Článek
Jaromír Nohavica
Ostravský bard a písničkář Jaromír Nohavica budí roky kontroverze. V roce 2006 se rozhodl jít s kůží na trh a veřejně promluvil o své spolupráci s StB. Vše mělo začít v roce 1984, kdy jeden jeho kamarád estébákům sdělil, že si půjčuje samizdatovou literaturu. Tak málo stačilo k tomu, aby byl sledován a odposloucháván. Když si jej pak předvolávali k výslechům, prý se bál odmítnout. Ze svého úhlu pohledu jim nesděloval žádné důležité informace. Jenže jak se ukázalo, každá informace se dala nějak využít. Minimálně k vytvoření iluze, že Státní bezpečnost ví o každém všechno.
Pro mnohé se Nohavica stal symbolem udavače, který dosáhl morálního dna. Bývá mu vyčítáno, že o své spolupráci tak dlouho mlčel a že po začátku války na Ukrajině odmítl vrátit Puškinovu cenu. Sociální sítě byly plné komentářů lidí, kteří jej zatracovali a prohlašovali, že u nich Nohavica skončil. Zmiňovali, jak měli jeho písně rádi a jak moc je zklamal.
Jaromír Nohavica a Vladimír Putin
Jak se zdá, Nohavica se z veřejné kritiky oklepal a v nedávné době vytvořil píseň, která opět vyvolala bouřlivé reakce. Ve své písni Za všechno můžou oni se s nadsázkou trefuje do lidí, kteří za všechny své nezdary, neúspěchy a možná i blbou náladu viní jiné, jako například Babiše, Putina i Nohavicu. „Za všechno může Nohavica, že Slováci majů Fica, a Poláci zase Tuska, a hrůza letí z Ruska. A v moři že je voda slaná, a Ostrava je rozkopaná. A tři sta korun stojí pizza, za všechno může Nohavica,“ zpívá ve třetí sloce kontroverzní písně.
Václav Neckář
Také zpěvák Václav Neckář zažil období, kdy čelil kritice kvůli své minulosti. V roce 2007 vyšel v Lidových novinách článek, který se odvolával na dokumenty nalezené v archivech ministerstva vnitra a který označil Neckáře za spolupracovníka StB. „Neckář donášel tajné policii v letech 1978–1987. Původně měl být nasazen na manažera své skupiny Hanuše Bunzela. Později, kdy se StB upsal i Bunzel, využívala Neckáře jako zdroj informací ze socialistické hudební scény. Jedno z Neckářových hlášení mluví o tom, že se u Kubišové v bytě schází pravicoví exponenti, např. Jiří Dienstbier. V roce 1978 zase informoval StB o dění na kubánském mezinárodním festivalu, kam vyjel se svojí kapelou,“ napsal novinář Ondřej Šťastný.
Po dobu devíti let měl být Neckář veden jako důvěrník s krycím jménem Bacil. Nejméně šestnáctkrát se měl setkat se svým řídícím důstojníkem poručíkem Kotálem a předávat mu informace o lidech, se kterými se stýkal.
Zpěvák se k tomu odmítal vyjadřovat. V době, kdy článek vyšel, se na to ze zdravotních důvodů necítil. V roce 2002 prodělal mozkovou mrtvici. Činilo mu obtíže mluvit a udržet při rozhovoru koncentraci. Nicméně se k této záležitosti vyjádřil o několik let později ve své autobiografické knize Všechny moje války.
Václav Neckář
Neckář byl z vyznění článku šokovaný. Neměl totiž ponětí, že si na něj StB vedla spis. Začal se po něm pídit a nakonec se mu ho podařilo získat. Podle útlého spisu to vypadalo, že se z něj StB snažila udělat informátora. Vše začalo 15. března 1978, kdy si jej Státní bezpečnost povolala k výslechu do Bartolomějské ulice kvůli „ohrožení devizového hospodářství“. Tehdy totiž nikdo nesměl vlastnit devizové prostředky. A jelikož si Neckář s kapelou přivezli ze západního Berlína reprobedny, na které si půjčil marky od svého známého, který v Německu žil, Státní bezpečnost na něj udeřila, zda reprobedny řádně proclil. Krom informací týkajících se toho, jak často jezdí do Berlína a s kým se tam stýká, padla řeč také na manažera jeho skupiny Hanuše Bunzela. Popravdě jim sdělil, že se znají jen po profesní stránce a že bližší informace o jeho aktivitách nezná. Později zpěvák v archivech vypátral, že jeho manažer dělal černého bookmakera na dostizích v Chuchli, a když se to estébáci dozvěděli, začali jej vydírat.
Při výslechu prý nikdy nepadlo slovo o spolupráci. To, že si nadporučík Kotál na něj založil spis, do kterého zakládal zápisy z výslechů, které nazýval schůzkami, nic nevěděl. „Sepsali se mnou protokol označený jako zápis o výpovědi, ke kterému jsem musel vlastnoručně napsat dodatek, že o výslechu nesmím nic prozradit, jinak bych se dopustil trestného činu maření úředního výkonu. To jsou jediné papíry, které jsem estébákům podepsal - ostatně nic jiného mi ani nezbývalo a koneckonců nic udavačského v protokolu z výslechu nebylo.“
Neckáře zájem Státní bezpečnosti vlastně ani nepřekvapil. Měl totiž vleklé spory s vedoucím kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslavem Müllerem a šéfem Pragokoncertu Hrabalem. Navíc byl v kontaktu se zapovězenou Martou Kubišovou. Bylo by tedy zvláštní, kdyby se nedostal do jejich hledáčku. Byl duševně připraven na to, že tu a tam bude muset jít k nějakému tomu výslechu. Dával si ale pozor, aby nic udavačského nesděloval. Když se jej například ptali, s kým jede na Kubu a co tam bude dělat, sdělil jim to, co si každý mohl přečíst v novinách. Tedy že tam jede na festival a že tam krom něj jedou i další zpěváci.
Ke svému překvapení po letech Neckář zjistil, že estébák Kotál, který na něj spis založil, si do něj psal, co chtěl. Pod jeho hlášeními nejsou zpěvákovy podpisy. Státní bezpečnost nakonec vyhodnotila, že je Neckář jako zdroj k ničemu a jeho spis v roce 1987 uzavřela. Nicméně stín podezření ze spolupráce na něm ulpěl a od roku 2007 je Neckář pro některé zkrátka estébák.
S určitým opovržením se Neckář setkal například od pořadatelů rockového festivalu v Trutnově. Ti se kvůli zpěvákovu údajnému udavačství za minulého režimu rozhodli odvolat jeho vystoupení. Pak organizátor festivalu přišel s tím, že by se měl Neckář před publikem vyzpovídat. „To jsem odmítl. Neměl jsem se z čeho zpovídat a ani se za co omlouvat,“ uvedl ve své knize.
Bratra Václava Neckáře to tehdy velmi rozlítilo, chtěl dokonce hájit zpěvákovu čest soudní cestou. „A když se objevilo Věchetovo vyjádření, že v Trutnově žádní estébáci nevystoupí, Honza si s nimi vyměnil několik ostrých dopisů. Skončilo to tím, že mu brácha napsal, že do Trutnova nepojedeme ne proto, že to nechtějí pořadatelé, ale protože to nechceme my.“
Neckářovu údajnou spolupráci s StB zastínila posléze jiná mediálně známá kauza a to soudní pře týkající se nepovedeného comebacku Golden Kids. Vztahy mezi Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou se natolik pochroumaly, že se už nejspíš nikdy nespraví. To vše zanechalo v Neckářovi určitou pachuť. Po čase ale chmury a starosti hodil za hlavu, nechal se přemluvit k natočení písně k filmu Alois Nebel a zrodil se hit Půlnoční, který ho opět dostal na výsluní.
Zdroje:
3) NECKÁŘ, Václav, HLAVÁČ, Jan (ed.). Václav Neckář: všechny moje války : autobiografie. V Praze: Daranus, 2023. ISBN 9788088413103.
