, že pro Waldu už není malá holka pochopila záhy poté, kdy ji pozval na vystoupení jednoho známého v luxusním hotelu Esplanade. Seznámil ji s přáteli, skvěle se bavili. Pak přišla chvíle, kdy už musela odejít, aby stihla vlak domů. On neváhal, objednal taxi a doprovodil ji až ke dveřím panelového domu, kde bydlela. Tam ji poprvé dlouze políbil. Od té doby se začalo rodit něco, co nešlo zastavit.
Olga věděla, jako každý jiný, že je Walda zadaný, že žije s Jitkou Zelenohorskou. Nicméně dle jejích slov nebyli manželé, neměli děti, takže nad tím moc nebádala a nechala všemu volný průběh. Čím dál tím víc po sobě toužili. Jednoho večera jí prý vyznal lásku a prosil ji, ať počká, že všechno brzy vyřeší. Čas plynul a Walda byl stále s Jitkou. Prý se s ní snažil rozumně domluvit na rozchodu, nicméně ona doufala, že jeho vztah s Olgou odezní.
Vztah s Jitkou nakonec skončil v Londýně koncem roku 1968. V Anglii byl tehdy Matuška na turné se Státním souborem písní a tanců a svou kapelou Mefisto. Jitka tam byla shodou okolností také. Jednou večer si spolu sedli do baru a vše si vyříkali. Následně odletěla Jitka předčasně domů. Matuška jí nechal za její nepřítomnosti vystěhovat osobní věci, po návratu domů k sobě nastěhoval Olgu, se kterou zůstal až do své smrti. Za vztahem s Jitkou udělal tlustou čáru.
Byl šťastný s Olgou, ke svému pětiletému vztahu s Jitkou se nechtěl vracet a cokoliv komentovat. Po 40 letech se však stalo něco, co jej vytočilo doběla. V emigraci shlédl pořad 13. komnata Jitky Zelenohorské, kde krom Jitky hovořila také jeho bývalá kolegyně Eva Pilarová a kamarádka Yvonne Přenosilová. Za celé roky ho prý nic tak nevytočilo jako lži, které prý v tomto pořadu zazněly.
Podle Jitky za krachem jejich vztahu stála cílevědomá Olga, která si šla tvrdě za svým. To potvrzovala i Eva Pilarová: „Já jsem byla přesvědčená, že ten vztah klapal a nebýt oné jisté, která se do toho nějakým způsobem namontovala, tak že by klapal dodnes.“ V pořadu zazněla i slova o náročném období, kdy se kvůli rozchodu ocitla bez přístřeší a bez peněz. Jitka byla v šoku, když si chtěla jít do bytu pro své věci a zjistila, že jsou vyměněné zámky. Waldův kamarád, který měl v bytě dohlížet na montáž nábytku na míru, jí sdělil, že jsou její věci ve skříni na chodbě. Bohužel tam nebylo vše. Věci jako fotky a knížky už prý nikdy neviděla. Ve své knize Ujel mi vlak navíc uvedla, že se vytratily i její peníze, které byly na vkladní knížce. Ukládala na ni nejen Waldovy úspory, ale i ty své. Před odjezdem do Londýna dala do úschovy knížku ke své mamince, nicméně si prý pro ni přišel onen kamarád, co vyměnil zámky v bytě. Vkladní knížku si vyžádal se slovy, že je zapotřebí aby se zaplatily nějaké práce v bytě. To, kam tehdy cca 250 tisíc korun zmizelo, se už Jitka nikdy nedozvěděla.
Když Walda z jejích úst v roce 2008 zaslechl, že nemohla ke svým osobním věcem, naštval se. Rozhodl se za pomoci své ženy Olgy sepsat knihu, ve které by vyjádřil svůj úhel pohledu na dávný rozchod.
A jak to tedy podle něj bylo? Na turné v Anglii si prý uvědomil, že chce žít nový život s novými lidmi. Když za ním jeho partnerka přijela do Londýna, rozhodl se to konečně dořešit. Doufal, že jí to konečně dojde. Ještě tu noc zatelefonoval svým přátelům, aby zabalili její věci a odstěhovali je k jejím rodičům. Při té příležitosti doufal, že od jejích rodičů přivezou jeho perský koberec, který u nich Jitka uschovala, aby se nezničil, když se v jeho bytě stavěl krb. Ale koberec nedovezli. „Neměl sem u sebe zrovna nůžky… Stála na něm obrovská, asi dubová knihovna… Asi by se ti stejně nelíbilo, co bych přivez,“ reagoval jeho kamarád Ivan na dotaz stran koberce. Když stěhovali Jitčiny věci, vyměnil při té příležitosti jeho druhý kamarád Viktor u bytu zámky. „Nabízel jsem Jitce už dřív, že se o ni postarám, když se odstěhuje, ale nikdy to nebylo nic platný. Nevyužila toho. Neodstěhovala se, a tak se tentokrát nedalo nic dělat…,“ hájil se v knize zpěvák.
Podle Waldy si své věci vzít nemohla, protože je měla všechny odstěhované k rodičům. Tím to pro něj bylo vyřízené. Přeci se o to postarali jeho kamarádi. Natolik ho to rozlítilo, že si v knize sepsané jeho ženou rýpnul i do Jitčina vzhledu. Prý ji v pořadu málem ani nepoznal, nebýt toho, že ji po letech náhodou potkal v jedné hospodě. Když mu kamarád po jejím odchodu sdělil, že to byla Jitka, divil se. Utrousil prý tehdy potichu, že měl velkou kliku.
Jitka Zelenohorská, 2016
Walda žil v domnění, že se k Jitce všechny její věci dostaly. Nicméně se mýlil. To nejosobnější tam přeci jen zůstalo - Jitčin deník. Olga se o tom zmínila v jejich knize. Pár měsíců po rozchodu se Jitka objevila přede dveřmi Waldova bytu. Otevřela jí Olga. Jitka se tehdy sháněla po knížce v červených deskách. „Dělala jsem, že vůbec nevím, o co jde, i když pravý opak byl pravdou. Celé to „dílko“ jsem si totiž už pročetla,“ popisovala nepříjemnou situaci Olga. Zeptala se jí, kde by onu knížku měla hledat a pak jí onen deník donesla. Na Jitce prý byla vidět velká úleva. A proč to Olga v knize psala? Chtěla vyzdvihnout fakt, že po ní Walda velmi toužil. V knize se podělila o úryvek z Jitčina deníku, ve kterém popisuje, jak Walda zná nazpaměť telefonní číslo její sokyně, protože jí často volá. Olgu pak v deníku častuje nadávkami.
Kniha, kterou sepsala Olga na popud svého muže, mnohé dokresluje. Každý má svou verzi dávného rozchodu, který i po tolika letech budí emoce. A to zejména kvůli způsobu, jakým se Matuška se svou snoubenkou rozešel. Ten byl dosti nekorektní. Škoda, že to tehdy nemohl vyřešit důstojnějším způsobem. Nikdy si zřejmě nepřipustil, že na jeho způsobu rozchodu bylo něco špatně.
Zdroje:
1) BLECHOVÁ, Olga. Waldemar a Olga: zákulisí našeho života. Dobříč: NUAL, 2013. ISBN 9788090528406.
2) ZELENOHORSKÁ, Jitka a SVITÁKOVÁ, Jindra. Jitka Zelenohorská: ujel mi vlak. [Praha]: Centrum české historie, 2016. ISBN 978-80-88162-06-3.
3) pořad 13. komnata, 2008
