Článek
Charismatický muž menšího vzrůstu, jehož obličej zdobil knír, byl výraznou osobností. Dokázal zaujmout nejen svým vzhledem, ale také chraplavě-pisklavým hlasem, kterým namluvil například Gargamela z populárních Šmoulů. Z tvorby pro děti proslul také jako královský otec z pohádky Za humny je drak, kde hrál spolu s Ivanou Andrlovou. Objevil se i v seriálu Návštěvníci, kde ztvárnil roli vedoucího hotelu pana France. K dalším jeho rolím patří například role Standy v dramatu Ucho, dále ztvárnil roli Belányiho ve filmu Tisícročná včela. Do paměti diváků se jistě zapsal také jako postava řezníka Čermáčka, zapáleného ochotníka režírující Tylovu Lesní pannu v komedii Jak svět přichází o básníky, nebo jako konstruktér Voženílek z kdysi populárního televizního seriálu Inženýrská odysea.
Ivana Andrlová
Málokdo ví, že původně začínal jako houslista v orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a že se na jeviště dostal jako náhodný záskok. Nebýt režiséra Miroslava Macháčka, možná by se herectví vůbec nevěnoval.
Narodil se 4. února 1928 v Českých Budějovicích do národnostně smíšené rodiny. „Otec – hostinský – Chod, matka Ukrajinka. Na otcovo přání jsem studoval na obchodní akademii, ale protože mě více přitahovalo umění, jal jsem se studovat hudbu a zabýval jsem se skladbou a hrou na housle,“ prozradil v jednom ze svých rozhovorů.
Zajímavostí je, že jeho tatínek si přál, aby se jeho syn jmenoval Jan. Tak mu také říkal až do chvíle, kdy Jirka začal chodit do školy. To, že se nejmenuje Jan ale Jiří, se jeho tatínek dozvěděl až u zápisu.
Od té doby si jeho tatínek více hlídal náležitosti kolem svého syna. Na jeho přání se Jiří vyučil číšníkem a vystudoval obchodní akademii. Po studiu nastoupil jako houslista do divadelního orchestru v Českých Budějovicích, kde díky Macháčkovi začal zpívat v operetách a operách. Postupně se propracoval i do činohry, časem k tomu přidal i divadelní režii a působil také jako skladatel divadelní hudby a písňových textů. Po čase mu jihočeská metropole začala být malá a tak se přesunul do Prahy.
Miroslav Macháček
Velký úspěch zažil v Semaforu, kde režíroval legendární hry Kytice, Zuzana v lázni, Elektrická puma nebo Kdyby tisíc klarinetů. Prošel celkem devíti angažmá, vesměs šlo ale o malé scény. „Jirka byl živel. Byl neuvěřitelný, velmi dobrý, ale s ničím se příliš nebabral. Některým mocipánům se to nelíbilo, takže nikde dlouho nevydržel,“ prozradila v rozhovoru pro časopis Instinkt jeho druhá žena Magdalena. „U mocných nikdy nebyl oblíbený, protože zlobil. Dělal problémy. Většinou někde získal angažmá, udělal tam svým uměleckým působením celkový převrat a zpravidla to dopadlo tak, že ho vyhodili. Nebo rovnou zrušili dané divadlo,“ dodala.
V 70. letech se Císler dostal do hledáčku StB. Byl zaregistrován jako kandidát tajné spolupráce. V roce 1979 jej Státní bezpečnost povýšila na agenta. Jeho svazek byl později skartován, tudíž není možné říci, co přesně měl Státní bezpečnosti říkat, nicméně podle MF DNES, která prozkoumala v archivech dokumenty týkající se divadla Semafor je patrné, že Císler měl například StB informovat o Jiřím Suchém. Měl předávat zprávy o tom, jak plánoval Suchý vyjednávat u komunistických pohlavárů, aby mohl dál hrát.
Ve stejném roce, kdy byl povýšen na agenta StB, si jej všimla televize. Získal roli intrikána Voženílka v televizním seriálu Inženýrská odysea. Podařilo se mu na sebe strhnout pozornost diváků, čímž si získal mimořádnou popularitu.
Následně se režírování věnoval už jen sporadicky. Stihl napsat jen pár skladeb pro sebe a Luďka Nekudu, se kterým v 80. letech vystupoval v televizním kabaretu Sešlost. Projekt této autorské dvojice se stal jedním z nejoriginálnějších a nejvtipnějších zábavných pořadů své doby. Na oblibě pořadu měli oba stejně velký podíl. Císler působil coby spontánní herec a Nekuda byl scenáristou společných vystoupení. Skromný klubový pořad to však tehdy neměl vůbec snadné. Císler s Nekudou si tu a tam museli vyslechnout, že jejich pořad, do kterého si zvou zajímavé hosty, není „masově zábavný“, že chybí ideologie nebo aspoň dechovka. Jednoho dne se tandem Císler – Nekuda dostal do problému kvůli scénáři, který cenzoři označili jako protistátní. Dokonce hrozilo, že bude pořad zastaven. Den, kdy se to Nekuda dozvěděl, se pro něj stal osudným. „Přišel z televize rozčilený, najedli jsme se a on pak šel k sousedovi,“ zavzpomínala po letech jeho manželka Hana. Několik hodin prý zapíjel žal, a když se pak vracel domů, spadl ze schodů a upadl do bezvědomí. Následně byl převezen do nemocnice, kde zpočátku sice došlo ke zlepšení, vzápětí se ale jeho zdravotní stav náhle zhoršil. A tak bylo rozhodnuto o převozu do Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích. Tam však dojel už ve stadiu mozkové smrti. Dne 10. března 1988 ve svých 45 letech zemřel. Až posléze lékaři zjistili, že měl naraženou přední část lebky, poraněné čelní laloky a lehké krvácení do mozku.
Tragická smrt kamaráda a parťáka Jiřího Císlera velmi zasáhla. O dva roky později založil Hravé divadlo, po roce však tento projekt ukončil a opustil i hereckou činnost. Ačkoliv si někteří mysleli, že důvodem je jeho záliba v alkoholu, ve skutečnosti tak učinil ze zdravotních důvodů. Herce postihla Alzheimerova choroba, kvůli které měl problémy s pamětí a býval dezorientovaný. „Prožil jsem toho hodně a nadělil si několik životů. Na rozdíl od jiných, kteří žijí jenom jeden život, a není to k životu ani k smrti,“ prohlásil ještě v počátcích své nemoci.
Postupně se stáhl do ústraní, poslední 4 roky svého života už téměř nepromluvil a nevycházel z domu. Svět pozoroval jen z okna svého bytu, s předstihem si připravil dokonce vlastní parte: „Tak prej jsem umřel! Já, milovník života a radosti, kterej vás režíroval, hrál s vámi i vám, já - lidma zbožňovanej i nenáviděnej, obdivovanej i zapomenutej, ale vždycky svůj. Těžko tomu věřit, že je čas na poslední Sešlost.“ Naposledy vydechl 17. dubna 2004 ve věku 76 let.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Mistři malých rolí. Praha: XYZ, 2005. ISBN 8086864359.
