Článek
„Co děti? Mají si kde hrát?“ Každý si jistě někdy broukal slova vtíravé písničky Až od Katapultu, která, jak se zdá, je čím dál aktuálnější. Nevím jak u vás, ale ve městě, kde žiji, se poslední dobou začala renovovat dětská hřiště, což je jistě chvályhodné. Možná to souvisí s blížícími se komunálními volbami. Takže ano, míst, kde si děti mohou hrát je nejspíše více, než tomu bylo dříve, nicméně to má svá „ale“.
Jako rodič malých dětí se bohužel v praxi setkávám často s tím, že je běžné, že jsou na hřištích často psí exkrementy, ačkoliv cedule u hřiště jasně říká, že tam psi nemají co dělat. Dále tam u laviček bývají střepy od lahví, či hromada nedopalků od cigaret. Bohužel máme osobní zkušenost i s použitou injekční stříkačkou, o kterou se naše dcera na hřišti poranila. Ty stresy, které následovaly, bych nikomu nepřála.
Když pak jdete v horkém letním dni na hřiště v relaxační zóně, kde je vybudován dětský bazének, chce to mít silné nervy. Vybrat si místo, kde by neležely odpadky, zdá se v určitou denní dobu skoro nemožné.
I tak člověk některé věci překousne, protože přeci jen chce, aby si jeho děti pohrály a měly příjemný den. To, co se nám však stalo v nedávné době, to byl velký extrém. Přišli jsme na hřiště k lavičce, kde manžel jako první věc posbíral odpadky u lavičky a hodil je do koše, aby do toho naše děcka nešlapala. Ta natěšená skočila do malého bazénku, který je na hřišti zdarma k dispozici. Když pak manžel prošel kolem malé skupinky kouřících lidí sedících na lavičce u bazénku, byla to pro něj poslední kapka. Rozhodl se, že se ozve a skupinku upozorní, že by na dětském hřišti kouřit a pít pivo neměli.
Během pár vteřin se celá situace enormně vyhrotila. Kouřící pán mu začal nadávat, nechápal, proč se strefuje zrovna do nich, že má jistě něco proti Romům a že je tady jediný, komu to vadí. Manžel si trval na svém, že dle platných pravidel u dětského hřiště nemají kouřit, ani pít alkohol. Po chvíli muž, který měl už očividně něco upito, vstal se slovy, že ho v tom bazénku utopí. Za manželem stály ve vodě vyděšené děti a nechápaly, co se děje.
Během chvíle se z jiné skupinky, která seděla opodál, přiřítil jiný romský muž, který se do napjaté diskuze vložil. Přiměl manžela, aby mu ukázal, kde to v těch pravidlech je s dovětkem, že pokud to tam není, že na něj zavolá policii kvůli stalkingu. A tak se skupinka mužů vydala k informační tabuli s pravidly hřiště. Manžel jim přečetl pravidla o chování na hřišti, což způsobilo, že se kouřící muž otočil a naštvaně z hřiště odjel na svém kole. Když mě cestou pro kolo míjel, zaslechla jsem, jak svému společníkovi rozzlobeně říká: „Má štěstí, že jsem tu dnes neměl děcka. Kdyby jo, tak bych ho fakt utopil!“ Výtku o kouření evidentně vnímal jako ponížení, které by před svými dětmi řešil velmi razantně.
K útoku se chystala i postarší romská žena, která u lavičky měla zaparkovaný invalidní vozík. „Já bych ho přetáhla půllitrem, vždyť kdo by mi co udělal,“ prohlásila směrem ke staršímu muži, který seděl vedle ní. A aby toho nebylo málo, tak na vracejícího se manžela volal muž, který se do konfliktu vložil s radou: „Ty už raději příště nikoho neobtěžuj, je to v tvým zájmu.“
V takových situacích, je člověku fakt úzko. Naštěstí se pak atmosféra na hřišti zklidnila a děti si na hřišti pohrály, nicméně cestou domů došlo na několik otázek, na které nebylo jednoduché odpovědět.
Romové mají očividně dojem, že jakmile se vůči nim někdo ohradí, jedná tak automaticky z rasistických důvodů. To, že je většinová společnost nevnímá zrovna pozitivně, je obecně známá věc. Na Wikipedii se můžeme dočíst, že dle výzkumů z roku 2007 by tuto početnou etnickou skupinu za sousedy nechtělo cca 75–80 %. Silně protiromské naladění společnosti vychází z chování Romů. Lidem často vadí jejich hlučnost a to, jaký po sobě zanechávají nepořádek. „Znáte nejhorší tři slova, která může člověk od Roma slyšet? Dobré ráno, sousede,“ prohlásil s úsměvem před 19 lety místostarosta jihomoravské Břeclavi Pavel Dominik. „Lidi provokuje, že musí v šest do práce a oni si sedí celý den na lavičce, popíjejí a jsou hluční,“ dodal pro Aktuálně.cz.
Jak moc se posunulo vnímání této menšiny, nevím. To, že se manžel vůči kouřícímu pánovi ohradil, nebylo z důvodu jeho etnického původu, ale proto, že seděl přímo u bazénku, a bylo mu jedno, že kouř z jeho cigarety jde na malé děti. Když se pak člověk rozhlédl, zjistil, že takto tam popíjelo a pokuřovalo více lidí, a nebyli to jen Romové.
Jako by lidé nevěděli, že 31. května 2017 vešel v účinnost „protikuřácký zákon“, který přináší úplný zákaz kouření na vymezených místech, mezi které krom restaurací, barů a zastávek patří i dětská hřiště a že za porušení tohoto zákona hrozí pokuta až do výše 5.000 Kč. Problematické jsou i samotné nedopalky cigaret, které díky svému obsahu toxických látek představují problém pro vodní ekosystémy.
Zkrátka kouření ale i samotné vajgly představují problém, který si mnozí nepřipouští. A když na to, že někdo pravidla porušuje upozorní, je vnímán jako potížista. Ti, kterým něco vadí, se často bojí ozvat. To je svět, ve kterém bohužel vyrůstají naše děti. Mají si sice kde hrát, nicméně z návštěv dětských hřišť si odnáší zkušenost, že mnoho pravidel je jen na papíře.
Zdroje:
