Článek
Zpěvák čertovského vzezření si za dob komunismu získal nebývalou popularitu. Vedle Karla Gotta patřil k nejvýraznějším tvářím tehdejšího šoubyznysu. Svůj hudební a dramatický talent zdědil po své matce, která pod jménem Mia Malinová vystupovala ve vídeňských operetních divadlech. Otec František Matuška, který se narodil v Praze, byl za první světové války legionářem.
Waldemar, vlastním jménem Vladislav, se narodil roku 1932 v Košicích. Byl v pořadí čtvrtým synem v rodině. Měl staršího bratra Jaromíra, dále bratra Jana a Františka. Svůj pseudonym Waldemar zvolil podle jména, jakým ho oslovovala jeho maminka, se kterou měl zdá se pěkný vztah. Když na začátku 60. let zemřela, velmi těžce nesl, že se s ní nestihl rozloučit. Tu dobu zažíval náročné období. V Semaforu mu bylo sděleno, že s ním už dál nepočítají. Byl na tom psychicky tak špatně, že musel vyhledat odbornou pomoc. Začal navštěvovat již tehdy známého doktora Plzáka. Neměl nikoho blízkého, kdo by mu byl oporou. Jeho bratři žili v Západním Německu, ztratil s nimi kontakt. Vyučený sklář střídal povolání, ani v osobním životě se mu nedařilo. Byl už podruhé rozvedený.
Naštěstí se dokázal dostat ze dna. Začal hrát v divadlu Rokoko, byl na vrcholu popularity. Byl znám svým bohémským stylem života, kvůli kterému měl v letech 1964 až 1965 zákaz vystupování. Soudruzi tehdy reagovali na údajné časté stížnosti na jeho chování v opilosti, včetně výtržností. Jak se ale později ukázalo, ony výtržnosti nepáchal Matuška, nýbrž jeho dvojník.
V té době už byl slavný zpěvák několik let v hledáčku StB. V polovině padesátých let se na Matušku zaměřila Státní bezpečnost kvůli jeho bratrům. Dva bratři se přihlásili k německé národnosti už během druhé světové války, třetí bratr se do NSR vystěhoval v roce 1956, když byl propuštěn z vězení, kde seděl za údajnou válečnou kolaboraci s nacisty. A tak se StB zaměřila také na čtvrtého, nejmladšího bratra a založila si na něj svazek. Podezřívali jej z toho, že stejně jako jeho sourozenci „pracuje nepřátelsky proti ČSR“.
První záznamy StB pocházejí z roku 1956, kdy byl Matuška vyloučen z karlovarského souboru Kaťuša a pak i z tamního Souboru písní a tanců. „Celkovou výchovu souboru vedl západním směrem a nechtěl nacvičovat pokrokové a socialistické písně. Je obdivovatelem západního způsobu života a snažil se tomuto žití sám přizpůsobit. Jeho vystupování a jednání bylo dosti páskovské,“ stojí ve svazku.
Zkrátka byl pod dohledem, o čemž se později dozvěděl a byl to i jeden z důvodů, proč se později rozhodl emigrovat do USA. I když Matuška chodíval na politická školení, vystupoval u příležitosti oslav významných výročí podniků a institucí, projevoval tedy „svou občanskou angažovanost“, neměl od StB pokoj.
Snažil se nějak fungovat v rámci komunistického režimu, aby mohl dělat to, co ho baví. Byl často v televizi, mohl jezdit na turné do zahraničí. To mohlo vzbuzovat zdání, že je s režimem za dobře. Vnitřně to tak ale neměl.
V sedmdesátých letech se odehrálo něco, co způsobilo doživotní nesnášenlivosti mezi ním a jeho bratrem Jarkou. Po jeho vystoupení v hamburské televizi se za ním bratr zastavil, aby s ním promluvil. Měl potřebu mu sdělit své zklamání z toho, že je komunista. „Viděl jsem tě tady v televizi, …před pár měsícema…Podepsal jsi Antichartu…Seděl jsi vedle Gotta,“ prohlásil. „Jó?…vedle Gotta? Seš hezkej trotl, když nepoznáš ani vlastního bráchu…neviděl jsem tě hodně let, a tak bude nejlepší, když to tak necháme!,“ reagoval na bratrova slova podrážděně Matuška. Od té doby se s bratrem už neviděl. S oblibou pak říkával větu: „Kamarády si vybereš, příbuzný vyfasuješ.“
To, že ho vlastní bratr považoval za komunistu, se Matušky velmi dotklo. Nařčení, že podepsal Antichartu, cítil jako křivdu. „Na shromáždění zpěváků proti spisu „Charta 77“ se Walda opravdu nedostavil. Měl těsně před tím vystoupení v nádherném německém přístavním městě Bremen a dostal zprávu, co se chystá. Místo do Prahy jsme tehdy zamířili do Mnichova, aby mu kamarád, zubař Václav Myška, napsal lékařské vysvědčení, že musel podstoupit neodkladný zákrok. Potvrzení bylo zároveň potřeba i pro německou pasovku, protože s přetažením pracovního víza si nebylo radno zahrávat,“ popsala situaci zpěvákova manželka Olga ve své knize Waldemar a Olga: zákulisí našeho života.
Soudruzi tehdy prý Matušku všude sháněli, a když ho nemohli nahnat do Divadla hudby na shromáždění, napadla je spásná myšlenka. Vedle Karla Gotta posadili alespoň Františka Hackera ze skupiny K.T.O., se kterou Matuška vystupoval. „Byl vlasatý a fousatý, a protože ho z poloviny zakrývala tribuna, mnoho lidí si ho s Waldou spletlo,“ vysvětlila pointu omylu Olga.
A tak se Matuška lstivě vykroutil z akce, se kterou nesouhlasil. To ovšem jeho bratr nevěděl a Matuška neměl chuť svému bratrovi cokoliv vysvětlovat. Jejich vztahy zůstaly navždy zpřetrhané. Jaromír v něm viděl kolaboranta s komunistickým režimem. Přitom na režim nadával, jak se můžeme dočíst v jednom z hlášení StB: „Waldemar Matuška je po dobu svého volna neustále opilý a udržuje styky s osobami z NSR, které k nám dojíždějí. S těmito se potuluje po nočních podnicích a v opilosti nadává před Němci na naše poměry. Nadává na zřízení, že jej nechtějí vpustit do západního Německa, přestože tam má své příbuzné.“
Matuška dle jeho ženy Olgy cítil, že se nad ním po odchodu od kapelníka Václava Hybše pomalu stahují mračna. Bylo mu vytýkáno, že se skupinou K.T.O. hrají moc často, podle Matuškové se soudruzi oháněli uměleckou hodnotou představení. Prý také zjistili, že jejich desky jsou dávány do prodeje ve velmi omezeném množství. A když se v roce 1986 po výbuchu černobylské jaderné elektrárny strefoval do protichůdných zpráv komunistické vlády, byl pozván k výslechu na Letnou. „Věděli všechno, co na jevišti povídám…Chtěj schválenej scénář, kde je napsáno to, co říkám…,“ sdělil poté vážně své ženě.
Následovala osudová dovolená v USA. Posluchači Svobodné Evropy se 2. září 1986 dozvěděli, že se Waldemar Matuška s manželkou Olgou nevrátili z dovolené na Floridě a požádali o azyl v USA. Ve svých 54 letech se Matuška rozhodl začít nový život na novém místě.
To byla pro komunisty prekérní situace. Emigrace jednoho z nejoblíbenějších zpěváků nebyla dobrou vizitkou. Jeho písně byly okamžitě staženy z vysílání. Dva dny po oznámení jeho emigrace vyšel v Rudém právu komentář Václava Doležala s názvem Morální pád jednoho zpěváka. Ten predikoval Matuškovi v USA velké zklamání a údiv nad jeho motivací. Jak mohl Matuška uvést, že se nemohl svobodně vyjadřovat před obecenstvem, když měl na veřejnosti tolik prostoru? A to nebylo vše. Matuškovi byl odebrán titul Zasloužilého umělce, který získal v roce 1980. Jeho písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval, skončily v archivu. Stal se zakázaným interpretem a jeho majetek propadl státu.
A jak se Matuškovi v USA dařilo? Za pomoci přátel dokázal s manželkou uspořádat turné pro české krajany a začít vydávat nové desky. Zakoupili dům na Floridě, zdejší klima mu vyhovovalo kvůli jeho astmatu. Do své vlasti se Matuška znovu podíval po revoluci v roce 1990. Následně přijížděl do Čech na koncertní turné i jednotlivé koncerty. Zemřel v roce 2009 na selhání srdce v nedožitých sedmdesáti sedmi letech.
Zdroje:
1) BLECHOVÁ, Olga. Waldemar a Olga: zákulisí našeho života. Dobříč: NUAL, 2013. ISBN 9788090528406.
2) RADIMOVSKÁ, Dáša a KENT, James. Walda žije!. Portréty. [Praha]: Imagination of People, 2007. ISBN 978-80-254-0015-9.
