Článek
Na konci 50. let se zrodilo hudební divadlo, které si kladlo za cíl lidi hlavně pobavit. Repertoár autorské dvojice Suchý a Šlitr se vyznačoval inteligentním humorem a kvalitní hudbou. V Semaforu se rodily hvězdy, jako byl Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Naďa Urbánková a Karel Gott. A nebyli to jen zpěváci, kteří zde dostali příležitost zazářit. Se Semaforem se pojí také jména komiků, jako byl Miloslav Šimek a Jiří Grossman. Nelze opomenout také Josefa Dvořáka, který u diváků získával body díky svému samorostlému komediálnímu talentu a schopnosti improvizace.
Josef Dvořák
Pro komika z živnostenské rodiny, který se vyučil automechanikem, znamenala spolupráce s Jiřím Suchým ohromnou příležitost. Suchý si všiml jeho hereckého nadání a nabídl mu roli ve svém filmu Nevěsta, kde hlavní roli hrála mladičká Marta Vančurová. Filmem o naivní dívce, která opustí kvůli věštbě svou práci v drůbežářském provozu a vydá se hledat manžela, získal Suchý s Dvořákem pozitivní zkušenost. Když pak roku 1970 odešel Dvořák z Kladivadla v Ústí nad Labem, hodil mu Suchý záchranné lano a nabídl mu práci v Semaforu.
V Semaforu se na Dvořáka usmálo štěstí. Jednoho dne se na zkoušku Kytice opozdila herečka, která měla hrát Polednici. Tehdy komik duchapřítomně zaimprovizoval. Hodil přes sebe hadr a vlítl na jeviště se slovy: „Dej sem dítě!“ Svým výstupem všechny přítomné natolik pobavil, že roli v Kytici pak dostal on.
V Kytici se zhostil i role vodníka, která se pro něj stala charakteristická. „Když jsem přešel do divadla Semafor, také jsem získal tuto roli ve hře Kytice. Na premiéru přišli i lidé z televize a tím zpečetili můj osud vodníka,“ konstatoval v jednom ze svých rozhovorů. Jeho kariéra se rozjela naplno. Zahrál si například Václava Pěnkavu v Nemocnici na kraji města, Emila Karase v oblíbených Návštěvních. Asi nejvíce se proslavil díky seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka, který byl založen na principu kinoautomatu. Jeho komediální talent si televizní diváci mohli užít také v Malém televizním kabaretu a v různých estrádách. Stal se oblíbeným také u těch nejmenších. Nejen díky jeho pohádkovým rolím, ale také díky namluvení řady populárních postaviček z Večerníčků, jako třeba Maxipsa Fíka.
Raději než na obrazovce byl Dvořák na jevišti. Miloval kontakt s publikem, líbila se mu odezva obecenstva, které se pro něj stalo parťákem. Bavilo ho vystupovat v Semaforu se Suchým a Jitkou Molavcovou, po čase mu ale principál divadla navrhl, aby si v Semaforu založil vlastní soubor, tak jako ho měl Miloslav Šimek s Jiřím Grossmanem. A tak se Dvořák přizpůsobil vzniklé situaci. Kolem Dvořáka se začala formovat skupina herců, kteří v Semaforu hostovali.
Jak po letech Jiří Suchý uvedl, žánr těchto dvou skupin mu moc neseděl. „Hlavně mně záleželo na naší poetice. To, co provozovali Josef Dvořák, Jiří Krampol nebo Šimek později s Bubílkovou, to už bylo hodně daleko od mých představ o Semaforu. Zvlášť kusy, které předváděl Dvořák, byly poněkud lascivní, a to mi nesedělo. My jsme nikdy neměli na jevišti něco, co by třeba erotičností bylo pod latí, přestože to byla po roce 1989 móda. Nejednou se smělo všechno. Ale Dvořák to dělal i před tím, i když asi ne tak naplno, přede mnou se trochu držel zpátky,“ uvedl Suchý ve svém knižním rozhovoru.
Se skupinou Miloslava Šimka a Josefa Dvořáka se Suchý počátkem 90. let rozešel, což bylo vnímáno poměrně negativně. „Svolal jsem si je a řekl, že jim chci poděkovat za práci, ale že už dál s nimi nebudu počítat, protože chci divadlo vést úplně jiným směrem. Nechtěl jsem jim ale dělat potíže, mohli setrvat, než si najdou jiné působiště. Byl z toho poprask, byl jsem ten nejhorší a zvrtlo se to v jakousi nenávist. Přitom tolik různejch skupin se rozpadlo a nic se nedělo: v kumštu je to běžnej proces. Brali to ale jako velkou křivdu. Že oni udělali křivdu na mně v době, kdy jsem byl ohroženej a kdy jiní lidi z divadla se za mě postavili, jim nedošlo. Celá řada lidí, přestože jsem nebyl oficiálně šéfem, mě tak tehdy brala a respektovala. Oni ne. Proto jsem cítil jakési morální oprávnění se s nimi rozloučit.“
Suchého totiž zklamalo, že mu Šimek nevyhověl v době, kdy Suchého postihl zákaz v televizi. Tehdy se i tak Suchý zkoušel do televize dostat s námětem na semaforský seriál, nicméně neuspěl, protože mu bylo sděleno, že Semafor už v repertoáru mají, že je zastoupený Šimkem a Grossmannem. Když se pak Suchý obrátil na Šimka, aby svůj pořad nedělal pod hlavičkou Semaforu, odmítl. Nejspíše to cítil jako křivdu, která v něm roky doutnala.
Vztah s Dvořákem také nebyl ideální. V jejich spolupráci se za ty roky objevily nepříjemné momenty. A když v roce 2007 napsala MF Dnes, že Dvořák figuroval v seznamu spolupracovníků StB v letech 1979 až 1981, Suchý to komentoval slovy: Byl to jednoduchej kluk, věřím, že tlaku StB mohl snadno podlehnout.“ Dvořák měl být veden jako důvěrník pod krycím jménem Komik. Estébákům měl donášet zejména na Jiřího Suchého. Lidé, kteří Dvořáka dobře znali, však byli přesvědčeni, že by něco takového nikdy neudělal.
V roce 2016 se Suchý k této kapitole vyjádřil tak, že se nad Dvořákovou spoluprací s StB přenesl. „Říkal jsem si, kdo ví, v jaký situaci a rozpoložení se ten člověk zrovna nacházel. Určitě do toho nešel dobrovolně. A asi jim toho moc neřekl, když s ním tak brzy přerušili spolupráci. Ostatně i já jsem v Cibulkových seznamech…“ Udělal prý za problémy tlustou čáru a s Dvořákem si po letech podal ruku. Dnes už jsou prý vztahy mezi nimi konečně normální.
I Suchý se dle svých slov dostal do záznamu StB. Jako kandidát na spolupracovníka byl veden pod krycím jménem Egoista. Jednou za rok si ho prý estébáci zvali na schůzku. Suchý hovořil s estébákem, který se představil jako Kopecký. „Jak se ale jmenoval, nevím, oni používali falešný jména, i když ta skutečná začínala většinou stejným písmenem. Ale taky vím, jaký to bylo psychický napětí, nějakým způsobem z takovýho setkání vybruslit, a jak jsem kličkoval, abych nepohřbil divadlo a svou práci tím, že bych je poslal kamsi. Vzpomínám, jak jsem před každou návštěvou trpěl, ale nakonec jsem si s tím uměl nějak poradit. Když už jsem o někom mluvil, tak třeba o dramaturžce, která k nám byla dosazena jako blízká Vasila Biľaka, a věděl jsem, že to slyšet nechtějí,“ vzpomínal na své zkušenosti s StB. „Nejvíc mě ale na tom štve, že všechny estébácký oběti byly skandalizovány, a ti, co je ničili, jako byl Kopecký, dnes mají buď vysoký penze, nebo lukrativní zaměstnání, vede se jim a nikdo o jejich minulosti neví,“ dodal.
Josef Dvořák údajnou spolupráci s StB kategoricky popřel. Zveřejnění této informace poškodilo jeho morální profil. Někteří kvůli tomu Dvořáka odsoudili, jiní, kteří ho znají, se neodvažují soudit. A pak jsou tací, kteří to neřeší. Josef Dvořák pro ně bude vždy skvělým hercem a komikem, na kterého nedají dopustit.
Zdroje:
6) SUCHÝ, Jiří a HVÍŽĎALA, Karel. Legenda Suchý: rozhovor s Jiřím Suchým. Olivovníky. Praha: Galén, [2016]. ISBN 9788074922749.
