Článek
Františka Husáka si většina lidí spojuje zejména s jeho životní rolí podpantofelního anorektika z trilogie o rodině Homolkových režiséra Jaroslava Papouška. Coby neduživý manžel korpulentní semetriky Heduš, kterou báječně ztvárnila Helena Růžičková, byl vynikající. Vyzáblý blondýn Ludva, který žije pod jednou střechou nejen se svou ženou a rošťáckými dvojčaty, ale také se svými rodiči, je takřka opakem mužnosti. Jeho civilní herectví vzbuzuje pocit, že možná nehraje, že je prostě jen sám sebou.
František Husák sice nebyl dost atraktivní pro role milovníků, ani dost groteskní pro role komiků, nicméně dokázal zahrát téměř všechno. Když v roce 1983 ztvárnil vraha v krimi Síť na bludičku, na reakci svého okolí poznal, že odvedl dobrou práci. „V detektivce Síť na bludičku jsem hrál vraha. Asi přesvědčivě, protože druhý den se přede mnou prodavačka v obchodě schovala pod pult,“ uvedl v jednom rozhovoru krátce po uvedení.
Další rolí, ve které zazářil, byla hlavní postava účetního Řehoře Maršíčka v komedii Všichni musí být v pyžamu. Jeho filmovou partnerkou byla skvělá Iva Janžurová. Po tomto Papouškově snímku o muži, který se stal kontrolorem nemocných, se však objevoval jen jako představitel malých rolí.
Iva Janžurová, 2017
Tento pražský rodák spatřil světlo světa poprvé dne 24. května 1936. Ve škole patřil mezi premianty, zkoušel hrávat s ochotníky divadlo. Rodiče z něho chtěli mít úředníka, on však uvažoval o medicíně. Nakonec si vše rozmyslel a místo původně uvažovaného gymnázia si podal přihlášku do hornického učiliště. Byla v tom především rebelie vůči tátovi, se kterým si tehdy moc nerozuměl. „Z trucu jsem se tedy přihlásil na hornické učiliště, ale byl to krok vedle. Po roce jsem odešel na Vojenskou školu Jana Žižky v Moravské Třebové, ale ani to nebylo to pravé ořechové. A když jsem se pak hlásil na medicínu, tak mě nevzali. Tehdy jsem si vzpomněl na divadlo, ale vlastně až po vojně jsme zkusil štěstí na DAMU,“ vzpomínal. Dal na radu herce Františka Vnoučka, který jej viděl v uniformě recitovat na celostátní soutěži a sdělil mu, že má talent, že by jej byla škoda. Na školu se ke svému údivu dostal a úspěšně ji také roku 1959 dokončil.
Po absolvování DAMU odešel se svými spolužáky do ostravského Divadla Petra Bezruče, kde hráli pod vedením režiséra Jana Kačera. Zde se stal Husák divadelní hvězdou a měl velké role. Proslavil se zejména dvěma, Cyranem z Bergeracu a Krysařem. „Franta byl neobyčejně talentovaný herec a jeho talent mu pomáhal spoustu věcí sám vyřešit. Když dostal roli tanečníka, hned začal skvěle tancovat. Někdy to vyvolávalo u jeho kolegů, kteří neměli tak velký talent, až nevraživost…,“ prohlásil Jan Kačer.
Jan Kačer
Když pak v druhé polovině 60. let Jan Kačer zakládal Činoherní klub v Praze, František Husák jej následoval. Zde zazářil například v roli Kalimacha v inscenaci Mandragora, nebo jako školní inspektor z Gogolova Revizora.
Počátkem 70. let si jej vyhlédl režisér Jaroslav Papoušek a obsadil ho do filmů Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka. Typově se mu hodil do jeho satirického portrétu povedené rodinky.
Zatímco ve filmu slavil úspěchy, s divadlem to šlo z kopce. Poté, co divadelní uskupení v Činoherním klubu nahlodaly normalizační tlaky, se František rozhodl odejít z Prahy a věnovat se práci s dětmi v Českém Krumlově. Stal se učitelem na literárně-dramatickém oddělení Lidové školy umění, metodikem Okresního kulturního střediska a vedl zájmový kroužek pro romské děti.
Český Krumlov
V desetiletí mimopražského života hrál v Českých Budějovicích loutkové divadlo. Jeho kolegové nechápali, proč zůstává na oblasti, když měl nabídky z pražských divadel. On však měl nezdolnou tvrdošíjnost dělat si věci po svém a pokud možno být obklopen lidmi stejné krevní skupiny.
V jihočeské metropoli poznal svou budoucí čtvrtou ženu, loutkoherečku Naďu Herbstovou. Tak jako jeho předešlá manželství i toto nakonec skončilo rozvodem. Přesto s ním paní Naďa žila i po rozvodu pod jednou střechou v domku u jeho maminky.
Ačkoliv byl František velmi hodný člověk, kamenem úrazu byla jeho záliba v alkoholu. V době, kdy se realizoval mimo Prahu, se mu dařilo nad závislostí alespoň dočasně vítězit. Jenže pak se roku 1983 vrátil do metropole. Vzal angažmá v Divadle Na zábradlí a roky abstinence hodil za hlavu. „On byl jeden z těch mužů, co pořád hledají, a myslím, že to nenašel, takže vedl dost nešťastný soukromý život. Přes to, jak skutečně hodný člověk byl, vedl válku se svými nejbližšími,“ uvedl jeho lékař a přítel Vladimír Dbalý. „Celé odpoledne byl v divadle, měli jsme ho na očích a on nic nepil. Ale každý večer byl ožralý. Až jednou se ozvala ze záchodů strašlivá rána, šli jsme se tam podívat a prasklo to – František měl schovanou flašku v nádobce na splachování, a když ji tam teď vracel, uklouzl a spadl,“ prozradil Pavel Landovský.
V pražském Divadle Na zábradlí působil až do své předčasné smrti, kolem které dodnes visí otazníky. Poté, co mu nevyšly jeho dva pokusy vyléčit se ze závislosti na alkoholu, upadal do depresí, které „léčil“ alkoholem. Téměř denně se prý vracel z hospody potlučený, tudíž když jej po jednom únorovém tahu v roce 1991 našli kamarádi před hospodou pořádně zřízeného s ránou na hlavě, mysleli si, že je jen opilý a odvezli jej domů. Jenže doma herec upadl do bezvědomí. Lékař následně konstatoval, že jde o krvácení do mozku. František ochrnul a už se nikdy nevzpamatoval. V nemocnici strávil několik měsíců, pak začal jeho organismus selhávat. Zemřel 8. listopadu 1991 ve věku 55 let. Stihl si zahrát v téměř stovce divadelních inscenací a asi ve 120 televizních inscenacích, filmech a seriálových epizodách.
Jeho předčasná smrt způsobená následky úrazu je dodnes předmětem dohadů. Jsou tací, kteří zastávají názor, že mohlo jít o přepadení či vraždu. Nikdy se nezjistilo, jestli si smrtelný úder do hlavy způsobil sám pádem na chodník, nebo zda jej někdo nepraštil těžkým předmětem.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Mistři malých rolí. Praha: XYZ, 2005. ISBN 8086864359.
