Článek
Jeden z našich nejpopulárnějších herců se narodil do rodiny šikovných živnostníků v Horní Cerekvi. V roce 1945 se s rodinou odstěhovali do Kadaně, do budovy bývalého kláštera na náměstí, mezi hotelem a restaurací. I když byl formálně vedoucím rodinného obchodu tatínek, ve skutečnosti vše řídila maminka. Měla sice jen základní vzdělání, ale měla skvělé organizační schopnosti. A jelikož se obchodu dařilo, nikdo na Josefa neměl čas a on tak vyrůstal jako dříví v lese.
Stejně jako jeho rodiče i on přičichl k ochotnickému divadlu, ale zkoušky ho strašně nebavily. V době dospívání se zbláznil do aut, jeho snem bylo stát se automobilovým závodníkem nebo alespoň automechanikem. A tak šel do učení. Sice získal výuční list, stal se automechanikem, ale zjistil, že mu to vůbec nejde. Dal proto raději výpověď a šel pracovat do pivovaru. Vedle toho ale chodil zpívat do baru. Hrával v bigbítové kapele, kde si jej všiml scénárista a režisér Pavel Filip. Všiml si jeho suverénního vystupování před publikem a jeho spontánnosti. Oslovil jej a vzal ho do souboru divadla Kladivadlo. Tam Josef, který neměl žádné divadelní vzdělání, objevil svou vášeň pro divadlo, která mu zůstala dodnes.
Vždy potřeboval nějakou pozornost, líbila se mu odezva obecenstva, které se pro něj stalo parťákem. Divadlo se pro něj stalo drogou. Když Kladivadlo přešlo do Ústí nad Labem, odešel z práce a začal se naplno věnovat divadlu. To sice zprvu jeho tatínek špatně nesl, ale když jej viděl na jevišti, pochopil, že není jiné cesty. Jeho samorostlý komediální talent si našel své publikum a on byl šťastný, že může dělat to, co ho baví.
Pak ale přišel rok 1969 a v divadle došlo ke změnám. Z divadla odešel Pavel Fiala, Dvořák byl postaven před situaci, kdy proti své vůli musel vzít funkci ředitele divadla. Když pak dostal za úkol připravit pásmo k výročí Velké říjnové revoluce, řekl si dost. Rozhodl se z divadla odejít. Nevěděl, kam půjde, co bude dál. Jel do Prahy, aby odevzdal klíče, a když už by v Praze, zašel se podívat do Semaforu. Skleslý se díval na představení, když tu jej oslovil Jiří Suchý a nabídl mu práci v Semaforu.
Jiří Suchý
Pro Dvořáka to byla ohromná příležitost, byl nadšený. Jelikož bydlel v pokoji, kde bývala zima, chodíval se často dívat na zkoušky. Jednoho dne, kdy se zkoušela v Semaforu Kytice, zasáhl osud. Jedna herečka, která měla hrát Polednici, se opozdila. Bylo potřeba ji nahradit. V tom se chopil Josef příležitosti. Zaimprovizoval, hodil přes sebe hadr a vlítl na jeviště se slovy: „Dej sem dítě!“ Všechny svým výstupem natolik pobavil, že roli v Kytici pak dostal on. Následovaly pozitivní recenze, ve kterých se psalo, že se objevil nový komik, druhý Vlasta Burian.
Dvořákova hvězda stoupala vzhůru, až tak trochu zastínila Jiřího Suchého. Když byl na jednom jevišti s Dvořákem a Jitkou Molavcovou, začal si čím dál tím více všímat, jak Dvořák působí na publikum. Ani nemusel nic říkat a lidé se už smáli. Podle Pavla Fialy to byl kámen úrazu. V pořadu Neobyčejné pořady sdělil, že dle jeho názoru Suchý nejspíš odmítl dělat automechanikovi nahrávače. Nicméně mu nabídl mít v Semaforu vlastní soubor.
A tak se podle toho Dvořák zařídil. Začala se kolem něj formovat skupina herců, kteří v Semaforu hostovali. Mezi nimi byla například Jana Paulová. Jejich hra S Pydlou v zádech měla mimořádný úspěch. Až do roku 1990 patřil Dvořák k oporám hereckého souboru Divadla Semafor. Pak podle herečky Jany Paulové svolal Jiří Suchý schůzi herců, na které jim oznámil, že je už vlastně nepotřebuje.
1024px-Jana_Paulová_2014
A tak pro Josefa Dvořáka jedna éra skončila a začala nová. Bylo potřeba postavit se na vlastní nohy, což pro Dvořáka nebylo jednoduché. Nikdy nechtěl zakládat divadlo. Ale jelikož měl po svém boku velmi šikovnou ženu Jáju, se kterou se seznámil při natáčení cyklu televizních komedií Rozpaky kuchaře Svatopluka, šel do toho. Po ukončení spolupráce s divadlem Semafor založil Divadelní společnost Josefa Dvořáka. Věděl, že s Jájou to zvládne. Jde o ženu velmi organizačně schopnou a praktickou. Dala jeho životu řád a jistotu. Nesnažila se ho předělat, dokázala stmelit jeho početnou rodinu. Byla mu oporou, když bojoval s rakovinou tlustého střeva. Byla to právě ona, kdo jej přiměl jít na vyšetření.
Postavit se na vlastní nohy se ukázalo jako správné řešení. Vedle toho se Dvořák objevoval také v televizi. Vidět jsme jej mohli v několika seriálech. Například v Nemocnici na kraji města, v Návštěvnících nebo v seriálu Arabela, kde ztvárnil roli vodníka. Ostatně role pohádkových vodníků se pro něj staly jakousi životní úlohou. Jeho hlas známe z večerníčků, namluvil Maxipsa Fíka a králíky z klobouku Boba a Bobka. Mnoho lidí pobavil také díky různým estrádám.
Josef Dvořák je zkrátka pojem. Mnoho lidí si jej váží pro jeho komediální talent a schopnost improvizovat. Bohužel v roce 2007 se stalo něco, co mu poškodilo morální profil. Byla zveřejněna informace o jeho spolupráci s komunistickou státní bezpečností v době působení v Semaforu. Informace, kterou odhalila MF Dnes, otřásla jeho popularitou. Podle nalezených dokumentů v archivech bývalé Státní bezpečnosti byl Dvořák vedený jako důvěrník s krycím jménem „Komik“. Mezi léty 1979 až 1981 se sešel s příslušníky StB a to celkem jedenáctkrát. Podle záznamů StB podával herec informace zejména o Jiřím Suchém, o němž byl přesvědčen, že se snaží jeho uměleckou skupinu v Semaforu zničit. Například v roce 1981 herec uvedl, že Suchý pořádá večírky, na které zve vedoucí pracovníky kulturních zařízení a organizací a pracovníky stranického aparátu. StB sdělil, že principál Semaforu tyto osoby „tajně fotografuje v kompromitujících situacích a je rozhodnut tyto materiály použít v případě administrativních zásahů do své umělecké činnosti.“ Dvořák toto nařčení ze spolupráce s StB kategoricky popřel.
„Byl to jednoduchej kluk, věřím, že tlaku StB mohl snadno podlehnout,“ reagoval na zprávu deníku Suchý. Nicméně řada herců, která Dvořáka znala, o tom pochybovala. „Že by se snížil k udávání, jsem v životě neslyšel a nechce se mi tomu věřit. Dvořák je nesmírně čestný člověk,“ prohlásil na jeho adresu Jiří Krampol.
O tom, jak to tehdy na přelomu 70. a 80. let bylo, můžeme jen spekulovat. Jisté je, že mezi Jiřím Suchým a Josefem Dvořákem od jistého okamžiku nepanovaly zrovna ideální vztahy, každý byl úplně jiný. Nikdy se z nich nemohli stát parťáci. Josef Dvořák je natolik osobitý a talentovaný herec, že si své obecenstvo dokázal najít i bez Jiřího Suchého. Jeho komediální talent dokáže rozesmát snad každého a takových lidí, co umí rozdávat radost, tu moc není.
Zdroje:
1) Neobyčejné životy – Josef Dvořák
2) 13. komnata
