Článek
Martě Vančurové byla vrozená něha a plachost. Svou Janou Eyrovou se zaškatulkovala do něžných a éterických dívek. K jejím nejznámějším rolím patří role maminky ve snímku Den pro mou lásku či role rošťácké Blanky, partnerky Luďka Soboty, v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! Další role, kterou si získala srdce diváků, byla například postava laskavé maminky Hermíny ve filmu Smrt krásných srnců.
Již na počátku své herecké kariéry sklidila velký úspěch. V roce 1973 získala cenu za ženský herecký výkon v psychologickém filmu Milenci v roce jedna na MFF v Karlových Varech. Snímek se dokonce ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. A tak se z Marty, díky roli uzavřené Heleny, která byla poznamenaná hrůznými zážitky z války, málem stala mezinárodní hvězda. „Tenkrát jsem dostala i takovou nabídku do budoucnosti do Hollywoodu, že by mě zastupovali. Měla jsem ale potřebu tady zůstat – s lidma, kterých jsem si vážila, kteří ale bohužel přestávali být aktivní. Spíš jsem dávala přednost místním,“ uvedla v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku.
Herecký koncert předvedla také v psychologickém dramatu Den pro mou lásku. Málokdo ví, že za svou roli maminky, které zemře malá holčička, to schytala v jednom dopisu. Po boku Vlastimila Harapese sice předvedla skvělý výkon, diváci nicméně řešili zejména její nahé scény. „Představa, že vám zemře dítě, je strašná. Některé věci jsem na place prožila úplně poprvé, třeba porod. Ten jsem ještě neměla za sebou, syn se mi narodil až později. Režisér Juraj Herz mě vzal do porodnice, abych se podívala, jak to vypadá, když mají maminky bolesti. Ale pro mě byly mnohem těžší dvě scény, v nichž jsem musela být nahá. A stejně jsem to schytala, když mi do divadla přišel dopis. Stálo v něm: ,Vážená soudružko, naše brigáda socialistické práce se shodla na tom, že jste kurva,´“ prozradila před 3 lety.
Vlastimil Harapes
Marta, která si nikdy nemohla stěžovat na nezájem režisérů přitom původně pomýšlela na studium fyziky. Křehce působící herečka, která se narodila 7. září 1948, většinu svého dětství prožila v Praze na Lhotce, což byla periferie velkoměsta. Měla štěstí, že vyrůstala v harmonické rodině a s partou dětí, se kterými běhávala po lesích. „Já jsem vyrostla na kraji Prahy, hned vedle domu byl les a tam jsem byla denně a tam jsem se naučila poslouchat stromy a ticho a ptáky a vítr a mohla jsem jenom mlčet a být a cítit tu sounáležitost s něčím větším a vědět, že někam patřím,“ vzpomínala. Tehdy si k přírodě vybudovala silné pouto. Říkávala, že přírodu potřebuje ze všeho nejvíc.
V deseti letech začala docházet do Dětského rozhlasového sboru Bohumila Kulínského. Okruh jejich přátel a zálib se tím rozšířil. U zpívání vydržela až do svých 18 let. „Za hranice jsem jezdila už od dětství, protože jsem zpívala u Kulínského v rozhlasovém sboru. To bylo velké štěstí, protože jsme hodně cestovali. Procestovali jsme celou Evropu a bylo to úžasné. Byli jsme i v takových lokacích jako ve Francii, Le Monde a Saint Michel, také jsme jeli turné po Itálii. Já jsem měla tyto zážitky už z dětství, takže i proto říkám, že po revoluci se toho pro mě zase tak moc nezměnilo. Já sama jsem netrpěla tím, že bych nemohla jezdit ven. Jezdila jsem i s filmy. Několik filmů, které jsem natočila, se promítalo na různých festivalech. Takže jsem se díky tomu podívala třeba do Indie, do Latinské Ameriky i do Ruska,“ uvedla v roce 2023 pro idnes.cz.
Po maturitě na gymnáziu zvažovala studium přírodních věd, jenže prošvihla termín přijímacích zkoušek na vysokou školu. Její kroky směřovaly do Českého hydrometeorologického ústavu, kde vydržela rok. Díky této zkušenosti si uvědomila, jak moc ke svému životu potřebuje umění.
Začalo jí to táhnout k herectví, ke kterému přičichla v době svého působení v rozhlasovém dětském sboru. Jednou se jí prý někdo zeptal, proč nezkusí studium herectví na DAMU. A tak se rozhodla to zkusit. Zkoušky na DAMU udělala hned napoprvé. Sama nechápala, jak se jí to povedlo. Na zkoušky se připravovala sama, rodičům nic neřekla.
Když nastoupila na DAMU, bojovala s pocity beznaděje. Bylo to v době, kdy se národ právě vzpamatovával z okupace vojsk Varšavské smlouvy. „Zoufale jsem sledovala, jaké věci, které mě zajímaly a o které jsem moc stála, nenávratně mizely. Stejně tak byly jeden po druhém odrovnávány i moje divadelní idoly. Prožívala jsem to období bolestivě – stávky, smrt Jana Palacha, všechny ty události mě hodně zraňovaly, “ vzpomínala.
Po absolvování DAMU nastoupila na scénu Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze, kde vyzrála ve zkušenou a sebejistou herečku. Zde vytvořila plejádu významných dívčích i ženských postav, např. Soňu ve Zločinu a trestu, Ninu v Rackovi, Annu Kareninu, či Desdemonu. Na počátku 90. let přešla do Divadla na Vinohradech, kde působila až do roku 2015.
Martě se dařilo jak na poli pracovním, tak i soukromém. Žila v harmonickém svazku se svým partnerem, známým filmovým kameramanem Janem Malířem, se kterým vychovávala syna Honzu. Pak ale přišel rok 2000 a jí se obrátil život vzhůru nohama. Od lékařů si vyslechla, že má rakovinu prsu. „Dlouho jsem slovo rakovina nebyla ani schopna vyslovit. A už vůbec jsem nechtěla s někým o své nemoci mluvit,“ popsala náročné období. Dlouhou dobu svou diagnózu před světem tajila. Podstoupila ozařování i vysilující chemoterapii. Po čase cítila potřebu být nějakým způsobem užitečná. Jinak by se prý zbláznila. Aby byla blízko svému milovanému divadlu, zkusila si práci asistentky režie. Návrat na jeviště nebyl snadný. „Lidé se přeci jen nějak dozvěděli, co se mnou je, a přestali se mnou počítat. Pro některé z nich jsem už byla mrtvá…“
Aby toho nebylo málo, v době, kdy potřebovala mít oporu ve svém životním partnerovi, řešili vztahovou krizi. Bohužel to začalo skřípat natolik, že se rozešli. Po téměř dvaceti letech byla najednou sama a nevěděla, zda se ráno probudí. Do toho se musela postarat o svého třináctiletého syna. „Někdy jsem chtěla, aby někdo přišel a já na něj na chvíli mohla všechno naložit a odpočinout si. Honzík byl ale pro mě prvořadý a nějak jsem si to ani neuměla představit,“ prozradila.
Malíř po čase založil novou rodinu s dcerou Olgy Sommerové, s o 36 let mladší režisérkou Olgou Špátovou, ex-partnerkou zpěvačky Anety Langerové. Narodila se jim dcera Olga. A Marta? Ta podle Jany Šulcové také sama nebyla. Nějakou dobu měla údajně vztah s hercem Ladislavem Frejem, jehož žena Věra Galatíková také onemocněla rakovinou.
Ladislav Frej
Zatímco Galatíková svůj boj s rakovinou prohrála, Martě se podařilo nad rakovinou vyhrát a vrátit se zpět do života. Opět začala hrát, objevila se například ve filmu Bolero, nebo v seriálu Náves. S odstupem času vnímá svou nemoc jako dar: „Srovnala jsem si hodnoty, srovnala jsem se sama se sebou. A ta nemoc mi připomněla, abych si uvědomila, že můj život je konečný, krátký a vzácný. Stálo mě to hodně sil, abych přežila. Teď si vážím každého dne.“ V nejtěžších životních chvílích jí pomohlo to, že myslela na svého syna a také to, že měla velkou důvěru ke svému lékaři. Díky své touze žít a pozitivnímu myšlení překonala nejtěžší chvíle svého života.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Když se osud nemazlí: (osudové křižovatky). 2008. ISBN 9788072291946.
